Pro nás, kdo jsme ve víru volební kampaně, není načasování celé kauzy příjemné, pro soudce jistě také ne. Ale je to principiálně dobré rozhodnutí. Proto politici, ruce pryč od Ústavního soudu!
Současná situace vůbec nemusela nastat. Ústava nabízí více možností, jak k předčasným volbám dojít. I když jde o postupy zdlouhavé, vyžadující systematickou a koncepční diskusi, předčasné volby na podzim by se stihly. Další možností byl návrh na obecný zákon o rozpuštění Poslanecké sněmovny.
KDU-ČSL jako jediná strana hlasovala proti pádu vlády uprostřed předsednictví EU. A po pádu vlády jako jediná strana odmítla účelově lámat naši ústavu ad hoc "ústavními zákony".
Volba na určitý čas totiž patří k základním kamenům naší Ústavy. Poslanecká sněmovna se rozpouští z vážných, jasně stanovených důvodů. Není možné zkracovat volební období jen proto, že si to některý z politiků přeje.
Řešení se má hledat v rámci ústavy
Nad rozumem však zvítězila nabubřelá ignorance. Poslanci ODS, ČSSD, KSČM, SZ a dnešní poslanci TOP 09 pokračovali v trendu přílepků k zákonům a dalších nešvarům, které v posledních letech zahltily náš legislativní proces.
Čisté řešení v řádu dnů nyní neexistuje. Hospodářská krize, rozpočet na příští rok a pošramocený obraz země v zahraničí nás nutí jednat rychle. Hledejme ale konečně řešení v rámci Ústavy.
Nejde totiž jen o předčasné volby. Pokud by se politické strany rozhodly obejít rozhodnutí Ústavního soudu jiným ústavním zákonem, vznikne zde nebezpečný precedens. Podobně tomu bylo při zkrácení mandátu Poslanecké sněmovny v roce 1998, které bylo pokládáno za jednorázovou změnu.
Kdyby voliči dovolili ODS a ČSSD pokračovat ve spojenectví i po volbách, nic těmto stranám nebude bránit v přijímání dalších a dalších "speciálních ústavních zákonů".
Plebejské výkřiky i výjimečná reakce
Jsme dnes v ústavní krizi? Nejsme. Ústavní krize by nastala, pokud by politici vyvíjeli tlak na ústavní soudce. Ústavní soud standardně plní svoji roli. Jeho nečekaný krok ovšem naplno odhalil pravou tvář klíčových aktérů na české politické scéně. Viděli jsme spoustu ubohých plebejských výkřiků i výjimečnou státnickou reakci.
Ústavní soud je nezpochybnitelnou právní autoritou, jejíž rozhodnutí je nutné respektovat. Další pokus o zablokování přijetí Lisabonské smlouvy v České republice, tedy nově podaná stížnost části senátorů ODS na novelu jednacích řádů parlamentních komor dokládá, že někteří čeští politici využívají Ústavní soud účelově, když nejsou schopni prosadit své priority standardní cestou.
Pečlivě sledujme, kdo autoritu Ústavní soudu ctí, a kdo by z něj naopak chtěl mít prodlouženou ruku arogantních politiků.
