První dva pacienti v tuzemsku dostali do krevního oběhu „zabíječe“ leukemie, které připravili odborníci z Ústavu hematologie a krevní transfuze. Supermoderní a také extrémně drahá léčba akutní lymfoblastické leukemie je zatím ve stadiu klinické studie. Petr Cetkovský, ředitel ústavu, by rád imunologickou léčbu zpřístupnil i pro pacienty trpící jiným formami rakoviny. „Máme slušně našlápnuto. Ale pěkný výsledek v laboratoři dělí k podání léku pacientovi mnoho let práce,“ vysvětluje šéf Ústavu hematologie a krevní transfuze.
Vedete špičkové tuzemské hematologické pracoviště. Jakou pozici má u vás výzkum?
Naší výhodou v rámci Česka je, že nejsme „pouhá nemocnice“. Disponujeme transfuzní částí, která nám vyrábí pro pacienty speciální transfuzní přípravky. Díky tomu jim můžeme poskytovat intenzivní léčbu. K tomu máme i velkou část výzkumnou. V poslední době se daří zavádět nové programy i vědecké směry a ty hned využíváme v péči o pacienty. V tom jsme výjimeční.
Můžete být konkrétnější?
V poslední době se hodně hovoří o takzvaných CAR T-cells. To jsou buňky, které jsou „vyškoleny“ k zabíjení leukemie. Jsou vyráběny komerčně, ale bohužel léčba CAR T-cells není proplácena pro všechny diagnózy. Jedna dávka přitom stojí deset milionů korun. My jsme tyto buňky v ústavu dokázali vyvinout a vyrobit. Od Státního ústavu pro kontrolu léčiv jsme získali povolení, že s nimi můžeme udělat klinickou studii. Už máme první tři dobrovolníky, kteří tuto léčbu chtějí podstoupit. Dvěma z nich byla podána, třetí ji teprve obdrží. Je to ukázka, jak se u nás nejmodernější léčebné metody rychle dostávají do praxe, tedy k pacientům.
Jak buňky naučíte, aby útočily na jiné buňky?
Odebereme pacientovi jeho buňky, konkrétně T-lymfocyty. Ty normálně v těle slouží jako hlídači imunity. Když se v těle objeví cizí buňka, ať je to virus, nebo nádor, napadnou ji a zničí. Do odebraných T-lymfocytů vložíme umělý protein, který předtím vyrobíme. Na T-lymfocitu jsou struktury, které jsou zacíleny na struktury, které na sobě nesou leukemické buňky. V tomto případě je to antigen CD-19. Dalším krokem je množení upravených buněk a jejich podání zpět pacientovi.
Petr Cetkovský vyučuje v Ústavu klinické a experimentální hematologie ÚHKT a 1. LF UK v Praze.
Na první pohled to vypadá jednoduše…
Princip je jednoduchý. Představte si, že tyto upravené buňky plavou v krvi pacienta a čekají. Když se objeví nádorová buňka, upravené buňky se na ni přichytí a rozloží ji. Pak dále plavou a čekají na další nádorové buňky. Jsou jako četník, který hlídá a zasahuje, když se objeví potíže. Krev se dostane všude: do jater, do kostní dřeně. Proto upravené buňky dokážou čistit od leukemie po celém organismu. Funguje to i u některých typů lymfomů. Složité je provedení. Dostat do buňky cizí znaky a přitom zajistit, aby buňka nejen přežila, ale také byla schopná se masivně rozmnožovat, to je problém.
Vy jste tedy T-lymfocyty „přeprogramovali“?
Přesměrovali jsme jejich funkci. Nechali jsme jim tu „zabíječskou“, ale z obecného hlídání jsme je převedli na speciální hlídání.
Jak dokáže člověk „přepsat“ vnitřek buňky?
