Adam pociťoval psychické potíže a nepohodu už během dospívání. Úzkosti a panické ataky pokračovaly i po nástupu na studium medicíny. Po jedné nepodařené zkoušce se začaly jeho stavy zhoršovat a on se rozhodl vyhledat odborníka.
„Já jsem měl hrozné štěstí, protože jsem se dostal protekčně přes známost k psychiatrovi. To znamená, že jsem se té největší bariéře, kdy lidé musí čekat až šest měsíců, aby se dostali k odborníkovi, vyhnul,“ vzpomíná Adam na to, jak se dostal do péče odborníka.
Deváťáci trpí depresí a úzkostmi. Třetině by prospěla odborná pomoc |
Adam tak patří mezi jednu třetinu dětí a mladistvých, kteří podle výzkumu společnosti T-Mobile, organizace Nevypusť duši a agentury G82 vyhledají v případě psychických potíží pomoc.
Jenže právě nedostupnost odborné péče a mnohdy několikaměsíční čekací lhůty jsou jednou z největších bariér, kterým čelí, když potřebují pomoct s duševním zdravím. Překážkám, kterým mladí při hledání podpory v péči o duševní zdraví čelí, je však ještě více.
„Bál jsem se, že mi to rodiče zakážou“
„Dospíval jsem na Moravě, a dokud jsem tam byl, žádnou pomoc jsem nevyhledával. Bál jsem se, že když se to dozví rodiče, budou si myslet, že jsem blázen. A že mi to zakážou,“ říká Adam.
Jeho případ není ojedinělý. Stejně jako pro něj i pro ostatní děti a mladistvé je právě podpora blízkých a rodiny klíčová k tomu, aby se nebály svěřit se se svými problémy. Až tři čtvrtiny dětí ve věku dvanáct až patnáct let by se v případě duševních obtíží obrátili nejdříve právě na ně. U mladistvých do devatenácti let je to 52 procent, říkají data.
Řežou se, týrají se hlady. Děti si ubližují, pomoci se dostane jenom některým |
Průzkum dále uvádí, že až 78 procent dětí a mladistvých se stydí říct si o pomoc v případě psychických potíží. Téměř tři čtvrtiny dotázaných se bojí reakce okolí a toho, že si o nich bude myslet špatné věci. Stejný počet dospívajících se pak bojí, že budou odmítnutí. Více jak polovina si navíc myslí, že říct si o pomoc v případě psychických potíží, bude vrhat špatné světlo i na jejich rodiče a společnost si bude myslet, že se o ně špatně starají.
Každý třetí deváťák v depresi?Až 40 procent žáků devátých tříd základních škol vykazuje známky střední až těžké deprese a 30 procent z nich známky úzkosti. Vyplývá to ze studie vědců Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ), kterou letos zpracovali v základních školách. Ve všech oblastech duševního zdraví jsou více zasaženy dívky. Oproti chlapcům jich depresivními i úzkostnými příznaky trpí více než dvojnásobek. |
To potvrzuje i Barbora Pšenicová z organizace Nevypusť duši. „Výsledky průzkumu nám ukazují, že děti neberou duševní potíže na lehkou váhu a většina z nich se osobně potýká se situacemi jako je obava o své okolí a blízké nebo nedostatek spánku. Zaujalo nás také, že mladí lidé preferují vyhledat pomoc mezi svými blízkými a nemají takovou důvěru v odborné instituce a služby,“ popsala.
Jak Pšenicová varuje, reálná čísla potřeby odborné pomoci však mohou být mezi mladistvými ještě vyšší, než ukazují výše uvedená data.
Kromě rodiny je důležitá i podpora ve škole
Podporu nabízí dětem a mladistvým také školy, které poskytují služby výchovných poradců a školních psychologů. Těch je ale dlouhodobý nedostatek. Více než polovina dotazovaných uvedla, že v případě, že by tato služba byla dostupná u nich ve škole, využili by ji a mohla by jim pomoct.
Svou roli by školy měly hrát i proto, že pro mladistvé je důležitá blízkost. Ať už jde o svěřování se svým nejbližším, nebo o lokální dostupnost, kterou mohou školská zařízení poskytovat.
Jde jim o život. Přibývá dětí, které se pokoušejí zabít. Na léčbu však čekají měsíce |
Zkušenost s vyhledáním psychologa prostřednictvím školy měl i Adam. Ten začal během studia navštěvovat psycholožku, na kterou jsou jinak často dlouhé čekací pořadníky. Jako student medicíny se do její ordinace dostal s předstihem. Přesto měl strach o svých pocitech mluvit. Jejich spolupráce neprobíhala ale tak, jak si představoval, a tak následně vyhledal přes známé psychiatra.
„Bál jsem se to říct na fakultě spolužákům. Když jsem se jim ale otevřel, že chodím na psychiatrii a že jsem dostal antidepresiva, tak se mi obratem hned svěřili další dva. Na lékařské fakultě, to je celkem běžné. Ale i tak se o tom nemluví,“ říká Adam.
S propojováním školy a péče o duševní zdraví souhlasí i primář dětského oddělení psychiatrické nemocnice Bohnice Michal Považan. „Vytváříme služby, které nejdou za pacientem, ale pacient má jí za nimi. Takže adolescentům život jen zkomplikují. I tento výzkum ukázal, že bychom měli mnohem více propojit psychologické a psychiatrické služby se školou.“
Po covidu se zvedla stavidla, psychiatrie zaplavily dospívající dívky. Řeší gender i sebepoškozování, říká expert |
Školy by mohly navíc pomoct se včasnou identifikací a nasměrováním žáků a rodičů k dalšímu postupu v řešení podobných situací. Pro lepší orientaci v tématu a hledání možných řešení mohou školy využít jaké odborné semináře organizace Nevypusť duši, pro kterou nyní působí i Adam a snaží se na základě vlastní zkušenosti pomáhat druhým.
„Mně by pomohlo, kdyby se o tom tehdy mluvilo. V dnešní době už je to výrazně lepší, ale když jsem potřeboval pomoc někdy v roce 2013, tak duševní zdraví bylo úplně tabu. Někdy to dobou vzniklo Nevypusť duši, které pak začalo jezdit na školy, což by mi taky pomohlo. Proto tam dneska pracuji a vyprávím svůj příběh studentům, aby věděli, že se nemají bát vyhledat pomoc,“ uzavírá Adam.
