Nad Prahou teprve začínalo svítat, když do smíchovského bytu astrologa a mága Jana Kefera dorazilo několik gestapáků v civilu. Šli najisto. Dobře věděli, že přední český okultista má většinu důležitých knih a dokumentů v jídelně.
„Mimo jedné skříně, kterou zapečetili, všechno odvezli. Tam to bylo jako po malování,“ popisuje pro iDNES.cz vpád do soukromí z 9. června 1941 Keferův syn Reginald.
Reginald Kefer s fotografií svého otce Jana Kefera
Tehdy téměř pětiletého chlapce nečekaní hosté zamkli v jeho pokoji. Z ulice Pavla Švandy ze Semčic odjeli s kořistí až kolem poledne. „Celou tu dobu u nás prohlíželi a šacovali, co se dalo. Když odešli, maminka brečela, že tátu odvedli,“ líčí jednaosmdesátiletý varhanista a dirigent.
Otce pak viděl už jen při několika setkáních v sídle gestapa v Petschkově paláci. Půl roku po zatčení přišla rodině z koncentračního tábora Flossenbürg kusá zpráva, že pětatřicetiletý Kefer zemřel na rychlý zápal plic. Kromě něj skončila v nacistických lágrech a žalářích i řada dalších osobností ezoterických učení.
Razii proti okultistům spustila Hessova sóloakce
Když chtěl našinec utišit hlad po duchovnu, měl od konce 19. století velmi pestrou nabídku. Zpočátku se zejména na venkově masově šířil spiritismus (více v článku Asketický rukavičkář učil Čechy vyvolávat duchy), šlechtici a velkoměstští intelektuálové se pod vlivem západní Evropy pohroužili do hermetických věd alchymie, astrologie a magie. Přibývalo uzavřených řádů přístupných jen pro zasvěcené, rostl i zájem o indické nauky nebo židovskou mystiku kabalu.
Kněží skončili v Dachau i na Kobyliské střelniciVelmi tvrdé represe pocítily za okupace církve. Už v roce 1939 rozpustili nacisté Svědky Jehovovy a řadu jejich členů poslali do koncentračních táborů (označeni zde byli světle modrými trojúhelníky). Na začátku roku 1942 následoval zákaz Obce křesťanů. V září téhož roku úřady rozprášily pravoslavnou církev v odplatě za pomoc parašutistům, kteří provedli atentát na Reinharda Heydricha. Mormoni po zatčení některých svých misionářů raději ukončili tuzemskou misii. Ostatní církve sice mohly fungovat, ale v okleštěné podobě a pod dohledem úřadů. Například všichni duchovní se museli v první polovině roku 1942 podrobit na okresních úřadech zkoušce z němčiny. Církve „cizího původu“ (Armáda spásy, unitáři, metodisté, adventisté) musely zpřetrhat vazby na zahraničí a jejich nečeskoslovenští členové byli nuceni opustit protektorát. Část církevního majetku, například některých řeholních řádů, úřady zkonfiskovaly. Zatýkání vyvrcholilo po atentátu na Heydricha. Na Kobyliské střelnici v Praze zahynuli biskup Gorazd a další pravoslavní duchovní. Mnozí jiní skončili v koncentračním táboře Dachau, kam nacisté od roku 1940 posílali kněze všech církví z okupovaných zemí – byl zde vězněn například pozdější kardinál Josef Beran. Celkem nacistickými lágry a věznicemi prošlo téměř pět set českých katolických kněží, 76 z nich zde zemřelo. Podle množství věřících druhá nejpočetnější Církev československá (dnes má na konci názvu i slovo „husitská“) měla v zajetí třicet duchovních, sedm bylo umučeno.  Nacisté pravoslavného biskupa Gorazda zastřelili 4. září 1942. |
„Po Velké francouzské – a s ní ruku v ruce kráčející vědecko-technické – revoluci se změnilo kormidlo dějin. Lidé začali kromě jiného hledat alternativu ke křesťanství, které jim už úplně nedostačovalo. U nás tyto změny po třech stech letech pod Habsburkem padly na úrodnou půdu,“ vysvětluje Petr Kalač, vedoucí Dokumentačního centra českého hermetismu.
