Možná malý krůček pro lidstvo, ovšem velký krok pro závislé pacienty. V České republice v rámci pilotních programů začínají fungovat takzvané multidisciplinární adiktologické týmy. Jejich rozjezd podporuje ministerstvo zdravotnictví z peněz z Evropské unie, a to na dobu jednoho a půl roku.
V rámci programu nyní získala finanční podporu třeba Všeobecná fakultní nemocnice v Praze. Ta do svých týmů plánuje v budoucnu zapojit i sestry a odborníky na ergoterapii a fyzioterapii. A pokud se program osvědčí, tým už zůstane funkční.
Když je alkohol únik, z večerní sklenky je po čase láhev, tvrdí adiktolog |
Má to svou logiku - závislí pacienti často podle odborníků trpí i jinou psychiatrickou diagnózou. A potřebují tak péči nejen adiktologů, ale například i psychiatrů.
Celou věc však brzdí podle odborníků jeden zásadní problém: lidé nejsou.
„Shánění psychiatrů, byť jen na úrovni spolupráce, se bohužel v reformě psychiatrie ukazuje jako velký problém a limit pro vytváření zmíněných multidisciplinárních týmů. Psychiatry nalezneme primárně v privátních ambulancích a velkých nemocnicích, ovšem jen zlomek jich nalezneme v komunitních službách,“ popsal problémy ředitel obecně prospěšné společnosti Magdaléna Ondřej Sklenář.
„Obávám se, že toto zmíněný grant nedokáže vyřešit a je potřeba dlouhodobě motivovat stávající i budoucí lékaře pro práci v komunitních týmech a regionech. V naší organizaci bychom ihned zaměstnali psychiatra. Bohužel už několik let žádného nemůžeme sehnat,“ dodal Sklenář.
Paradoxně, odborník-adiktolog má v multioborovém týmu více prostoru věnovat se pouze své vysoce specializované práci. Podle přednosty Kliniky adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice Michala Miovského by tak vznikající projekty mohly pomoci částečně vyřešit i nedostatek adiktologů. Tedy pokud by se našli takoví odborníci, kteří se do týmů přidají.
Na Vysočině rapidně stoupá počet lidí, kteří se chtějí léčit ze závislostí |
„Není žádným tajemstvím, že projekt de facto ověřuje, jaké typy péče by v budoucnu mohl místo lékaře poskytnout jiný zdravotník. Lékařů máme zoufale málo a jsou superspecializovaní,“ uvedl Miovský.
Multidisciplinární týmy jsou tak dle něj mimo jiné další snahou najít cestu, jak na ně koncentrovat pouze tu nejnutnější práci. „A šetřit si tak kapacitu lékařů na ty výkony, které vyžadují nejvyšší odbornost a kde lékař není zastupitelný. Ale týká se to také administrativy. Zátěž lékařů je v tomto enormní a je nutné s tím něco dělat a nejen o tom mluvit. Mnoho papírů může udělat i jiný člen týmu,“ dodal.
Nedostatek odborných kapacit lékařů se podle Sklenáře týká, s výjimkou Prahy a Brna, v podstatě celé České republiky. Potvrzuje to ostatně i národní protidrogová koordinátorka Jarmila Vedralová. „V některých okresech i krajích jsme narazili na personální kapacity. Třeba před rokem jsem velmi intenzivně řešila Karlovarský kraj, protože tam nebylo dobré pokrytí adiktologických služeb,“ řekla pro iDNES.cz.
Včas zachytit relaps
Šetření času adiktologa ale není jediná výhoda multidisciplinárních týmů. Podle odborníků dává smysl poskytovat péči komplexně. „Zhruba 50 procent našich pacientů má souběžně diagnózu závislosti a vedle toho další duševní poruchu. Jejich léčba vyžaduje mezioborovou spolupráci vícero profesí, zejména pak adiktologa, lékaře psychiatra, sociálního pracovníka a případně psychologa, psychiatrické sestry,“ popsal Sklenář za Magdalénu.
Pacientům navíc tyto týmy poskytují potřebnou péči u nich doma. „Důraz je kladen na týmové propojení služeb psychiatrických, psychologických a adiktologických tak, aby poskytnutí péče v jednom místě předcházelo hospitalizacím pacientů a napomáhalo jejich zařazení do normálního života,“ popsala cíl mluvčí ministerstva zdravotnictví Barbora Peterová.
Česko a alkoholV Česku si denně dá alkohol téměř devět procent obyvatel. Riziková je konzumace alkoholu u 14 až 18 procent, což představuje zhruba 1,5 milionu dospělých. Každodenní pití alkoholu i nadměrné pití narůstá v posledních letech u mužů i žen. Zdroj: výroční zpráva o drogách za rok 2019 |
Kromě komplexní pomoci závislým by měly multioborové týmy přinést ještě jednu výhodu. A to ušetřit čas samotným pacientům, ale i lékařům a dalším členům týmu.
