Pohodlí a přepychu prezidentské rezidence si užívala až během posledních pěti let svého života.
Když se v roce 1919 poznala s Klementem Gottwaldem, nikdo ani nemohl tušit, že se z jejího budoucího muže stane hlava státu a z ní první dáma.
Narodila se 17. září 1899 v Kopřivnici jako Marie Holubová - kdy a proč si začala říkat Marta, se už asi nedozvíme. Na svět přišla jako nemanželské dítě, její matce Rozálii bylo tehdy devětadvacet let a byla vdovou po čeledínovi na arcibiskupském dvoře. To byla špatná startovací čára do života a nelze se divit, že její původ a chudoba zásadním způsobem ovlivnily Martin osud.
Poté, co skončila školu, začala se učit číšnicí. Ale později toho nechala a živila se jako služka. Štěstí zkoušela v Ostravě, odkud odešla na Slovensko do Trenčína, a pak se vrátila zpět do Kopřivnice. V nedalekém městě Příbor tehdy sloužil jako poddůstojník z povolání o tři roky starší Klement Gottwald. Podle svědectví kolegů na děvčata moc nebyl, spíš se věnoval studiu cizích jazyků a knížkám, ale občas na vycházku přece jen vyrazil a při některé z nich mu dvacetiletá Marta Holubová padla do oka, ostatně byla prý velmi pohledná. Jejich vztah nezůstal bez následků; 5. srpna 1920 porodila dcerku, kterou pojmenovala po sobě.
Gottwald na svatbu ani nepomýšlel, měl spoustu starostí sám se sebou, v armádě se mu nelíbilo a chtěl uniformu pověsit na hřebík. Nicméně čemu by se měl po odchodu do civilu věnovat, doposud nevěděl. Zkusil se tedy vrátit ke svému řemeslu, byl vyučeným stolařem, a v listopadu 1920 nastoupil v továrně na nábytek v Rousínově na Vyškovsku. Odešel tam sám, Martu s dcerkou s sebou nevzal. Každopádně své otcovství nikdy nezapíral ani nezpochybňoval. Přesto se mladá žena musela o sebe a své dítě starat sama, a to pro ni byla jistě situace velmi obtížná.
Znovu se dali dohromady až počátkem roku 1924, kdy se Gottwald přistěhoval do Přívozu u Ostravy. To již byl zavedeným novinářem komunistického tisku, funkcionářem nedávno založené KSČ a horlivým propagátorem bolševické politiky. Začali spolu žít a od té chvíle již Marta Holubová stála po jeho boku až do smrti.
Po politické kariéře nikdy netoužila
V roce 1926 se partneři přestěhovali do Prahy a o dva roky později, 21. března 1928, uzavřeli sňatek. Na jejich vztahu se tím však nic nezměnilo. Gottwald rozhodně nebyl domácký typ, politice věnoval mnohem více času než rodině, s manželkou a dcerou vlastně trávil jen občasné víkendy. Jeho houževnatost a pracovitost však nesla výsledky: v roce 1929 na V. sjezdu dokonce provedl vnitrostranický převrat a stal se generálním tajemníkem Komunistické strany Československa. Ze všech sil prosazoval stalinskou politiku a vazalem Stalina, jehož se bál a kterého současně obdivoval, zůstal až do konce svého života.
Marta Gottwaldová se na jeho politické činnosti podílela jen okrajově. Málokdo ví, že se členkou Komunistické strany Československa nikdy nestala. Když to někteří soudruzi jejímu manželovi vyčítali, odbýval to slovy: "Takhle je to snad lepší!"
Skutečně, Marta stála svému manželovi věrně po boku. Bylo-li třeba, pomohla mu, snášela policejní prohlídky, kterými je demokratická republika, bránící se před jeho podvratnou politikou, poměrně často obšťastňovala. Svého muže zapírala při výsleších a nosila na určená místa vzkazy a zprávy, které jí svěřil. Nikdy však nevyvinula vlastní aktivitu ani snahu v komunistickém hnutí se výrazněji angažovat.
Nebavilo ji to a Gottwald to dobře věděl. Jedno mu to asi nebylo, ale respektoval ji. Byl rád, že má doma manželku, matku jejich dcery a hospodyni. Soudružku ani spolubojovnici nepotřeboval, těch se kolem něj každý den pohybovalo dost a dost, zapálených a fanatických.