Metod je spousta. Můžete použít virový vektor. Tuto metodu my nepoužíváme, je extrémně drahá, a navíc je extrémně náročná na regulace. To bychom s našimi autoritami, jako je SÚKL, složitě vyjednávali. Naše metoda se jmenuje piggyback. Přístrojem si naděláte do buňky dírky a pomocí nosičů pak do takto připravené buňky pomocí transpozomu „naleze“ náš uměle vytvořený nástroj na chytání nádorových buněk. Pro představu: z takto upravené buňky pak vykukuje „ocásek“, kterým se zachytává na nádorové buňky.
Zabijáci leukemie. První tři pacienti dostali supermoderní léčbu z Česka |
To asi není všechno, že?
Není, musíme upravené buňky důkladně otestovat, než je podáme zpět pacientovi. Hlídáme, zda jsme je vyrobili správně, zda se budou dobře množit. Musíme si být jistí, že je produkt dostatečně čistý a bezpečný pro člověka. Před podáním lék projde řadou testů.
Kolik lidí se na projektu podílí?
Máme tři týmy. V jádru je to do dvaceti odborníků.
Je těžké v tuzemsku udržet takto kvalifikovanou vědeckou sílu?
Nejen udržet, ale získat. V roce 2014 nebylo po imunoterapii na Ústavu hematologie a krevní transfuze ani vidu, ani slechu. Začínali jsme téměř od nuly. Snažíme se špičkové odborníky zaplatit, udržet a v rámci týmů vychovávat další z mladých kolegů. Týmy plánujeme rozšiřovat. Chceme vyrábět další buňky. Dnes umíme zasahovat cíle na povrchu nebezpečných buněk, ale hledáme cesty, jak otevřít nebezpečnou buňku a dostat se do ní. Teď jsme získali dva granty, což chápeme jako ocenění a potvrzení, že jdeme správným směrem.
Pro koho je tato léčba určená?
Vyrobili jsme léčivo pro pacienty s akutní lymfoblastickou leukemií a s některými typy nehodgkinovských lymfomů. Obecně by tento princip léčby šel využít i u pevných nádorů. Tam musí výzkumníci vyřešit, jak překonat obranu nádoru a dostat se dovnitř.
Petr Cetkovský
|
Baví vás více medicína, nebo řídit ústav s obratem slušně velké firmy?
Oboje. Radost z medicínských pokroků vyrovnává starosti s řízením ústavu. Když jsme před pár měsíci podali pacientovi první námi vyrobené buňky, asi si dovedete představit, jakou radost jsem měl. Po šesti letech práce.
Máte nějaký cíl, který jste si vytyčil?
Chtěl bych pro české pacienty, kteří to nemají hrazené komerčně, vyrábět dostatek těchto buněk. A také bych chtěl tuto léčbu rozšířit i na další diagnózy, které zatím tímto způsobem léčit neumíme. Tam máme slušně našlápnuto. Ale pěkný výsledek v laboratoři dělí k podání léku pacientovi mnoho let práce.
Můžete pacientům pomoci i jinak?
Existují ještě takzvané NK buňky (od slovního spojení natural killers – přirození zabijáci – pozn. red.). I ty můžeme odebírat a nasměrovat na nebezpečné buňky. Tahle cesta se začíná rozvíjet. A já jsem rád, že máme tým, který na tomto pracuje.
Ústav získal několikamilionový dar od Czechoslovak Group. Nač tyto prostředky využijete?
Právě na rozvoj imunoterapie. Peníze sháníme od grantových agentur, používáme institucionální podporu, ale myslím si, že zapojení soukromého sektoru je cesta. Napadlo mě to, když jsem viděl billboard „Adoptuj si svého orangutana“ a říkal jsem si, proč by nějaká firma nemohla adoptovat část vědeckého programu. Nebo část týmu. Je to dlouhodobá forma spolupráce.