„Jsme oborem, kde je péče o pacienta štěpena po různých dílčích odbornostech, ale my potřebujeme péči pro pacienta učinit přehlednou a srozumitelnou a poskytovat ji v integrované podobě,“ míní Miovský.
Lidé podle něj nebudou a ani nemohou chodit po jednotlivých ordinacích. A projekt pomůže třeba i pacientům s omezenou mobilitou.
„Současně část péče potřebujeme doporučit a případně poskytnout v přirozeném prostředí pacienta a vidět jej tam. Může to působit divně, ale u nás je ta propojenost zdravotních a sociálních témat zásadní,“ doplnil Miovský.
A má to ještě jeden aspekt - když adiktolog vidí pacienta v jeho prostředí, má větší šanci včas zachytit nestabilitu a riziko návratu k závislosti. „Zajímavé na tom celém je, že z hlediska nákladů a výnosů studie ukazují, že se to vyplatí. Zejména u těžkých chronických pacientů je tato složka důležitá a čas je kritický parametr také u nás,“ dodal Miovský.
Jak dostat lidi z léčeben
Ačkoliv první adiktologické týmy teprve vznikají, multidisciplinární týmy jako takové nejsou na poli psychiatrické péče novinkou. Zdravotně-sociální služby komunitního typu poskytuje duševně nemocným lidem již roky několik center v republice.
V centru Fokus Praha působí týmy složené ze sociálních pracovníků, psychiatrů, psychologů, zdravotních sester a dalších odborníků. Jejich součástí jsou také peer konzultanti, kteří mají s duševním onemocněním vlastní zkušenost. Týmy obvykle tvoří 12 až 16 pracovníků.
Pečují o pacienty se širokou škálou duševních onemocnění, ať už jde o schizofrenii, obsendantně-kompulzivní poruchu či kombinaci duševního onemocnění se závislostí na návykové látce. „Jedná se většinou o mladé lidi, u kterých se rozvíjejí první příznaky,“ řekl Jan Sobotka, výkonný ředitel Fokusu Praha.
Závislost si někteří přiznají až po lockdownu, říká protidrogová koordinátorka |
Pacienti podle něj službu vítají. „Když má klient možnost odejít z nemocničního prostředí s často striktním až vězeňským režimem a vrátit se do přirozeného prostředí, kde před hospitalizací žil, pracoval, měl rodinu, přátele, tak to v drtivé většině případů vnímá pozitivně,“ řekl Sobotka.
Multidisciplinární týmy fungují také v Centru duševního zdraví Přerov. Do programu komunitní péče tam začleňují lidi, které závažné psychické onemocnění omezuje ve fungování v běžném životě. Jejich klienty jsou dlouhodobě hospitalizovaní pacienti, ale i lidé, u kterých existuje podezření na závažnou duševní nemoc, a kteří zároveň okolím nabízenou léčbu odmítají.
Týmy pomáhají duševně nemocným lidem s praktickými problémy, jako je hledání bytu či lékaře, řeší s nimi finanční zabezpečení, vyřizují dávky, na které má nemocný nárok. Nabízí jim také možnost pobýt v denní místnosti duševního centra. „Naši pacienti totiž často žijí v izolaci od okolního světa,“ sdělil Robert Bubela z Centra duševního zdraví Přerov.
„Za možnost terénní péče jsou rádi hlavně příbuzní a blízcí nemocných,“ dodal Bubela. Spokojenost pacientů podle něj souvisí hlavně s tím, jaký mají sami náhled choroby, jak moc si uvědomují potřebu péče.
Reforma má destigmatizovat
Na reformě psychiatrické péče začalo ministerstvo zdravotnictví pracovat v roce 2013. Její součástí je vznik sítě Center duševního zdraví. Ministerstvo jich plánuje do roku 2021 zřídit celkem třicet. Do roku 2030 by se síť měla rozšířit o dalších 70.
Každý pátý Čech trpí duševní chorobou. Pomoci mají centra duševního zdraví |
Důsledkem reformy by se měla zkvalitnit a zefektivnit psychiatrická péče, a tím pádem i zlepšit kvalita života duševně nemocných lidí. Další ambicí reformy je však také omezit stigmatizaci těchto lidí ve společnosti.
„Reforma psychiatrické péče je komplexní a dlouhodobý proces, který nezahrnuje pouze změny v medicínském oboru psychiatrie, nebo v oblasti zdravotní péče,“ uvádí ministerstvo zdravotnictví. K úspěšné realizaci reformy je zapotřebí změnit i další oblasti, jako je vzdělávání nebo zaměstnávání lidí s duševním onemocněním.
