Zejména toto:
1/ Vojtěch byl dobrým ministrem pro dobré počasí. Mladý, energický, oblíbený u veřejnosti, respekt si postupně získával i v branži, přes počáteční odpor budila uznání třeba jím protlačovaná elektronizace zdravotnictví. Pak ale přišel covid…
2/ Pandemická krize otočila mnohé ministrovy plusy v minusy: prostě když jde do tuhého, samotná snaha nestačí. Věk, absence zdravotnické erudice a vazeb v resortu, až otcovské chování premiéra k němu – to všechno Vojtěchovi zabránilo stát se nezpochybnitelným pilířem v celé krizi. Vypovídající bylo už to, že nebyl schopen zkrotit ani vlastního náměstka Romana Prymulu.
3/ Politická nezkušenost se projevila hned při jarním klopotném shánění ochranných prostředků, kdy na rozdíl od něho matadorovi Janu Hamáčkovi stačilo obvolat pár politických kamarádů. Vojtěch se pak nechal zatáhnout do zbytečné války s Hamáčkem, kterou jednak nevyhrával a jednak v ní působil neloajálně.
4/ Nejvíc ale Vojtěcha potopil fakt, že ho Andrej Babiš, jehož byl bývalým poradcem na financích, nikdy nevzal jako suverénního ministra. Ministra, vůči němuž je premiér nikoli peskujícím otcem, ale jen prvním z rovných. V takové situaci se ministrovi těžko oponuje, jakkoli ví, že premiér nemá pravdu.
5/ A do toho všeho volby na krku a vláda, jejíž kurs určuje barometr voličských nálad. Na konci srpna Vojtěch – nikoli poprvé – potupně ustoupil Babišovi a zrušil své původní rozhodnutí vrátit po prázdninách masivně na scénu nepopulární roušky. Už tehdy musel tušit, že pokud nevyjde sázka na to, že druhá vlna pandemie nebude, bude právě on obětovanou figurkou na šachovnici.
6/ A v neposlední řadě se na rezignaci jistě podepsal i aspekt čistě osobní. Když Vojtěch, nyní čerstvě ženatý, v 31 letech přebíral ministerskou funkci, nemohl tušit, co ho čeká: tlaky ze všech stran, zesměšňování, role otloukánka, už více než půlroční záběr od rána do noci. Kdo by to vydržel?
Premiér Babiš oznámí svůj postup po rezignaci ministra Vojtěcha |
Jakkoli Vojtěch rezignací snímá více hříchy premiérovy než svoje vlastní, z pozice Andreje Babiše má vládní rošáda určitě smysl. Tedy pokud chápeme změnu ve vládě politicky, nikoli represívně. Jako v tradičních demokraciích, zejména ve Velké Británii, kde k výměně ministra nebo i k širší rekonstrukci vlády stačí výraznější pokles preferencí vládní strany. Nástupce nebývá nutně lepší, ale vnese do vlády a politiky nový impuls, veřejnosti i médiím se předhodí nové jméno, vzbudí nová očekávání a kabinet i premiér působí energicky. Ostatně asi není náhodou, že Vojtěch rezignoval na začátku dne, kdy má Babiš přednést důležitý projev k národu...
Do krajských a senátních voleb zbývají necelé dva týdny, preference hnutí ANO poprvé výrazněji poklesly, vláda je v defenzívě a ve společnosti je cítit skepse. Chce-li to zvrátit, musí ukázat energii a do čela zdravotnictví by měl po energickém mladíkovi nastoupit nezpochybnitelný fachman, který se nebude dlouhé týdny a měsíce rozkoukávat.
Teď jde o to, aby to veřejnost právě takhle pochopila. Protože to také může vyznít jen jako Babišova slabost a konečně vymodlený odchod špatného ministra, vynucený opozicí, která po Vojtěchově odchodu už dlouho volala.
