Poslechněte si celý rozhovor s psycholožkou Tetourovou v Kontextu:
Tereza TetourováDětská psycholožka Centra LOCIKA, která působí i jako školní psycholožka na jedné z pražských základních škol. Věnuje se jednotlivým žákům i celým kolektivům. Vystudovala jednooborovou psychologii a aktuálně dokončuje poslední rok doktorského studia v oboru Pedagogická a školní psychologie. Je frekventantkou psychoterapeutického výcviku v systemické a narativní psychoterapii. |
„Sebepoškozování řešíme na druhém stupni ve velkém a dále je hodně úzkostných projevů u dětí, nejistot a i symptomů deprese. Děti mluví o tom, že se věnují věcem, které jim nedávají smysl,“ pokračuje ve výčtu dětská psycholožka Tetourová z Centra LOCIKA.
„Jeden žák za mnou přišel a formuloval to tak, že se cítí jako v mlze,“ zmiňuje.
Obecně nelze svalit vinu na jeden jev jako sociální sítě, ale podle Tetourové je to jeden dílek skládačky. „Já kromě sociálních médií, klimatického žalu a pandemie bych ještě zmínila, že je současná doba hodně naplněná nejistotou a bezhraničností, což přispívá k tomu, že se nám nějak nedaří úplně dobře,“ myslí si školní psycholožka.
Tetourová souhlasí, že jsme se obecně naučili lépe říkat, co nás trápí. U mladých to platí o to víc. „Nejsem si jistá, zda máme dostatek nástrojů, abychom se s tím dokázali vyrovnávat. Tady je ještě prostor pro zlepšení. Z mého pohledu je důležitý rozvoj emocionálních a sociálních dovedností dětí, aby zvládly těžké životní situace,“ říká s tím, že by se mělo začít s rozvojem už v mateřské škole a na prvním stupni.
Postihla vaše děti „blbá nálada“?
Naplňovat potřeby v prevenci se nedaří. Je to samozřejmě otázka peněz, ale velkou roli hraje i nezájem. „Na ministerstvu tomu nevěnují pozornost a tak vím, že školy poptávají psychology, ale je jich málo kvůli náročnosti té práce. Ideální není ani finanční dotace, pozice navíc není ukotvená a je často placená ze šablon, které platí dva roky a nejsou tam dlouhodobé vyhlídky. Člověka to pak od práce ve škole odradí,“ vysvětluje situaci.
Zatímco se ve škole dítěti nedostane náležité péče, musí s dětmi komunikovat jejich rodiče. „Hlavní zásada je dlouhodobost. Je nutné bavit se o věcech, které děti trápí, kontinuálně. Umožnit dětem, aby mohly přijít s čímkoliv, co mají na srdci, kdykoliv to pro ně bude aktuální. Je důležité naplánovat si s nimi kvalitně strávený čas a v často nabitém programu na to vytvořit prostor,“ radí Tetourová, a „pokud se tohle neděje a stejně by si rodiče s dětmi chtěli popovídat o životě, tak mi přijde důležitý netlačit, ale spíš přijít nabídkou.“
Proč se duševní problémy týkají víc dospívajících holek než kluků? Co může a nemůže pro žáky udělat školní psycholog? Jaká bývá obvyklá reakce rodičů, když se dozví, jak špatně na tom potomek je? Mají děti příliš svobody anebo příliš málo? Poslechněte si podcast Kontext, kde se dozvíte víc!
