Kdo si dnes myslí, že například 80. léta byla v ČSSR "už skoro svobodná", měl by si v příštích Příbězích 20. století určitě poslechnout Stárkovy vzpomínky.
Kdo je vlastně František Stárek? StB ho roku 1989 poctila zvláštním propagandistickým televizním pořadem Kamelot, v němž ho prezentovala takto: "F. Stárek, to je on, je signatářem Charty 77. A to je v protičeskoslovenské propagandě karta, na kterou se sází. Stárkovi je 37 let a v minulosti byl už dvakrát trestán pro výtržnictví: poprvé v roce 1976 v souvislosti s vystupováním nepovolených skupin The Plastic People of the Universe a DG 307." Estébácká charakteristika vcelku sedí, jen je třeba ji trochu doplnit.
František Stárek Narozen 1. 1. 1952 v Plzni. Od první poloviny 70. let organizoval nezávislé kulturní akce. Zakladatel a vydavatel samizdatového časopisu Vokno, signatář Charty 77, člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a Česko-polské solidarity. Do listopadu 1989 byl třikrát vězněn, z posledního kriminálu vyšel teprve 26. listopadu. |
Disident a vydavatel samizdatové revue Vokno František Stárek se narodil 1. prosince 1952 v Plzni. Nelichotivou přezdívku Čuňas si vysloužil již na základní škole, jako dospívající kluk pak objevil Beatles a další beatové kapely a nechal si narůst dlouhé vlasy. Čím víc byl kvůli nim šikanován od učitelů i esenbáků, tím víc na nich lpěl.
Vyrůstal v Teplicích, studoval hornickou průmyslovku v Duchcově a maturoval roku 1973 v krátkovlasé paruce, pod kterou ukryl "háro". Nedostal pak doporučení na vysokou školu a věnoval se tomu, co měl rád: šířil svobodnou hudbu a svobodnou kulturu. Na to, aby se z něj v husákovském Československu stala nežádoucí osoba a posléze vězeň, to stačilo.
Roku 1976 se konal neoficiální 2. festival druhé kultury v Bojanovicích, po němž byli zatčeni členové The Plastic People of the Universe a další lidé z undergroundu. Hlavní proces se konal v Praze, druhý paralelně s ním v Plzni. František Stárek tu dostal osm měsíců za trestný čin výtržnictví v organizované skupině (jinými slovy organizování nežádoucích kulturních aktivit). Trest mu změnili na podmínku, ve vazbě v Plzni ovšem strávil půl roku.
V roce 1979 začal "Čuňas" vydávat samizdatové Vokno, které se stalo hlavním kulturně informačním časopisem českého "podzemí". Na samizdatové poměry měl obrovský náklad.
František Stárek na návštěvě u Václava Havla na jeho chalupě Hrádečku (80. léta).
František Stárek (vpravo) na setkání s Ivanem Jirousem po propuštění z vězení.
"Bylo nám jasné, že s přepisováním na (psacím) stroji nevystačíme. Jeden kluk v Teplicích se učil v Kancelářských strojích a vynášel tajně z podniku jednu součástku množicího aparátu za druhou. To si neumíš představit ten jásot, když jsme zatočili klikou a začalo to házet kopie. Mít tehdy množicí stroj, to bylo asi stejný, jako mít doma bombu," vzpomíná Stárek.
Příběhy 20. stoletíPříběh Františka Stárka zmapovali dokumentaristé z Post Bellum. V neděli odvysílá jeho vzpomínky Český rozhlas - Rádio Česko v 10:05 v pořadu Příběhy 20. století. Společnost Post Bellum sbírá vzpomínky pamětníků od roku 2001. S Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů vede internetový portál Paměť národa, kde jsou příběhy k nalezení. Post Bellum žije především díky drobným darům, na jejich webu můžete pomoci i vy a stát se členem Klubu přátel Paměti národa. |
Do roku 1981 vyšlo pět čísel Vokna. 10. listopadu 1981 byl "Čuňas" spolu s Ivanem Jirousem, Michalem Hýbkem a Jiřím Fričem zatčen a po téměř roční vazbě dostal jakožto iniciátor samizdatové skupiny dva a půl roku podle ponuře proslulého paragrafu 202 (výtržnictví), plus dva roky takzvaného ochranného dohledu. Říkalo se mu "poslední politický na Bytízu". Po propuštění časopis obnovil – a potřetí šel do kriminálu v únoru 1989. "Zase jsem dostal těch dva a půl roku a zase dva roky ochranný dohled. To byl za šéfredaktorství Vokna standardní trest," říká ke svému třetímu pobytu za mřížemi Stárek.
V roce 1990 nastoupil ke kontrarozvědce, kde pracoval až do roku 2007. Dnes se věnuje badatelskému a dokumentačnímu projektu o dějinách československého undergroundu. A mimo jiné má skvělé internetové stránky s obsáhlým archivem na adrese cunas.cz.
