Rozlehlý pozemek o velikosti více než šestnácti hektarů nazvaný poeticky Sluneční stráň leží nad Krupkou v lukrativní lokalitě zvané Vrchoslav. Je odsud krásný výhled na České Středohoří, vyhaslou sopku Milešovku a romantickou zříceninu hradu Doubravka. Proto není divu, že se tady lidem líbí, už je tu pět vil, brzy přibude šest dalších. Celkem je na tomto místě přes osmdesát stavebních parcel.
Vždycky to tak nebylo. Ladem tu ležely myslivecké honitby a louky, které patřily Pozemkovému fondu. „Bylo to, myslím, v roce 2005, kdy se Pozemkový fond obrátil na radnici v Krupce s dotazem, jestli má pro pozemky podle územního plánu nějaké využití. Radnice odpověděla, že se tady nepočítá s výstavbou,“ vzpomíná tehdejší opoziční zastupitel Pavel Maleček.
Maleček tvrdí, že o dotazu Pozemkového fondu tehdy zastupitelé vůbec nic nevěděli. „Kdybych to věděli, mohli jsme o pozemky usilovat. Město se má chovat jako řádný hospodář a rozmnožovat majetek, byť by s ním zrovna teď neměl žádný záměr, protože v budoucnu může mít,“ říká.
Reportér MF DNES kontaktoval bývalého starostu Milana Puchara. „Už si nepamatuji, jak to bylo, je to dlouhá doba,“ řekl. Podle Malečka o dotazu fondu dobře věděl místostarosta Krupky Zdeněk Matouš. „Říkali mi to na Pozemkovém fondu,“ sdělil Maleček.
Pozemek ve Vrchoslavi však dlouho Pozemkovému fondu nezůstal. V srpnu 2005 ho koupil právě místostarosta Krupky Zdeněk Matouš s Petrem Nedvědickým a Janem Kandlem. Tři kamarádi, kteří se znali dlouhé roky. „Spojovala nás záliba v paraglidingu,“ vzpomíná Nedvědický.
Tehdy byl pozemek o velikosti přes 181 tisíc metrů čtverečních vedený jako orná půda a trojice za něj dala 338 tisíc korun.
“Kupovali jsme tam i další pozemky, jiné jsme už před tím vlastnili,“ říká Nedvědický. A využití? „Chtěli jsme tam mít rybník,“ ujišťuje Nedvědický.
Jenže nezvyklý nápad nevyšel. „Obrátili jsme se na Povodí Ohře s žádostí o schválení záměru a oni to shodili. Tvrdili, že kvůli propustku a hrozbě zatopení podniku, který stojí nedaleko,“ líčí Nedvědický.
Na dotaz, proč nejprve utráceli peníze za nákup pozemků a teprve potom si zjišťovali, zda jejich nápad vůbec projde, připustil: „Ano, bylo to podnikatelské selhání.“ Pak prý chvíli uvažovali, že budou na Sluneční stráni chovat koně, nebo mít nějaký relaxační podnik s lezeckou stěnu, zvažovali i solární elektrárnu, ale na tu neměli dost peněz.
Město prodělalo dvakrát
Reálnější využití se našlo záhy. V říjnu 2006 prodali pozemky firmě Investorsko inženýrská z Liberce. Kromě toho zdaleka největšího pozemku od fondu ještě dvanáct dalších, mnohem menších parcel, které dohromady neměřily ani 10 tisíc metrů. Celková cena 42 932 000 korun.
Některé pozemky prodali celé, z jiných trochu ukrojili. „Část převedli na město, aby se tam vybudovaly silnice a osvětlení,“ říká Maleček. „Město na celé akci tudíž prodělalo dvakrát. Nejprve, když přišlo o pozemky, které mohlo samo výhodně prodat, a podruhé kvůli tomu, že musí platit za osvětlení, silnice a jejich údržbu,“ dodává.
