Případ začal jako běžný sousedský spor. Nesváry mezi oběma muži pak vyvrcholily potyčkou kvůli pozemku. Tomáš Honsů své pocity zveřejnil na blogu. O Račokovi tam napsal, že "porušuje zákony a jeho majetková práva", a o svém sousedovi přidal, že "je zapsán jako estébák, že byl udavač a donášel tajné policii".
"Byla to chyba," přiznává nyní Honsů. "O porušování zákonů a mých práv jsem neměl důkazy, jen jsem to tak cítil. A to o spolupráci s StB jsem měl od jednoho chartisty a rovněž bez důkazů," přiznává.
S StB jsem nespolupracoval, tvrdí Račok
Račok byl veden v některých internetových seznamech StB jako důvěrník s krycím jménem Láďa, on sám ale jakoukoli spolupráci s StB popírá.
"Mám dvě bezpečnostní prověrky, jednu z roku 1994 kvůli členství ve zdravotní komisi, druhou z roku 2009 kvůli kandidatuře do Poslanecké sněmovny," uvedl Račok. "Také od ministerstva vnitra mám dokument, že jsem nebyl evidovaný u StB. Konstatoval to i vrchní soud," doplnil.
Račok, jenž se i přes několik kandidatur nedostal do KSČ, byl po revoluci v US-DEU. Za Stranu svobodných občanů se pak neúspěšně ucházel o křeslo poslance za Ústecký kraj a v posledních komunálních volbách rovněž neúspěšně usiloval o post rumburského starosty za Věci veřejné (VV), které před minulými parlamentními volbami proklamovaly boj proti politickým dinosaurům. Politicky aktivní muž nyní sedí v krajské radě zdejších VV a je členem jejich zdravotní a sociální komise.
Spor mezi Račokem a Honsů se dostal až před soud. Račok požadoval omluvu a kvůli zničené pověsti odškodnění 200 tisíc korun. Ústecký krajský soud 1. února 2010 rozhodl, že se má omluvit. Odškodnění ale zamítl.
Spor ho vyšel na 140 tisíc
Račok se ale odvolal k vrchnímu soudu. Líčení bylo nařízeno na září, jenže Honsů měl v té době jiné starosti. V srpnu přišly ničivé povodně, které ho připravily o veškeré vybavení domácnosti, nábytek i podlahy.
Vrchní soud i bez něj 30. září 2010 definitivně rozhodl: Račokovi vyplatit 50 tisíc a 70 tisíc za náklady soudního řízení.
To ale nebylo vše. "Loni 30. března přišel exekutor s tím, že jsem nesplnil rozhodnutí soudu, protože jsem v blogu některé informace o Račokovi nechal. Dostal jsem pokutu 30 tisíc korun. Já se nechtěl soudit a zaplatil jsem. Za rychlé jednání mi slevili na 20 tisíc korun," popsal Honsů.
Celý spor ho tedy stál 140 tisíc korun. "Podcenil jsem to, ani jsem si nevzal advokáta. Za svou nedůslednost platím dodnes. Musel jsem si půjčit a dosud půjčku splácím. Dlužím ještě více než sto tisíc korun," doplnil Honsů.
Račokovým právníkem byl Otakar Pazdziora z Děčína, jehož komunistická minulost je známá. "Jako šéf advokátní poradny okresu Děčín jsem musel být v KSČ," hájí se Pazdziora. Jeho jméno se dokonce také dá najít v seznamech StB. "Ano, to jsem já!" reagoval, když uslyšel podrobnosti ze seznamu, svůj věk a to, že byl jeho spis založen v Karviné.
"Už mi někdo říkal, že moje jméno v seznamech viděl, ale to je třeba tím, že jsem měl vedoucí funkci a na každou kádrovou rezervu si estébáci zakládali spis," uvažuje Pazdziora. Jakoukoli spolupráci se státní bezpečností vyloučil.
V KSČ byl i soudce
V KSČ byl i soudce Vrchního soudu v Praze Karel Podolka, jenž o vině rumburského učitele rozhodoval. "Když mi říkáte jména účastníků sporu, vím, že senát, jehož já byl členem, řešil takové odvolání. Nicméně mi ten případ neutkvěl v hlavě natolik, abych si byl schopen jej vybavit," řekl Podolka.
Členství v KSČ přiznal. "Ve straně byla drtivá většina soudců," řekl. Jako soudce civilního úseku žádný případ s politickým podtextem neřešil.
