Je to rozumné a sympatické gesto. Ve chvíli, kdy se schyluje k obnovení vládního tandemu ANO a ČSSD, ohlašuje expremiér a bývalý šéf socialistů, že úplně odchází z politiky. Má to velkou logiku. Vzpírat se novému vedení ČSSD, případně verdiktu stranického referenda, by bylo ublíženecké. A aktivně se podílet na něčem, s čím zřetelně nesouhlasí, zase pokrytecké.
Sobotka končí ve Sněmovně, jako řadový člen ČSSD bude proti vládě |
Upřímně: zhola zbytečný byl už ten jeho dojezd po velkém krachu z loňského června, tedy jak kandidatura do Sněmovny, tak půlroční neviditelné poslancování. Nepřijel ani složit účty na sjezd, pro partaj se stal koulí na noze. V Česku není tradice, že by vrcholný funkcionář mohl být ještě následně platný jako politický pěšák. Ale lze lidsky pochopit, že rozhodnutí skončit s politikou ve věku, v němž se běžně vrcholná kariéra teprve rozjíždí, chvíli zraje.
Odchod Bohuslava Sobotky do ústraní zřejmě usnadní sestavení koaliční vlády a pak i samotné vládnutí. Expremiér by byl v klubu ČSSD symbolem rezistence, bez něj tam asi vážnější centrum odporu nevznikne. Budoucnost Sobotky nelze moc předvídat, mnohé varianty vylučuje jeho slabá jazyková výbava, takže to spíš vypadá na úplně jiný scénář. Ale třeba nás za čas překvapí nějakým politickým restartem.
Politická léta Bohuslava Sobotky |
Po více než dvaceti letech tak mizí z české politiky muž s velmi osobitým stylem a osobnostním založením. Muž, na němž si řada konkurentů vylámala zuby právě proto, že jeho styl byl pro ně obtížně uchopitelný.
Dlouhá léta byl spolehlivou pravou rukou Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse či Jiřího Paroubka. Vždy ve druhé řadě, stále loajální, nepříliš výrazný, zdrženlivý, málo razantní a odvážný a už vůbec ne zábavný. V těchto konturách se vyvinul i jeho politický styl, který mu postupně otevřel dveře k funkcím šéfa poslaneckého klubu, ministra financí, předsedy strany i premiéra.
Jako kapitán řeckých šampionů
Za léta v politice si Sobotka zvykl na to, že je všeobecně podceňovaný, nezřídka i vysmívaný: u konkurentů, v médiích, ba i ve vlastní partaji. A že jeho politický styl nevzbuzuje nadšení zástupů - všechny ty umolousané kompromisy, přeopatrné výroky, kličkování, vyhýbání se čelním střetům
i účelová spojenectví s kdekým.
Prostě takový kapitán řeckého mančaftu na Euru 2004: na ten fotbal se nedalo dívat, ale přesto vedl ke zlaté medaili. A stejně jako se fotbal nehraje na krásu, i Sobotka se svým politickým stylem a schopností všechny problémy „vysedět“ dlouho bodoval a dosahoval svého, zatímco různí testosteronoví konkurenti plnili politické hřbitovy.
Soupeři oceňují snahu o slušnou politiku, Paroubek Sobotku sepsul |
Všechno se zadrhlo až na samém vrcholu. V té době už bylo zřejmé, že Sobotka je schopný administrátor politiky, ale ne charizmatický lídr, který strhává davy. Měl štěstí, že dorazil na vrchol v čase hospodářské konjunktury, ale smůlu, že se jeho životní vrchol protnul s fází nástupu predátora Andreje Babiše.
Co stačilo v nižších patrech, bylo na samém vrcholu zoufale málo. Sobotka ztrácel podporu, dělal chyby, kormidloval stranu špatným směrem, až ji dovedl k historickému výprasku. Vypil si tak kalich hořkosti člověka, kterého přerostla jeho funkce.
