Každý ví, jak by volby nanečisto dopadly. Drtivě by vyhrál pravý střed. Možná by plakal Nečas a jásal John. Jisté je, že ČSSD by měla, a to bůhví jestli, kolem patnácti procent. Komunisté by propadli.
Nepotřebujete volby nanečisto, stačí průzkumy, abyste věděli, co si myslí o levici lidé, kteří ještě nemohou volit. Jenže všeobecně známé věci jsou v Paroubkově světě neškodné.
Zato zprávy, které se nutně dostanou na první stránky deníků a do zpráv televizí, které se úplně netřesou před politiky, mohou ohrozit kýčovou vizi vyjádřenou plakátem "Naplňme sny našich dětí". Krom botiček od Diora se slevou na něm asi malá Margarita v objetí rodičů Jiřího a Petry sní o tom, že její tatík bude premiérem. (I když na střední škole možná změní názor.)
Výsledky středoškolských voleb by na čas zaplnily veřejný prostor čísly, která jsou pro sociální demokracii krajně nepříznivá na rozdíl od průzkumů veřejného mínění. Volební a vojenští stratégové v jedné - Tvrdíkově - osobě sázejí na klasickou produktovou kampaň.
Oblepili zemi oranžovými plakáty s tím, aby se jejich značka dostala do podvědomí kupujících. Nepočítají s tím, že se kupující rozhodují rozumem. Teď by najednou všude kolem sebe četli nesprávná čísla a ODS by za ně nemusela zaplatit ani korunu.
Je správné a pochopitelné, že se strana snaží všechny nepříznivé zprávy o sobě v době kampaně torpédovat, zesměšnit, bagatelizovat. To je zákon války.
Jenže u nás je zvykem používat i zakázané zbraně. Sociální demokraté využili svého vlivu v krajích a strachu ředitelů, že přijdou o svá místa. Krajští nabobové totiž rozhodují o jejich životě a smrti.
Nejprve vytáhl do pole Rath, který používá všech hmatů a kopů. Přidal se k němu "slušňák" Hašek. Zjišťují si, která škola si dovolí ty "pochybné volby" uspořádat.
A mnozí ředitelé(ky) stáhli ocas a odhlašují se. Co kdyby se znelíbili mocipánům? Plat ředitele sice není horentní, ale žít se z něj dá. Zalekla se i ministryně Kopicová a dala od voleb nanečisto ruce pryč. A nakonec se stáhla i jinak skvělá pořadatelská organizace Člověk v tísni. Co nedokázal ani Lukašenko, ani Taliban (Člověk v tísni působí statečně v rizikových oblastech), zvládli Paroubkovi podržtaškové. Státní dotace jsou nejspíš důležité.
Středoškoláci nyní přesně vědí, jak funguje zdejší politika. Je sobecká, neférová, demagogická. Vítězí v ní ten, kdo má větší klacek. A my ostatní se toho s klackem bojíme, jako jsme se báli za socialismu.
Středoškoláci také vědí, jakých prostředků bude používat sociální demokracie, až ji my, voliči načisto, pustíme k moci.
Nátlak, vyhrožování, falešné argumenty. Účel světí prostředky. Vůbec nezáleží na tom, že volby nanečisto jsou skvělá a užitečná hra. Něco, co přiblíží studentům politiku milionkrát víc než přednášky politiků, kteří školy rádi navštěvují. Jde o to, abychom vyhráli.
Z politického hlediska však zaslouží Paroubek, bez ironie, obrovskou jedničku. Zatočil s těmi, kdo ho ohrožovali (byť jen možná v jeho hlavě), s minimálními náklady. Stačilo pár dopisů a pár veřejných prohlášení. Něco málo bububu. Je vítěz.
Existuje však cesta, jak mu show ukrást. Internet se cenzuruje jen v Číně. Pokud si středoškoláci, kteří tráví hodiny a hodiny plkáním na Facebooku, dají práci s tím, aby volby nanečisto zorganizovali, může být výsledek dosti reprezentativní. A je pravděpodobné, že média mu budou věnovat ještě větší pozornost, než kdyby se "volilo" na školách. Zvlášť po Paroubkově dělostřelecké přípravě.
Možná by to nebylo úplně fér. Ale středoškoláci by ukázali, že se naučili tomu, jak to v politice chodí.
