Zmrazováním a odmrazováním se však chybné určování platů politiků nezmění.
Je nutné dostat práci politiků do poměru k vykonané práci a odstranit absolutní nezávislost na (ne)spokojenosti zaměstnavatele-občana.
Jak? Dejme politikům solidní základní plat, třeba sto tisíc (o výchozí sumě lze hlasovat v referendu). Odstraňme všelijaké ty náhrady, stravné, vodné, cestovné...
Aby byli motivováni na dobrém chodu firmy zvané stát, přičítejme v daném koeficientu ekonomický růst (letos 5 procent) a průměrný plat v zemi (18 tisíc), odečítejme zadlužení státu (dnes každý z nás "dluží" 63 tisíc) a výši daňové kvóty (38,5 procenta).
A vánoční prémie, abychom my občané-zaměstnavatelé nebyli za vykořisťovatele? Podle počtu lidí, kteří chodí k volbám.
Chápejme však, že na podobný návrh těžko přistoupí. Ježíška by měli velice chudobného.
Nečekejme ani to slíbené zmrazení platů. Znechucení, které z nesplněného slibu v lidech opět vzbudí, ctihodné netrápí.
Že volič kvůli jejich přezíravosti zůstane v červnu sedět doma? Nepůjde zase volit? To přece není problém - zvolit se mohou sami.
Nepotřebují občany, potřebují daňové poplatníky. Daňový poplatník je sice jejich zaměstnavatel, ale kde jinde než v politice může platit obrácená logika: zaměstnanec (politik) diktuje zaměstnavateli (občanovi), kolik mu zaplatí za práci?!
Který jiný podnik než stát může fungovat, aniž odměny vedení firmy souvisí s výkonem a spokojeností zákazníků?! Tak výhodnou pozici politici přece jen tak nevyklidí.
Vláda nabobtnání rozpočtu na platy politiků hájí: Musíme mít rezervu, pokud zákonodárci platy nezmrazí. Ale vládních poslanců je dostačujících 101, mrazit mohou jako na Antarktidě. A kdyby nechtěli, premiér má přece v záloze komunisty a Marťany.
