Jak ukazuje mimo jiné průzkum ministerstva dopravy a Centra dopravního výzkumu (CDV) , největší rozdíly mezi ženami a muži existují u cest do práce a u služebních cest. Právě ty konají především muži. Pro největší část z nich je typická cesta z práce domů autem s občasnou odbočkou do posilovny nebo do baru.
Více mužů také vlastní řidičské oprávnění a automobil. To souvisí mimo jiné s tím, že muži častěji vydělávají více peněz, tudíž je pro ně výhodnější tyto delší cesty podnikat. Oproti tomu pro největší část žen je typičtější řetězení cest za využití MHD, kdy se během jedné cesty snaží zařídit více věcí spojených zejména s péčí o rodinu.
„V každodenním životě ženy víc chodí pěšky a jezdí MHD, v porovnání s muži méně využívají auta,“ potvrzuje například urbanistka a architektka Milota Sidorová, která se zabývá odlišným využívám infrastruktury muži a ženami.
„Ženy absolvují denně více cest, ale na kratší vzdálenosti. Kromě svých povinností doprovázejí děti i starší členy rodiny. Nevyužívají však automobil v takové míře jako muži a místo toho více jezdí veřejnou dopravou či chodí pěšky,“ potvrzuje tento trend také dopravní psycholog Petr Zámečník z CDV.
Ženy se v noci bojí. Mám kvůli nim přejít na druhý chodník? diví se muži |
Nejspecifičtější je v tomto skupina žen mezi 30 a 49 lety, které zastávají mnohdy neoceněnou péči o rodinu. Třiadvacet procent z nich uvádí, že zajišťují doprovod dětí, a to oproti 3 procentům mužů.
27. ledna 2021 |
SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tvVyužívání automobilů se však mezi ženami v posledních desetiletích zvyšuje, právě kvůli nárokům na kvalitní mobilitu při kombinaci práce a péče. Nejvíce řidiček je právě ve zmíněné věkové skupině 30 až 49 let, ve které řídí 60 procent žen.
Přestože nejčastějším dopravním prostředkem českých žen a mužů zůstává podle studie CDV auto, které denně aktivně řídí 30 procent dotazovaných, z toho 38 procent mužů a 21 procent žen, alespoň jednou denně nebo několikrát za týden pak 31 procent žen a 29 procent mužů využije MHD. Ženy častěji chodí pěšky, a to 84 procent z nich oproti 72 procentům mužů.
Obecně podle výzkumů napříč zeměmi platí, že velká část žen, zvlášť těch s nízkými příjmy, nemá přístup k automobilu nebo neřídí, takže jsou pro ně služby MHD klíčové.
Existuje samozřejmě mnoho výjimek, toto rozdělení mezi muži a ženami však zůstává ve společnosti nejběžnější.
Krádežím se nevyhne ani jedno pohlaví
Liší se také incidenty, kterým čelí muži a ženy při používají MHD. Zatímco krádeže postihují obě pohlaví stejně a nejrozšířenějším incidentem je slovní napadení, další nepříjemnosti jsou již v závislosti na genderu různé.
Muži se častěji dostávají do potyček, kdežto ženy jsou více terčem sexuálního obtěžování, zejména pak ty mladší. Tyto incidenty jsou celosvětově nedostatečně ohlašovány, kvůli čemuž dochází k jejich podhodnocování. I proto v některých zemích existují mobilní aplikace či portály, které umožňují zaznamenat místo napadení do mapy. Jednotlivá města tak mohou oblasti, kde je více sexuálních napadení než jinde, prověřit a upravit tak, aby byla bezpečnější.
Ženy za volantem: jezdí kratší cesty a auto tolik nevyužívají |
Obecně největší strach mají o osobní bezpečnost ženy, děti, starší lidé a fyzicky hendikepovaní jedinci. Tyto obavy často ovlivňují využívání MHD – aby se dotyční vyhnuli napadení či konfliktu, často nejedou v čase a na trasách, které vnímají jako méně bezpečné. To podle mnoha studií omezuje jejich mobilitu a nezávislé využívání veřejné dopravy.
Pocit bezpečí při čekání na veřejnou dopravu po setmění
Zdroj: Dopravní chování žen a mužů |
Zahraniční výzkumy také ukazují, že ženy ze strachu často v těchto případech raději zvolí k přepravě auto nebo taxislužbu, než aby šly pěšky či využily hromadnou dopravu. Svou roli hraje také nižší přítomnost žen oproti mužům například v parcích či otevřených plochách.
„V některých zemích, kde je sexuální napadení žen časté právě ve spojích MHD, zavedli například části vozů jen pro ženy,“ konstatuje Sidorová. Jedná se například o Japonsko. „Na to zareagovaly i nabídky taxislužeb, kde se vyvíjí takzvané pink taxi, které řídí ženy,“ dodává.
Jak dále podotýká, bezpečí zastávek může zlepšit jejich samotný design. „Základem je osvětlení, jasné vstupy a výstupy z a do prostoru zastávky, možnost úniku v případě napadení.“ Dobrým nástrojem jsou podle ní i tabule s příjezdy spojů, které pomáhají lidem rozhodnout se, zda na spoj počkají nebo využijí jiný způsob dopravy.
Pocity bezpečí napříč EU
|