Za první republiky podle něj nastal mohutný spolkový kvas a zmírnil se dohled úřadů. A počty rostly: spiritismu se už věnovaly stovky tisíc lidí, nejrůznějším podobám okultismu tisíce dalších. Svobodných zednářů bylo v roce 1929 přes patnáct set – Češi a Slováci však představovali jen třetinu, zbytek tvořili Němci a Maďaři. Pak ale přišel Mnichov a o půl roku později okupace.
Jak je známo, špičky třetí říše ezoterice – někdy až přespříliš – holdovaly, nejvíce zřejmě Heinrich Himmler (více v článku Himmlerova černá říše byla plná pohanských mýtů, ezoteriky a okultismu). Šéf gestapa a SS dokonce sestavil badatelský tým, který měl zkoumáním starých čarodějnických procesů dokázat, že katolická církev zahubila starogermánské pohanství.
Himmlerovo komando navštívilo i třináct tuzemských archivů. „V Sudetech prováděli rešerše od podzimu 1938, po okupaci hledali materiály i v některých větších českých a moravských veřejných archivech. Komando bylo rozpuštěno počátkem roku 1944,“ řekl iDNES.cz Petr Kreuz, historik z Archivu hlavního města Prahy, který se specializuje na čarodějnické procesy.
Boj proti církvím a ezoterikům všeho druhu pražské gestapo nesvěřilo žádnému bažantovi. Sedlář a čalouník Fritz Kiesewetter patřil do tvrdého jádra NSDAP – do strany vstoupil už v roce 1926, členem SS se stal o pět let později. Podle českých vězňů se choval „nanejvýš cynicky a surově“, zadrženým vyrážel zuby nebo je tloukl rákoskou. A bez okolků je posílal do koncentráků.
Fritz Kiesewetter
Němci sice české okultisty sledovali hned od začátku okupace, naplno však proti nim udeřili až zmíněného 9. června 1941. Jak Kiesewetter prozradil v poválečné výpovědi před soudem, Hlavní říšský bezpečnostní úřad k tomu přiměla „Hessova aféra“, tedy květnový odlet prominentního nacisty a velkého příznivce ezoteriky Rudolfa Hesse do Velké Británie.
Policie během „Akce proti tajným učením a takzvaným tajným vědám“ zatkla v protektorátu zhruba dvě stě padesát okultistů, věštců, spiritistů, ale i příznivců teosofie, antroposofie a dalších alternativních duchovních proudů (razie probíhala souběžně i v Říši). Úřady také rozpustily jejich spolky a zabavily majetek, včetně vzácných knihoven. Devadesát procent zadržených nacisté propustili ještě téhož dne, některé další po třech týdnech věznění. Zbývajících patnáct skončilo v koncentračních táborech.
Vlastenec Kefer odmítl přejít k Němcům
Byl mezi nimi i Jan Kefer. Tahoun hermetického spolku Universalia do svého zatčení neúnavně přednášel, psal knihy, okultismu se věnoval i v praxi. Mimořádně pracovitý a vzdělaný polyglot, v civilu pracovník knihovny Národního muzea, měl nemalé ambice – toužil z Prahy učinit světové centrum hermetismu.
„Moje vzpomínka na tátu je buď u psacího stroje, protože neustále něco kloval, nebo u piana. Byl výborný klavírista. Furt také chodil s talířkem po bytě a loudil. Vždycky šel do kuchyně a chtěl něco sladkého a za chvilku zase,“ vybavuje si Reginald Kefer.
Otce popisuje jako laskavého člověka, který byl někdy příliš důvěřivý a nepříliš kompetentní ve finančních záležitostech. „Nesmírně mě rozmazloval. Já byl docela pěkný prevít, ale když jsem něco provedl, tak mě chránil,“ dodává Kefer.
