Odborníci i rodiče se přou, s kým mají děti mluvit o sexu

Odpůrci příručky o sexuální výchově tvrdí, že sex do školy vůbec nepatří. Psychologové tomu na druhé straně oponují. Sporů je několik, například ohledně některých výukových her.

Kdo si troufá mluvit o sexu? Ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Třiatřicetiletá Kateřina Benešová z Prahy má syny ještě v předškolním věku. Ale přesto už uvažovala, že podepíše petici proti sexuální výchově ve školách, ke které se přidalo už téměř šest tisíc lidí.

„Vadilo mi, že dělá ze sexu takové spotřební zboží. Sama už s dětmi o sexu mluvím, ale vždycky debatu začnu od vztahů, od lásky. Neprobíráme samozřejmě žádné podrobnosti, ale zajímaly se třeba o to, kde se v břiše bere dítě a kudy se dostane ven,“ říká Benešová.

Sexuální výchova na českých školách

O sexu se čeští žáci učili i před rokem 1989, ale v malé míře.

Výrazně se to změnilo až v roce 1995, kdy se sexuální výchova dostala mezi standardy vzdělávání na prvním i druhém stupni.

Nikdy však nešlo o samostatný předmět, ač se toho někteří kritici bojí. Nová ministerská příručka, o níž se diskutuje, má přinést informace učitelům. Její používání není povinné, jde o doporučení a je na škole či konkrétním učiteli, co a kdy s dětmi probere.

Nakonec se však rozhodla, že petice Výboru na obranu rodičovských práv její podpis nezíská - zarazila ji celková rétorika a také to, že když si příručku prostudovala, zjistila, že se zdaleka nezabývá jen sexem.

„Ale ze sexuální výchovy ve škole mám obavy, může se klidně stát, že moje děti narazí na učitele, který to vezme za špatný konec,“ uvažuje. A domnívá se, že její synové by se bez školní sexuální výchovy obešli úplně.

Psycholožka Václava Masáková s tím nesouhlasí. Podle ní není dobré, aby hovory o sexualitě zůstaly jen v rodinách.

"Každý člověk je sexuální bytost, a proto sexuální výchova do škol patří, protože patří k rozvoji osobnosti. A i to je starost školy," říká Masáková.

Když je sex tabu

Navíc ne každá rodina podle ní sexuální výchovu zvládá, sex mnohde zůstává tabu. "Dítě přitom na sex naráží v debatě s vrstevníky, v médiích," upozorňuje psycholožka. Na druhou stranu: ačkoli tažení proti sexuální výchově ve školách neschvaluje, celkové pojetí příručky považuje za problematické.

Užitečné jsou podle ní příspěvky odborníků - třeba ty věnované bezpečnému sexu či sexuální orientaci. "Přinášejí učitelům nejnovější poznatky a umožňují jim tak, aby si byli před dětmi jistí," říká Masáková. Výhrady však má k doporučovaným metodám, jak by se děti měly s těmito poznatky seznamovat.

Jde třeba o hru "kompot". Ta je variací na letitou táborovou hru, při níž je v místnosti o jednu židli méně než dětí a ty se přemisťují podle toho, jaký název ovoce zazní, například si přesednou všechny "třešně". Podle sexuální příručky si pak přesednou třeba všechny dívky, jež už měly menstruaci, nebo všichni ti, kteří už mají ochlupení. Otázku pokládá vždy dítě, na něž nezbylo místo.

"Nedivím se rodičům, že je podobný návrh pobuřuje," říká Masáková, podle níž by podobné hry mohly ublížit citlivým dětem, které se za dospívající tělo stydí.

Autor metodiky, kantor Pavel Petrnoušek, to odmítá. "Příručka nic nenakazuje, je to pouze doporučení," brání navrženou hru s tím, že ji používá pouze ve volitelných kurzech, s nimiž rodiče písemně souhlasí. Navíc hru hrají zvlášť chlapci a zvlášť dívky.

Vzdělává škola, nebo rodina?

Kritikům však rozhodně nejde jen o "kompot". "Příručka absolutně nejde k jádru věci, kterým je výchova k věrnému vztahu mezi mužem a ženou a výchova ke kompetencím založit šťastnou rodinu," říká Zdeňka Rybová z Hnutí pro život.

Podle ní je rozvržení příručky nevyvážené, protože ministerští odborníci nevzali v potaz všechny připomínky odborné skupiny a upozadili mezilidské vztahy.

"Vadí mi, že místo snahy o spolupráci rodiny a školy se buduje konflikt mezi pedagogem, dítětem a jeho rodiči. A oklešťují se práva rodičů, kteří si dnes často s velkou námahou vybírají školu pro dítě," dodává Rybová, která v minulosti vystupovala hlavně jako odpůrkyně potratů a umělého oplodnění.

V příručce kritizuje třeba pasáž, v níž se píše následující: "Právo na informace o sexuálním životě lidí má i dítě, jehož rodič si to nepřeje." Zastánci sexuální výchovy ve školách k tomu mají hned po ruce protiargument. Výzkumný ústav pedagogický, který se zabýval prohlášením Výboru na obranu rodičovských práv, doporučuje, aby ministerstvo petici nebralo v potaz.

A argumentuje mimo jiné rozhodnutím Evropského soudu, který v souvislosti s jedním dánským sporem rozhodl, že právo dítěte na informace v oblasti sexuální výchovy je nadřazené právu rodiny vychovávat dítě.

Co a kdy mají školáci vědět o sexu

Sexuální výchova nemá být samostatným předmětem a příručka pro učitele není její učebnicí. Obsahuje hlavně návrhy témat, s nimiž škola může nakládat dle vlastního uvážení. Toto navrhuje pro jednotlivé ročníky:

1. třída Příbuzenské vztahy v rodině, pocit bezpečí, slušné chování, stavba lidského těla.

2. třída Život rodiny, komunikace mezi pohlavími, týrané děti, bezpečné používání internetu, rozdíly mezi pohlavími.

3. třída Významné události v rodině, rodinné problémy, rizikové situace, komunikace v dospívání, puberta.

4. třída Komunikace v rodině, sexualita a sdělovací prostředky, základy reprodukce, spermie, vajíčko.

5. třída Kamarádství, přátelství, láska, sexuální chování, asertivní chování při ochraně sebe sama.

6. třída Postavení muže a ženy v rodině, asociální chování, volba partnera, sexuální zneužívání, bezpečný sex.

7. třída Vstup do samostatného života volba partnera, etika sexu, plánované rodičovství, masturbace.

8. třída Ekonomické a právní otázky rodinného života, řešení konfliktů v rodině, morálka a mravnost, sexuální orientace, promiskuita.

9. třída Stabilita rodiny, zanedbávání rodinné výchovy, předčasné těhotenství, sexuální dysfunkce

.