V historii ústavu jsou milníky tuzemské medicíny. První transplantace kostní dřeně (1986) či první transplantace kostní dřeně od nepříbuzného dárce v Československu (1991). Teď se zdá, že je vaše úsilí napřeno k tomu, aby transplantace kostní dřeně byly dostupné i pro ty, kteří nemají vhodného dárce.
To jsou takzvané haploidentické transplantace. Je část pacientů, kteří mají štěstí, a když se podíváme do registru dárců, najdeme pro ně deset vhodných. Ale pak jsou lidé, kteří mají kombinaci transplantačních antigenů extrémně vzácnou. V rodině ani v registru pro ně nenajdete stoprocentně vhodného dárce. V posledních letech proto rozvíjíme program haploidentických transplantací, to znamená napůl shodných. Najdeme napůl shodného dárce, s vlastním rodičem máte půlku znaků shodnou. Nicméně naši pacienti bývají často staršího věku a už nemůžeme využít jako dárce jejich rodiče. Ale vede tu cesta přes děti nebo sourozence.
Muži drbou stejně jako ženy, jen o něčem trošku jiném, říká doktor Koukolík |
Jakou máte úspěšnost?
Úplně stejnou jako u obvyklých transplantací. Postupy jsou natolik propracované, že rozdíly mezi úplně shodným sourozencem a napůl shodným sourozencem nejsou prakticky žádné.
Vaše pracoviště ošetřuje pacienty i s mimořádně vzácnými diagnózami, které má pět lidí v Česku. Jak je těžké zajistit proplácení léčby u takto vzácných onemocnění ze strany pojišťoven? Například v případě, že je v tuzemsku léčba nedostupná nebo nestandardní?
To je součástí běžné domluvy s pojišťovnami a plánů, které každý rok připravujeme. V současné době žádný problém není. I v tom jsme dohnali západní země. V našem oboru se každých pár let objeví nová léčba, která je o řád dražší. Před patnácti lety byl špičkový lék za 100 tisíc korun, před pěti lety to byl milion a dnes podáváme jednu dávku léku za deset milionů korun. Co bude za pět let? To nikdo nemůže zaplatit bez veřejného zdravotního pojištění, bez solidarity.
Rekordní pokles. Covid i drahota učí Čechy nekouřit, nejčastěji přestávají mladí |
Ústav je čerstvý sedmdesátník. Jaká filozofie stála na jeho počátku? Proč vůbec vznikl?
Od pamětníků vím, že vznikl jako transfuzní ústav, který měl v případě konfliktu se Západem řešit možnost transfuzí a transfuzní službu. Potom se k tomu přidávaly klinické provozy. Inspirace možná přišla z Německa, Francie nebo USA.
Kam se toto špičkové medicínské pracoviště posunulo?
Jsem šťastný, že jsme se dokázali posunout na úroveň běžného evropského pracoviště. Když se potkáváme s kolegy z Rakouska, Nizozemska či Británie, tak medicína, kterou děláme, je hodně podobná té, kterou popisují oni. Nebylo to tak vždy. Pamatuji se, jak jsme doháněli západní pracoviště. Po sametové revoluci nám kolegové ze západních center poskytli ohromnou pomoc. Já i moji kolegové jsme vyjeli ven a učili jsme se nejmodernější techniky a postupy. To nás v Česku posunulo hodně dopředu. Druhou věcí jsou ekonomické možnosti státu. I v současné době musím konstatovat, že jsme na tom hodně dobře. Pro naše pacienty jsou dostupné moderní léky.
Jak fungují vaše laboratorní pracoviště? Jste soběstační ve smyslu diagnostiky a léčby?
Snažíme se být samostatní v tom, co nezbytně potřebujeme pro diagnostiku pacientů. Samozřejmě rutinní vyšetření posíláme tam, kde jsou na to zařízení a umějí to lépe. Co se týká speciální diagnostiky hematologických chorob, v tom se snažíme být samostatní a naopak tuto dovednost nabízíme i jiným centrům.