Okultista z chýše u hranic s NDRK předním meziválečným okultistům patřil také zcestovalý vídeňský Čech František Kabelák. V Praze se usadil v roce 1936 a záhy se stal díky rozsáhlým znalostem magie a židovské mystiky kabaly jedním z klíčových členů spolku Universalia. Za okupace mu sice gestapo zabavilo knihovnu a byl zmobilizován do polovojenského útvaru Technische Nothilfe, který odklízel následky náletů, vážnější problémy – zřejmě kvůli německému občanství – jej však nepostihly. Po válce odešel s rodinou na sever Čech a hodně času trávil pohroužen do magických experimentů v chýši, kterou si zbudoval na opuštěném místě v lese u pohraniční obce Telnice. Jeden z posledních pamětníků bohatýrských časů českého ezoterismu zemřel v srpnu 1969.  František Kabelák |
Jeho otec podle něj za okupace tušil, co mu hrozí. Odporem k nacistům se ostatně příliš netajil. Na přednášce v době Mnichovské konference mluvil o „hrubé síle“. „Blíží se na nás, co se blížilo na Atlantidu,“ uvedl na schůzi Universalie 8. prosince 1938.
Kefer, o jehož životě se podle badatele Petra Kalače chystá film, se údajně s kolegou Františkem Kabelákem (více o něm v boxu) dokonce vydali na Pražský hrad za prezidentem Edvardem Benešem s nabídkou svých služeb. Když nepochodili, pokoušeli se prý okultisté několikrát pomocí magie zneškodnit Adolfa Hitlera.
„Táta měl bratrance v Mnichově, který k nám přijel. Pamatuji si jeho odznak NSDAP. Do táty hučel, aby se dal k Němcům, nebo... Táta měl ale jako Jan Hus pocit, že jako Čech musí být tady,“ líčí Kefer. Mág skončil na Pankráci, poté jej věznili na Karlově náměstí.
„Když tátu zatkli, nutili maminku, aby ho přemluvila, aby přešel k Němcům, že bude všechno v pořádku. Vyhrožovali, že mě dají na převýchovu, jestliže on nepovolí,“ popisuje bývalý šéf olomoucké opery. Jan Kefer mohl německé občanství bez problémů získat, protože jeho otec byl Němec. Ale odmítl. V koncentráku zahynul 3. prosince 1941. Jeho z výslechů vyčerpaná manželka Dagmar zemřela na infarkt o půl roku později. Osiřelého Reginalda se ujali její rodiče Moosovi.
Ti se domnívali, že Kefera udal jiný okultista, aktivní fašista Jiří Arvéd Smíchovský. „Můj dědeček pravil, že Smíchovský prodal Kefera gestapu. Dědeček byl vysoký úředník, který nemluvil do větru,“ podotýká Reginald Kefer.
Černý mág ve spárech démonůV okultistických kruzích se pohyboval i kontroverzní excentrik jménem Felix Achille de la Cámara. V Československu narozený Španěl měl široký záběr: vedl nakladatelství i divadla, chrlil brakové romány jako Černý mág nebo Ve spárech démonů, pracoval také jako scenárista či novinář. Jeho CV má řadu temných položek – antisemita Cámara byl členem Národní obce fašistické, organizace Vlajka a zřejmě i SA. Za okupace působil jako filmový poradce v kulturním oddělení říšského protektora, podle jeho námětu natočil Otakar Vávra protektorátní hit Dívka v modrém. Jak skončil Cámarův dobrodružný život, není zcela prokázané. Traduje se, že jej v květnu 1945 z jeho bytu na pražské Kampě vylákal malý chlapec a gardisté ho zavraždili. Podle jiné verze hned po válce odjel do Španělska, toulal se po světě a v červenci 1952 zemřel ve Venezuele.  Felix Achille de la Cámara |
Doktor filosofie a práv Smíchovský se ve sklepení svého domu U Zlaté lodi na pražské Malé Straně údajně věnoval černé magii. Za okupace působil častý návštěvník nočních barů jako nacistický agent. „Byla to dost rozpolcená osobnost, člověk faustovského typu,“ říká Kalač. Po válce Smíchovského odsoudili za kolaboraci, zemřel ve vězení v lednu 1951.
