Havlovskou zahraniční politiku lze charakterizovat dvěma odkazy – ztotožněním českých zájmů se zájmy USA a moralizujícím diletantstvím. V zahraniční politice Václava Havla se oba prvky pozoruhodně doplňovaly. První polistopadový prezident byl vždy připraven morálně obhajovat jakýkoliv krok americké zahraniční politiky a jejími brýlemi se díval i na ostatní. Podporoval americké intervence na Balkáně i na Blízkém východě a originálně obohatil politický diskurz obhajobou „humanitárního bombardování“.
Jediné, co obrat k havlismu přinese, bude potvrzení starého rčení Quod licet Iovi, non licet bovi, tedy: Co je dovoleno bohyním a bohům, není dovoleno kravám a volům.
