Šedesátiletá bývalá zubařka Jana z Brna má diagnostikovanou schizofrenii. Onemocnění, které postihuje jednoho člověka ze sta. U Jany je však nemoc zaléčena tak dobře, že bydlí doma. Několikrát týdně se za ní zastaví speciální tým odborníků, zkontrolují, zda bere správně léky nebo něco nepotřebuje.
Její případ je ale pořád spíš výjimka. Lidé se závažným duševním onemocněním se totiž léčí hlavně v psychiatrických zařízeních, kde někdy stráví i zbytek života. Statistiky navíc ukazují, že jich přibývá.
V Česku prožije duševní onemocnění každoročně více než pětina obyvatel. Za posledních 15 let lékaři evidují nárůst pacientů o 80 procent. Nejčastěji přicházejí kvůli úzkosti a poruchám nálad, diagnostikovány jsou i poruchy způsobené návykovými látkami či poruchy organické, kdy dojde k narušení funkce mozku třeba po úrazu.
Napříč celou republikou vznikne do konce července patnáct nových Center duševního zdraví, tedy týmů, které za pacientem vyjíždějí do jeho vlastního prostředí podobně jako v případě Jany. Cílem je sto center, jedno na sto tisíc obyvatel. Dosud jich funguje pět. „Směr je budovat komunitní péči a poskytovat ji v místě a čase, kde ji lidé potřebují,“ říká člen výkonného výboru reformy a vedoucí výzkumného programu Národního centra duševního zdraví Petr Winkler.
Koho propustí z léčebny?
Nová centra postupně umožní rušení lůžek dlouhodobé péče. V každé psychiatrické nemocnici vznikne „seznam“ hospitalizovaných déle než půl roku, u nichž se bude zjišťovat, co k životu ve svém prostředí potřebují. „Již v tomto roce budou propouštěni ti, u nichž jsou v jejich spádovém kraji odpovídající služby,“ říká mluvčí resortu zdravotnictví Gabriela Štěpanyová.
Zásadním bodem reformy je i změna v myšlení. „Aby to lidé nebrali tak, že duševní choroby jsou nevyléčitelné a nemusí se pomáhat. Opak je pravda,“ říká předseda České psychiatrické společnosti ČLS JEP Martin Anders.
Nechci toho člověka za souseda, nechci s ním pracovat, nechci, aby chodil s mojí dcerou. Pár příkladů nálepek, s kterými se běžně potýkají duševně nemocní. Česká republika se v tom podle odborníků vůbec neliší od zbytku světa. Přitom jeden z pěti dospělých má zkušenost s duševním onemocněním.
Většina se ale neléčí a ti, kteří ano, jsou často vystaveni stigmatizaci a diskriminaci. „Vychází to buď z ignorance, nebo špatných znalostí o duševních onemocněních,“ vysvětluje odborník z Národního ústavu duševního zdraví Petr Winkler.
Právě projekt destigmatizace, kterou má v rámci reformy ústav na starosti, je jedním ze zásadních bodů celé reformy. Podle předsedy České psychiatrické společnosti Martina Anderse dokonce tím nejdůležitějším. „Půjde to ale pozvolně, musíme počkat, až nás některé generace úplně opustí,“ dodává Anders.
Tlak společnosti
Reforma však cílí i na okolí nemocných, rodinu či odborníky, tedy sociální pracovníky, úředníky, policisty nebo lékaře. „Člověk přijde na pohotovost s pícháním v břiše. Lékař vidí v historii depresivní onemocnění a řekne si, že to je psychosomatické. Ten člověk je pak ale akutně operovaný se slepým střevem,“ upozorňuje Winkler na přístup, který je kromě životního stylu důvodem, proč se duševně nemocní dožívají o 20 až 25 let méně než obecná populace. „Nemocní a rodina pak postoje přijímají a radši o toho člověka nějak pečují v paneláku na okraji města a v tichu trpí.“
V roce 2017 bylo v českých psychiatrických ordinacích ošetřeno více než 650 tisíc lidí, častěji žen. Oproti roku 2016 nárůst o jedenáct tisíc, jak vyplývá z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky.
Anders nárůst přičítá tomu, že se o nemocích víc mluví, lidé se přestávají bát, snižuje se skrytá nemocnost. Winkler doplňuje ještě stres dnešní doby. „Před dvěma sty lety jste se narodili někde ve vsi v rodině kováře a bylo jasné, že budete dělat kovařinu. Dnes žijeme v globalizované společnosti, v technologickém, informačním světě. Je na nás kladen nárok související s velkým individualismem,“ míní Winkler.
Udržet je v běžném prostředí
Druhým mezníkem reformy bude dobudování všech center duševního zdraví. Nebudou to ovšem nové budovy. Jde o tým odborníků, kteří minimálně polovinu pracovní doby tráví v terénu u pacientů v jejich prostředí, hlavně u lidí se závažným onemocněním, jako je schizofrenie či bipolární porucha. Tito lidé jsou vyloučením ze společnosti nejohroženější.
Jedno z center funguje už skoro půl roku v Brně. Provozuje ho organizace Práh jižní Morava. „Zatím je na větší zhodnocení brzo, ale u části klientů už je vidět, že jim velice pomáhá a výrazně jim to změnilo trajektorii životní dráhy. Udržují se déle bez hospitalizace. Jeden pán se díky tomu výborně udržuje v běžném prostředí, protože k němu pravidelně chodí psychiatrická sestra, která mu pomáhá s udržováním medikace. Vyloženě z toho profituje,“ říká Jiří Šupa z organizace Práh. Tým má něco přes deset lidí, část je z bohunické fakultní nemocnice.
Provoz center, která jsou už fungujícími poskytovateli sociálních či zdravotních služeb, se první rok a půl financuje z evropských peněz. Později se bude zdravotní část služeb platit z veřejného pojištění asociální část z rozpočtu krajů.
Psychiatrická reforma ale neproběhne podle odborníků ze dne na den, potrvá možná až dvacet let.
Centra duševního zdravíPět Center duševního zdraví už od loňského roku u nás funguje. Jsou v Přerově, Havlíčkově Brodě, Brně, v Praze na Proseku a v Praze-Strašnicích. Letos se otevře dalších patnáct. Už druhé vznikne v Brně, první pak v Hradci Králové, Chebu, Karlových Varech, Kroměříži, Mladé Boleslavi, Opavě, Pardubicích, Plzni, v Praze 6, Strakonicích, Táboře, Trutnově a v Uherském Hradišti. Každé z Center duševního zdraví nyní může čerpat dotaci ve výši až 14,9 milionu korun po dobu osmnácti měsíců. Dalších devět jich dle plánů reformy vznikne ještě v polovině tohoto roku. „Budou poskytovat komplexní psychosociální služby, zároveň u nich bude možnost specializovaných týmů třeba na problematiku závislostí nebo gerontopsychiatrie,“ vysvětluje odborník Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech Petr Winkler. Pracovníci center budou vyjíždět za pacienty do jejich prostředí, to může být jak jejich byt, dům, tak i sociální byt či chráněné bydlení. |