Smíchovský měl podle některých zdrojů prsty i v zatčení mystika Karla Weinfurtera. Tento veterán okultismu okusil z ezoterického ranku během desítek let leccos, jako jeden z prvních na českém území například cvičil jógu. Nakonec zakotvil v propojování východní indické a západní křesťanské mystiky. Gestapo čtyřiasedmdesátiletého šéfa spolku Psyché zadrželo koncem roku 1941.
„Během výslechu se ho snažili všelijak zesměšnit a téměř mu zlámali nohy, když ho nutili usednout do jógové pozice lotosového sedu,“ uvádí Josef Sanitrák v knize Dějiny české mystiky 2. Weinfurter musel údajně ve věznici na Karlově náměstí mýt prochladlé chodby a záchody. Nacisté ho po několika týdnech za mřížemi propustili se zápalem plic. Mystik se z následků věznění už nezotavil, zemřel v březnu 1942.
Vědma ze Zlaté uličky
Když gestapák Kiesewetter po válce hovořil o zmíněné patnáctce vězněných okultistů, vybavil si jediné konkrétní jméno – Keferova kolegu z Universalie Oldřicha Eliáše. Vrchní rada Nejvyššího finančního kontrolního úřadu se zaměřoval hlavně na židovství – ovládal starou hebrejštinu, patřil k předním znalcům kabaly, napsal i knihu o Golemovi. Sběratel čarodějnické literatury skonal v Osvětimi v listopadu 1941 na mrtvolný rozpad tkáně.
Při zátahu na okultisty skončil v poutech i další přední člen Universalie, tajemný Pierre de Lasenic (vlastním jménem Petr Kohout). Tento dobrodruh sice platil za erudovaného znalce, zejména staroegyptského ezoterismu, zároveň to však byl zřejmě pěkný filuta.
Několikrát ho policie vyšetřovala kvůli krádežím, majetkovým podvodům, ale údajně i v souvislosti s dodnes neobjasněnou vraždou prostitutky Otýlie Vranské. Nikdy prý však nestanul před soudem. Autora Sexuální magie gestapo propustilo několik týdnů po razii, zemřel na tuberkulózu v červnu 1944.
Domek Matyldy Průšové
Válku nepřežila ani Matylda Průšová, poněkud svérázná postava ze Zlaté uličky na Pražském hradě. Kartářka a jasnovidka s pseudonymem Madame de Thébes poutala pozornost černým oděvem a kloboukem s pštrosími péry i podivným rituálem – denně prostírala stůl a chystala lůžko pro syna, který padl za první světové války.
„Byla to extravagantní osobnost, působila jako z jiného světa,“ podotýká František Kadlec, bývalý vedoucí odboru turistického ruchu Správy Pražského hradu. Průšová se podle něj kromě jasnovidectví živila vyšíváním a dalšími ručními pracemi.
„Jednoho dne za ní dorazil německý důstojník, který chtěl předpovědět, jak dopadne pro Německo válka. Odpověděla, že špatně. Později byla zatčena a u výslechu umučena,“ popsal historik. Přesné datum jejího úmrtí se nepodařilo dohledat, podle Kadlece zahynula pravděpodobně v roce 1944.
Charismatický mág a iluzionista Frabato
Kolem okultistů se postupně vytvořila také řada mýtů. Týká se to například hermetika, iluzionisty a léčitele Františka Bardona. Vyučený zámečník mimo jiné pořádal pod uměleckým jménem Frabato přednášky a jakési kouzelnické šou, při kterých diváky udivoval čtením dopisů z uzavřených obálek nebo hledáním předmětů se zavázanýma očima. Ve svém domě v rodné Opavě si také zbudoval laboratoř, v níž z nasbíraných bylin vyráběl léky a tinktury.
František Bardon
O mezinárodně zřejmě nejznámějším českém okultistovi se uvádí, že pobýval v koncentračním táboře Breslau (tedy v polské Vratislavi). Podle vzpomínkové knihy jeho žáka Milana Kumana a syna Lumíra Bardona (na dotazy iDNES.cz nechtěl odpovědět) zde dokonce „musel sbírat uťaté hlavy popravených“ a po bombardování ke konci války uprchl. Pohnutý příběh má však jedno slabé místo: v Breslau žádný nacistický lágr nebyl.