Luxusní život v Sovětském svazu
Když byl v roce 1934 na Gottwalda vydán zatykač a Národní shromáždění jej zbavilo poslanecké imunity, emigroval i s rodinou do Sovětského svazu. V roce 1935 se tam stal tajemníkem Exekutivy Komunistické internacionály. Josefa Slánská, jejich soudružka a dlouhou dobu také důvěrná přítelkyně, později řekla: "To byla strašně vysoká funkce, to byla taková životní špička. Na co si vzpomněli, to měli. V Kuncevu byla pro Dimitrova a tyhlety lidi zvláštní kuchyň, kde si denně objednávali, co jim mají kuchaři uvařit. Marta dokonce chodila některé věci tam vařit sama, protože Gottwald měl rád nějaká prostá jídla česká, která oni nebyli zvyklí dělat. Takže měli samozřejmě textil, boty, prostě všestranně o ně bylo postaráno!"
V letech druhé světové války, kdy Marta Gottwaldová následovala manžela do Moskvy znovu, se situace opakovala. Tam poznala, jaké to je, být ženou privilegovaného komunistického funkcionáře. Ubytování měli v pohodlném hotelu, za Moskvou si užívali vlastní daču, nakupovat mohla v obchodech určených jen pro hrstku vyvolených. To se jí líbilo.
Jestliže za první republiky jí manželství s Gottwaldem přinášelo problémy, v Sovětském svazu a po návratu do Prahy v roce 1945 nastala zcela jiná situace. Nyní žila v blahobytu a všichni si ji předcházeli. Gottwald se stal členem vlády, o něco později premiérem a 14. června 1948 prvním "dělnickým" prezidentem.
Jaká vlastně byla?
Marta Gottwaldová se spolu s ním dostala na Hrad. Stala se první dámou lidově demokratické Československé republiky. Ale tak jako ta republika, byla i ona úplně jiná než její předchůdkyně. Svůj původ, sociální prostředí, z nějž pocházela, své životní zkušenosti a prožitky zapřít nemohla. Neměla nikoho, kdo by jí řekl, jak se má v novém prostředí chovat, a nepochybně o to ani nestála.
Její životopisci uvádějí, že se podvědomě snažila kopírovat chování Hany Benešové. Nemohlo se jí to, samozřejmě, podařit, byly naprosto odlišné tělesně i duševně, a proto její vystupování většinou vypadalo jako karikatura její předchůdkyně.
Je těžké říct, jaká byla Marta Gottwaldová ve skutečnosti. Komunističtí propagandisté ji představovali jako oddanou soudružku a bojovnici; tou určitě nebyla. Odpůrci rudé totality v ní pořád vidí úplného primitiva; tím nepochybně nebyla rovněž. Je nesporné, že i poté, co její manžel stanul v nejvyšších státních funkcích, si uchovávala návyky, které si osvojila v předválečných letech. Dlouho žila v nedostatku, proto se snažila šetřit i jako prezidentova manželka. Odtud pocházejí historky o tom, že osobně zamykala spíž a nutila kuchaře, aby zpracovávali zbytky jídla z předchozího dne.
Nicméně Josefa Slánská, vdova po popraveném Rudolfu Slánském, která jistě neměla důvod se Marty Gottwaldové zastávat, podává svědectví o tom, jak v Moskvě nakupovala v obchodech pro vybrané funkcionáře potraviny a rozdávala je ostatním. "Pro mne sháněla, co mohla, nosila mi potraviny, ba i šaty mi koupila a k tomu - ubrus. Prostě to, co dostala, jen aby mi udělala radost," píše ve svých pamětech.
Trapné situace
Nikdy mnoho nečetla, zato hrála ráda mariáš. Byla veselá, až hlučná, nevadilo jí budit pozornost společnosti. Ráda se napila, měla ráda vtipy, ale nesnášela, když si někdo dělal legraci z ní. Když měla pocit, že se jí někdo posmívá, stala se jeho úhlavním nepřítelem a neváhala využít svého vlivu, aby se mu pomstila.
Nikdy neměla příležitost chovat se jako dáma, ale když přišla na Hrad, zdálo se jí, že se to patří. A tak docházelo k trapným situacím, že manželka předsedy KSČ se nechala titulovat "milostivá paní", v letních vedrech nosila drahé kožešiny a v nejlepších módních salonech si nechávala šít modely, které se na její korpulentní postavu naprosto nehodily.
Gottwaldova smrt 14. března 1953 ji zlomila, svého Klému přežila jen o několik měsíců. Během krátké doby zhubla takřka šedesát kilogramů, zhoubná choroba stravovala její tělo. Marta Gottwaldová následovala manžela na onen svět 28. října 1953. Profesor Josef Charvát, který paní Martu léčil, ve svých pamětech uvádí, že zemřela na rakovinu ženských orgánů, v rodině se však traduje, že příčinou smrti byl karcinom štítné žlázy, s níž měla problémy po celý život.
