Nejen o tom, jak se německá branná moc před 72 lety cvičila na zdolání československého pohraničního opevnění, nyní vypovídá panelová výstava Mobilizace 1938 před budovou generálního štábu v Praze.
"K většině exponátů se lidé vůbec dostat nemohou a jindy je neuvidí," láká na výstavu Karel Straka z Vojenského historického ústavu.
Metodičtí Němci zpracovali své poznatky o československém opevnění do zpravodajského předpisu nazvaného "Obrazový sešit - stálé opevnění Československa. Všeobecné úkoly". Dokument zpracoval generální štáb pozemního vojska wehrmachtu podle zpráv tajné služby - abwehru.
Schéma postupu k opevněnému objektu v německé příručce "Obrazový sešit - stálé opevnění Československa. Všeobecné úkoly". Zdroj: Vojenský historický ústav
"Kromě všeobecného popisu československého opevnění obsahuje i nástin taktiky boje proti pevnostním objektům. Německé velení si představovalo, že jednotlivé objekty a jejich obránce budou likvidovat úderné skupiny vyzbrojené ručními granáty, zadýmovacími prostředky k oslepení střelců a kapalnými hořlavinami. Ty měly být po přilnutí k pevnůstkám nality do stropních otvorů a zapáleny," nastínil Straka.
Schéma útoku proti lehkému objektu vyzbrojenému kulomety (například československému řopíku vz. 37) počítalo s útokem ze dvou směrů a podrobně ukazuje, na jakých místech se z úderných čet vydělují například granátníci nebo krycí oddíly.
Československo nicméně nelenilo. Co Němci chystají, naznačovaly dílčí zprávy agenturní sítě rozvědky, další střípky do skládanky přidali zběhové z wehrmachtu, kteří uprchli na československé území.
Momentka z německého nácviku na dobývání československého opevnění
OPEVNĚNÍ POHRANIČÍČeskoslovensko budovalo pohraniční opevnění, aby snížilo potřebu živé síly k ochraně příliš dlouhých hranic. Opevnění mělo zlepšit obranu, dát armádě čas mobilizovat a zaujmout postavení a zabránit Německu, aby tlakem ze severu (Orlické hory, Jeseníky) a z jižní Moravy "přeštíplo" republiku vedví. Tím by obklíčilo západní svazky bránících se jednotek, které měly vyčerpávat wehrmacht na obranných příčkách, ustupovat na východ a zaujímat nová obranná postavení. |
"Čerpalo se též z agenturně opatřených výcvikových programů útvarů pozemního vojska. Doplňkový zdroj informací skýtaly i zpravodajské informace o výcviku členů ilegálních polovojenských struktur, jež na československém území tajně organizoval a vyzbrojoval abwehr," popisuje Straka.
Ještě v létě 1938 československá armáda během cvičení na linii lehkého opevnění, známé jako "Pražská čára", vyzkoušela slabiny systému. Nedostatky pak konstruktéři urychleně odstraňovali.
Při zahájení mobilizace 23. září 1938 stálo v Československu celkem 262 objektů těžkého opevnění a 5 262 lehkých objektů. Lehké opevnění, původní považované za provizorium, se stalo nejrozšířenějším prostředkem.
Skutečnou bojovou hodnotu pevností kvůli mnichovskému diktátu velmocí a odstoupení pohraničí nebylo možné prověřit. I když výstavba opevnění nebyla ani zdaleka ukončená, nacisté si značně oddechli, že nakonec zůstalo jen u nácviku.