Zednáři uspali lóžeSvobodní zednáři v obavě z podobně tvrdých represí, jaké postihly jejich druhy v Německu či Rakousku, raději sami své lóže hned v říjnu 1938 uspali. I tak nadále čelili intenzivní propagandě a dohledu úřadů. Na druhou stranu však zednáři tvořili polovinu desetičlenné protektorátní vlády Aloise Eliáše. Jak vyplývá z neúplných informací od jednotlivých lóží, celkem bylo za války popraveno a umučeno zhruba sto třicet jejich členů, většinou se však nejednalo o trest za zednářskou činnost. |
„Bardon kolem sebe zcela záměrně vytvářel aureolu vlastní výjimečnosti a to i za cenu, že si o sobě vymýšlel spoustu informací, které s realitou nemají mnoho společného. Zjevně i Bardonův údajný pobyt v koncentračním táboře je pouhou nepodloženou smyšlenkou,“ řekl iDNES.cz Branislav Dorko, ředitel Státního okresního archivu Bruntál.
Bardon, který za okupace vystupoval jako Němec, ale podle něj do konfliktů s režimem skutečně přišel. V roce 1940 dostal pokutu deset říšských marek za údajné porušení zákona o potírání pohlavních nemocí. „Na základě rozhodnutí Zemského soudu v Opavě byl téhož roku odsouzen z důvodu praktikování hypnózy a okultismu. V opavské věznici pobyl minimálně několik týdnů, a z toho důvodu byl také následně vyloučen z SA,“ doplnil Dorko.
Na charismatického ezoterika si nakonec došlápli komunisté. Jak na webu opavského magistrátu uvedl historik Josef Gebauer, v dubnu 1958 Bardona zatkli kvůli nedovolené výrobě a přechovávání alkoholu v lécích. Na soud už nedošlo – v červenci téhož roku Frabato zemřel v brněnské vězeňské nemocnici na zánět slinivky břišní.
„Dámy a pánové, viděli jste někdy něco podobného?!“
Ještě se však vraťme do válečných let. Jednoho srpnového dne roku 1943 se v salonu Petschkova paláce odehrála mimořádná podívaná. Gestapák Kiesewetter, „nebezpečně vážný a chmurný“, a desítky dalších lidí bedlivě sledovali léčitele Jana Mikoláška, jak z devětadvaceti lahviček s močí určuje diagnózu pacientů. Znal přitom jen jejich věk a pohlaví.
Pro laika neobvyklá metoda byla pro Mikoláška zcela běžný způsob práce. Denně jeho dům obléhaly stovky nemocných s ampulkami, celkem podle vlastního odhadu léčil pět až pět a půl milionu lidí. Pacientům dával na jejich neduhy medikamenty vlastní výroby, každý měsíc prý spotřeboval vagon bylin. Horečky tišil i zábaly z hlíny, octa a žitné mouky.
Hypnotizér ustal s pokusyPodle některých zdrojů nemohl za války publikovat a byl sledován i proslulý parapsycholog a léčitel Břetislav Kafka z Červeného Kostelce na Náchodsku. Podle jeho stejnojmenného vnuka to však není prokázané. Kafka se věnoval především experimentům s hypnózou. „Za války se samozřejmě bál o rodinu. Věděl, že výsledky jeho bádání by ji mohly ohrozit, takže raději přestal,“ řekl iDNES.cz Břetislav Kafka. O nadpřirozených schopnostech jeho dědečka se nejen pod Orlickými horami šířily legendy. Pokusům a léčitelství se přitom věnoval při zaměstnání – s bratrem vlastnil řezbářskou a sochařskou dílnu. „On byl hrozně hodný člověk, ale žil svým bádáním, protože u něj se dveře nezavřely. Spousta lidí ho žádala o pomoc,“ uvedl Kafka s tím, že si za to jeho dědeček nikdy nevzal ani korunu.  Břetislav Kafka |
Během okupace „prostý bylinář“, jak se Mikolášek označoval, čelil udáním i kontrolám gestapa. Němcům údajně nejvíce vadily davy u jeho obydlí v Hradečnu na Kladensku. Rozhodli se proto jeho schopnosti ověřit. Jako chyták dali moč jednoho člověka do dvou lahviček, Mikolášek však léčku prokoukl.
