Hrodek jako jeden z prvních zaváděl v Československu do léčby tohoto smrtelného onemocnění nové léky, které prodlužovaly nemocným dětem život.
O Hrodkově úmrtí na webu informovala 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, kde působil do svého odchodu do důchodu před deseti lety.
Hrodek byl spoluautorem první učebnice dětské hematologie vydané v polovině minulého století. Jeho práce ze 60. a 70. let jsou dodnes citovány v mezinárodních učebnicích hematologie zaměřené na novorozenecký věk.
Věnoval se především diagnostice a léčbě dětské leukémie. Zaváděním moderních diagnostických metod a nových léků se Hrodek zasloužil o to, že z kdysi stoprocentně smrtelné dětské akutní lymfobastické leukémie se postupně stala nemoc, ze které lze vyléčit 90 procent dětí. Další nemocí, které věnoval mimořádnou pozornost, byla hemofilie, tedy onemocnění projevující se poruchou srážlivosti krve.
„Profesor Hrodek patřil mezi velikány české pediatrie a hematologie. Byl vědcem světového jména, vynikajícím lékařem-klinikem s neobyčejnou šíří znalostí a mimořádným pochopením pro duši dětského pacienta a obavy jeho rodičů,“ ocenil jeho přínos na webu 2. lékařské fakulty UK lékař, vědec a vysokoškolský pedagog Jan Starý.
Přes 200 statí, přes 300 přednášek
Otto Hrodek se narodil 8. října 1922 v Jihlavě. Po promoci na lékařské fakultě pracoval v nemocnici v Chebu a v Českém Brodě. V roce 1951 nastoupil na II. dětskou kliniku v Praze, kde pracoval až do jejího spojení s I. dětskou klinikou v Pediatrickou kliniku v roce 2004. V letech 1989 až 1990 vykonával funkci přednosty kliniky.
Od roku 2004 až do svého odchodu do důchodu v roce 2012 působil na Klinice dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol v Praze, kde přednášel studentům dětskou hematologii a zkoušel státní závěrečnou zkoušku z pediatrie.
Hrodek publikoval více než 200 odborných statí, přednesl více než 300 přednášek. Šestkrát získal Cenu předsednictva České lékařské společnosti za nejlepší původní vědeckou práci. byl nositelem řady odborných ocenění. Letos mu předsednictvo České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně udělilo Purkyňovu cenu, kterou ale už nemohl převzít.
