Bylo by to prý účinnější než ixtý neúspěšný pokus zakázat kouření v restauracích. Asi bylo. Avšak pokusy o absolutní spravedlnost bývají nebezpečné a vedou do pekla.
Nejsem advokátkou kuřáků. Viděla jsem pitvat černé plíce oběti cigaret a nebyl to hezký pohled. (Panu Hájkovi, jenž zpochybňuje prokazatelnost škodlivosti kouření, doporučuji.) Přesto bych si netroufla stanovit, kdo je hazardér zasluhující klepnout přes peněženku, nebo přesněji: kdo jím není.
Slavný patolog a náš nejtvrdší kuřákobijec profesor Fingerland kdysi spočítal, že infarkt hrozí po 100 tisících a rakovina po 150 tisících vykouřených cigaret, čehož silný kuřák dosáhne po 15 až 20 letech kouření. Počet vykouřených cigaret si u různých lidí zapisoval a počítal jim délku života. Zkoprnělému Vladimíru Menšíkovi takhle jednou vmetl do tváře: "Člověče, vy už máte být po smrti!"
Jak je vidět, s počty je občas kříž. Kdo je vlastně kuřák-hazardér? Ten, kdo kouří pět denně a víc? Co ti, kteří si dají tři? Co kuřáci sváteční? A proč jen kuřáci?
Kdo ztrestá tlouštíky, kteří se dobrovolně přežírají, případně nechávají přežírat a vysedávat u počítačů své otylé děti? Budeme kasírovat feťáky (chtělo by se, ale je to iluzorní představa) i ty, kteří si na mejdanu zahulí trávu? Lajdáky, kteří si nečistí zuby (to není banalita, vliv špatné hygieny na srdce už je také prokázán)? Sebevrahy-motorkáře? Nevěrníky, kteří chytnou pohlavní chorobu? Směle do toho, ale jak chceme všechny ty hříšníky najít a označkovat?
Pro které vzorné Mirky Dušíny tu pak zbude solidární zdravotní pojištění? Existují vůbec? Jistěže existují, jsou odpovědní, sportují, chodí na preventivní prohlídky. Takoví si zaslouží být nějak zvýhodněni, motivace je lepší než trest, jak praví osvědčené výchovné pravidlo. Konečně i malá plošná spoluúčast při platbách u lékaře může být takovou motivací, lepší než trestné vyloučení jedné, jakkoli nejsnáz definovatelné hřešící skupiny.
To už radši kouření rovnou zakažme - stačilo by v těch restauracích, kde se podává jídlo. Jenže od zákonodárců se nedočkáme zjevně ničeho. To už bude možná rychlejší zánik kouření samopohybem. Čím dál víc lidí chápe, že je neslušné vykuřovat někomu u jídla, natož doma dětem. Dostatečně působivý a odstrašující je i výrok, že líbat ženu-kuřačku je jako olizovat popelník.
Několik let poslaneckých debat naposledy skončilo – a znovu si to připomeňme – legalizací samolepky! Samolepky, která rozliší kuřácké a nekuřácké lokály a které si restaurace smějí lepit na dveře. Mimochodem, jednu takovou ceduli Kuřácká zóna má ve své pracovně na Hradě už nějaký ten pátek Petr Hájek.
Páni poslanci, dobrý den.