„Když se ukázalo, že všech mých dvacet devět diagnóz souhlasí přesně s chorobopisy, Kiesewetter povstal... i ostatní doktoři a doktorky. Všichni byli zaraženi,“ popsal léčitel v pamětech vypjaté chvíle. „Dámy a pánové, viděli jste někdy něco podobného?! Tohle je jedinečný zjev v celé Evropě!“ hodnotil prý Kiesewetter uznale jeho výkon.
Úspěch v Pečkárně sice Mikoláškovi umožnil pokračovat v činnosti, zároveň však přivábil vlivné nacistické marody. Do Hradečna opakovaně dorazil například říšský ministr a Hitlerův tajemník Martin Bormann, kterému léčitel podle vlastních slov pomohl z těla vypudit bolestivé ledvinové kameny.
Kvůli podobným stykům zatkli Mikoláška po válce příslušníci Revolučních gard a deportovali ho do sběrného tábora pro lidi k odsunu v Kladnu-Dubí. Propuštěn byl podle Dany Motyčkové, která se v Etnologickém ústavu Akademie věd zaměřuje na léčitelství, díky tomu, že pozdějšího prezidenta Antonína Zápotockého zachránil od amputace nohy.
Na léčitele dopadly tvrdší represe po únoru ’48
„Léčitelství stálo vždy na hraně zákona. Stát minimálně od dob Marie Terezie kriminalizoval lidi, kteří léčili bez medicínského vzdělání,“ podotýká Motyčková. Znalci přírodních sil se potýkali s popotahováním od úřadů i za první republiky, někteří byli dokonce odsouzeni.
Podle etnoložky pokračovala většina léčitelů v činnosti i za protektorátu, neexistují však žádné odhady jejich počtu. „Domnívám se, že ani za války neodmítali pacienty, kteří za nimi přicházeli. Jen byli ostražitější a alespoň naoko loajální k režimu,“ uvádí Motyčková.
Božena Kamenická
Do Petschkova paláce musela přijet k výslechu i Božena Kamenická z Radnic na Rokycansku. Hluboce věřící žena, v pokročilejším věku přezdívaná „bába radnická“, rovněž určovala choroby podle moči, kterou nahřívala nad kahanem. Svými bylinnými směsmi s názvy jako Hormonka nebo Zlatobýlka léčila například neplodnost žen.
Léčitelku nacistům udal její soused, pravděpodobně kvůli ukrývání menších zásob jídla, poslouchání zahraničních stanic a vlastnění závadných tiskovin. „Oni se báli, protože mě pokládali za hellseherin – jasnovidku,“ popsala Kamenická několikatýdenní věznění na jednom z videozáznamů, které při přípravě bakalářské práce získal student Západočeské univerzity v Plzni Martin Benedikt. V léčitelství však mohla Kamenická pokračovat.
Pokud byli léčitelé dostatečně loajální k okupačním úřadům a nechodily na ně stížnosti ohledně jejich nepovoleného podnikání, neplacení daní, ublížení na zdraví nebo nedovoleného srocování nemocných, většinou se podle Motyčkové mohli dál své činnosti věnovat. „Větší represe na ně dopadly až po roce 1948,“ upozorňuje.
Janu Mikoláškovi nastaly těžké chvíle po smrti jeho chráněnce Zápotockého v roce 1957. O dva roky později dvaasedmdesátiletého léčitele kvůli údajnému krácení daní a podvodu při předražování balíčků s bylinami zatkli v Jenštejně u Prahy, kde se po válce usadil. Zřejmě nejproslulejší český léčitel minulého století si ve vykonstruovaném procesu vyslechl tvrdý ortel: pět let za mřížemi a konfiskace veškerého majetku.
Prameny
|
