A hned úraz – pád toho, čeho si Paroubek cení nejvíce: barometru slávy. Už se ustaluje jakési rituální premiérské pravidlo: triumfální příchod s bombastickými výroky, úspěšné holedbání příštím konáním dobra a trpký pád, jakmile situace vyžaduje rozhodování, řešení, prostě praktickou politiku.
Všichni však musíme napnout všechny síly, aby pravidlo přestalo platit. Nic strašnějšího než Paroubkův pád nás snad ani potkat nemůže. Představte si, prosím, ty čtyři premiéry: Zeman, Špidla, Gross, Paroubek. Tendence je jasná: každý další je horší než ten předchozí. Když si představíte tu klesající křivku, co by proboha přišlo po Paroubkovi?
