Z jáchymovského trestního tábora v Horním Slavkově se Luboš Jednorožec proplížil kolem dozorce, malými nůžkami se prostříhal skrz ocelové oplocení, bezpečně přeběhl odstřelovací pásmo a zmizel v nedalekém borovém lese.
Krátce po tomto úspěšném útěku se pokusilo o podobný kousek jedenáct vězňů, všechny dopadl zásahový oddíl SNB. Přežili pouze dva.
Jednorožec měl větší šanci, protože utíkal sám. "To byla jediná možnost, jakmile vás bylo víc, bylo to většinou shozený. Někdo to prásknul. Člověk musel využít příležitosti, tak jako já," vzpomíná Jednorožec.
Po nástupu na noční směnu se vplížil do úzké chodbičky "vrátku". Na dole probíhala rekonstrukce: starý vrátek, důlní bouda, se obestavěla novým opláštěním a mezi starou a novou zdí vznikla tenká škvíra pro jednoho člověka. "Nový vrátek byl prosklený. Byla taková krásná hvězdnatá noc. Připadal jsem si tam jako ve výkladní skříni.
Luboš Jednorožec Luboš Jednorožec na fotografii z roku 2009  Luboš Jednorožec na fotografii ze soudního spisu Narodil se 17. 4. 1925 v Praze-Břevnově. Jeho otec, místní sokol, za komunismu organizoval ilegální přechody přes hranice, byl dopaden a s ním i jeho syn Luboš, který dostal 10 let vězení za "věděl – nepověděl". V červnu 1951 utekl z přísně hlídaného jáchymovského dolu. Po devíti měsících byl dopaden při pokusu o přechod hranic. Propuštěn byl na amnestii roku 1960. V roce 1964 se znovu pokusil emigrovat, byl opět chycen a odsouzen na dva a půl roku. V roce 1968 utekl i s rodinou do USA, kde žije dodnes. |
Bachař seděl na zábradlíčku, koukal se přímo na mě a neviděl mě. Ze skautu jsem věděl, že člověk zbystří, když se něco rychle šmitne. Tak jsem se pomalinku po centimetrech proplížil přímo kolem něj," popisuje svůj útěk Jednorožec, kterého komunisté odsoudili na deset let do pracovních lágrů, protože neudal rodinnou známou, která se pokusila o ilegální přechod hranic.
Luboš Jednorožec se skrýval devět měsíců, zkontaktoval se se svojí dívkou Olinou Vosátkovou, přáteli ze skauta a otcem, který mu sehnal převaděče přes západní hranice. "Než jsme se s Olinkou vypravili na cestu, všechny naše milostné dopisy, motáky z vězení, jsem zakopal u jednoho zahradního domku v Hrusicích."
Dokumentaristům Post Bellum Jednorožec namaloval přesný plánek, podle kterého vězeňské motáky objevili. "Když už jsme byli na hranicích, ukázalo se, že domluvený převaděč je nastrčený agent StB. Šli jsme v noci a najednou kolem nás začaly létat světlice, obstoupili nás vojáci se samopaly a to byl konec. Ještě jsem stačil říct Olince: ´Táta se zase splet´," vzpomíná Jednorožec.
Příběhy 20. stoletíPříběh Luboše Jednorožce zmapovali dokumentaristé z Post Bellum. V neděli jeho vyprávění odvysílá Český rozhlas - Rádio Česko v 10:05 v pořadu Příběhy 20. století. Společnost Post Bellum sbírá vzpomínky pamětníků od roku 2001. S Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů vede internetový portál Paměť národa, kde jsou příběhy k nalezení. Post Bellum žije především díky drobným darům, na jejich webu můžete pomoci i vy a stát se členem Klubu přátel Paměti národa. |
U soudu dostal k původnímu trestu dalších 16 let, Olina 4 roky. Když ji propustili, navštívila Luboše v Leopoldově, kde se rozešli. Luboš jí prosil, ať na něj nečeká, že ho pustí v jeho padesáti letech, ať si s ním nekazí život. Smutným paradoxem bylo, že Jednorožce propustili za necelý rok na amnestii v květnu 1960. Olina už měla rodinu.
Čtyři roky Lubošovi trvalo, než se oženil a vymyslel plán, jak utéci. S rodinou se pokusil v roce 1964 emigrovat přes Jugoslávii do Itálie. Co čert nechtěl: když už s kufry běželi přes pole, nadosah italských hranic, jela kolem jugoslávská policie.
Režim už byl přece jenom mírnější a tak Jednorožec dostal rok a půl v Leopoldově. Definitivně byl propuštěn v roce 1967, sbalil rodinu a tentokrát úspěšně uprchl až do Spojených států. S Olinkou se už nesetkal.
