SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tvDo ulic jsem vyrazil s Tomášem, Jáchymem, Ditou a Janou. Ti v tomto složení Mikuláše, anděla a dvou čertů chodí podruhé.
„Čeká nás návštěva devíti rodin. A zároveň budeme rozdávat sladkosti venku na ulici,“ říká Jana. Ačkoliv máme přesně stanovený harmonogram, v kolik máme u koho být, ihned nabíráme zpoždění. Je o nás totiž na ulici velký zájem, především tedy o čerty.
Rodiče využívají toho, že jejich dítě se může kát za své chování. „No řekni co provádíš paní učitelce?“ nabádá tatínek dceru na náměstí. „Já nevím,“ odpovídá nejdřív. „Trošku ji škádlím. Pořád jí říkám ne,“ rozpovídá se pak. Po odrecitování básničky slibuje, že už paní učitelku zlobit nebude.
Některé děti snášejí přítomnost čertů opravdu těžce. Až je mi jich líto. A to je přitom i já sám uklidňuji, ať se nebojí.
„Ale jen ať se bojí,“ říká maminka neoblomně, zatímco její dcera brečí. „Celoročně zlobí,“ dodává. Vedle nich stojí ještě babička, která naopak holčičku brání a utěšuje, že ji čert neodnese.
Na jiných dětech je vidět, že by i chtěly recitovat básničky, ale stres je tak velký, že zapomenou veškerá slova. Ostatně někdy si ani dospělí nedokážou na žádnou básničku vzpomenout. Jako například dáma, jejíž dcera mě prosí, ať si ji vezmu s sebou do pekla. „A jaké má hříchy?“ ptám se. „Má pavučiny,“ odpovídá dcera.
Žena se snaží vzpomenout si na nějakou básničku o čertovi. Nakonec skončila u jednoho verše: „Čert v kožíšku něco.“ Po rodinné poradě přišla s dalším nápadem: „Pavel, do pekla zajel.“ Jsou to ale chvíle, kdy zapomínám, že mám být zlý čert, a naopak se náramně bavím a cením zuby.
OBRAZEM: Mikuláš letos cestoval na koni i speciálním trolejbusem |
Je vidět, že z Mikulášů, čertů a andělů se stává víc a víc atrakce. Dvě dámy vyběhly z vinotéky, jen aby měly fotku s pekelníkem. Stejně tak maminka postavila své dvě děti vedle mě, aby si nás společně zvěčnila. „Pojďte se děti vyblejsknout, fotku s čertem nemá jen tak někdo,“ nabádá je. „Aspoň byste se ale mohly tvářit vyděšeně,“ přesvědčuje je. Samy strach nemají.
Atmosféra na ulici se s tou v bytech nedá vůbec srovnat. Doma je klid, vše je nachystáno na náš příchod. Rodiče nám předem poskytli veškeré informace o jejich potomcích - a to i negativa a pozitiva. Vše máme zapsané v Knize hříchů.
Na děti pak působí efektněji, když od čerta slyší své neduhy. Zřejmě se o nich mluví už v pekle a je tedy potřeba své chování napravit - ať už víc poslouchat maminku, nebo trávit méně času u počítače.
Báli jste se jako malí čerta?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 čtvrtek 13. prosince 2018. Anketa je uzavřena.
Bolí nás celé tělo
Upřímně řečeno, procházet ulicemi, chodit po schodech nahoru a dolů, zkrátka trávit několik hodin na nohou člověka vyčerpá. Byli jsme rádi, když jsme si po návštěvě všech rodin mohli sednout.
„Mě bolí záda, nohy, ruce, ramena i za krkem. Ale hlavně mám strašnej hlad,“ říká Mikuláš Tomáš a ostatní mu přitakáváme. Je pravdou, že celou dobu jsme nic nejedli, nic nepili. Zaprvé to není kde nosit a za druhé by to působilo divně.
Není to ani tak, že bychom u lidí dostávali něco k pití, nebo třeba rovnou panáka. „Vůbec nic, nikdy,“ shoduje se parta. Tedy až na finanční odměnu ve výši 200 korun, kterou jim rodiče dávají tajně před či po návštěvě.
Mikuláš, čert a anděl. Mají se děti strašit čertem, nebo ne?