Nedvědický tvrdí, že firma Investorsko inženýrská je sama oslovila. „Asi si nás našla,“ říká. Podle informací MF DNES v Krupce nehledala poprvé, pár let předtím koupila od města velmi výhodně pozemky, na kterých vyrostla průmyslová zóna.
Z louky stavební parcela
Nejpodivnější na obchodu s pozemky na Sluneční stráni jsou podmínky v kupní smlouvě, kterou má MF DNES k dispozici. Prvních šest milionů korun vyplatila developerská firma Nedvědickému, Matoušovi a Kandlovi do 10 dnů od podpisu, každý dostal dva miliony.
Výplata dalších peněz byla podmíněna tím, jak se podaří zastupitelstvem protlačit změnu pozemků z orné půdy na stavební parcely pro „realizaci obytné zóny“, schválit nový územní plán a vydat pravomocné územní rozhodnutí na stavbu domů. Ve smlouvě jsou i přesné termíny, dokdy měly být jednotlivé podmínky splněny.
“Nebude-li do 15. ledna 2008 vydáno na pozemky pravomocné územní rozhodnutí pro účely realizace obytné zástavby, je kupující oprávněn od této smlouvy odstoupit. Odstoupením od této smlouvy jsou strany povinny vrátit si navzájem poskytnutá plnění,“ stojí ve smlouvě.
Jinými slovy byli prodávající motivováni dosáhnout změny z luk na stavební parcely, aby dostali slíbenou odměnu. V opačném případě by přišli o peníze, které doposud dostali. To se podařilo, orná půda se začala měnit na lukrativní stavební parcely.
„Pomohli jim Matoušovi kamarádi v zastupitelstvu,“ míní Maleček. „S několika zastupiteli jsme byli proti, ale byli jsme v menšině,“ dodává. Podle Nedvědického byly podmínky v pořádku. „Nevidím na tom nic špatného,“ řekl.
Trojice si rozdělila bezmála 43 milionů rovným dílem. Nedvědický připouští, že na levném nákupu a drahém prodeji vydělal zhruba 14 milionů korun. „Ale čistý zisk byl nižší, měli jsme náklady, museli jsem tam třeba sekat trávu,“ podotkl.
Kolik přesně vydělal, říct nechce. „Pořád ještě jsem soukromá osoba,“ řekl. A až bude primátorem krajského města? „Ani pak ne, je to moje osobní věc,“ dodal.
“V rámci objektivity chci zdůraznit,“ řekl na závěr rozhovoru, „že případ řešila policie, protože obyvatelé města podali trestní oznámení, ale nenašla nic, co by Krupku poškodilo. A případ odložila.“
Matouš se k případu nevyjádřil. Reportér MF DNES mu zavolal ihned po schůzce s Nedvědickým, ale jeho mobil byl obsazený a pak střídavě vypnutý a obsazený. U Matoušů doma nikdo neotvíral a na dotazy zaslané esemeskou Matouš neodpověděl.
Neptej se a hlasuj
Nechtěl se vyjádřit ani minulý týden ve středu na ustavující schůzi nového zastupitelstva, když ho jeden ze zastupitelů požádal, aby nákup a prodej pozemků konečně vysvětlil. Nejprve se do tazatele pustili kolegové. „Nepatří k věci, tohleto,“ křikl jeden. „Tohle je přece úplně mimo volbu starosty města,“ křikl druhý.
“Zdeňku, chceš na to odpovědět?“ vyzval Matouše předsedající. Matouš se postavil a prohlásil: „Samozřejmě, já odpovím tím, že to ponechávám bez komentáře.“ A následně byl zvolen starostou. Nedvědického zvolení primátorem teprve čeká, všechno už je ovšem dojednáno.
Projekt satelitního městečka ve Vrchoslavi po prodeji pozemků nejprve na čas usnul, přišla krize a Investorsko inženýrská skončila v konkurzu. Pozemky nyní vlastní její společnost Property legal, několik parcel patří lidem z okolí a cizincům ze Spojených Arabských Emirátů. Naplno stavět se začíná až teď.