V publikaci Zemědělské sucho v České republice, jejímž jste spoluautorem, jsem se dočetl, že se od šedesátých let zvyšuje průměrná teplota, máme více tropických dní a mírnější zimy. Zároveň ale prší víceméně stále ve stejné míře. Jak spolu souvisí oteplování a zemědělské sucho?
Vyšší teplota vede k několika efektům zároveň. Za prvé prodlužuje potenciální délky vegetační doby. To znamená, že sice rostliny můžeme pěstovat po delší dobu, ale ony také delší dobu transpirují a spotřebovávají vodu. To v našich podmínkách představuje významný zásah do vodní bilance v krajině a také potřeby vody v zemědělské produkci.
Zemědělci by sice mohli delší vegetační sezonu využít například pro pěstování meziplodin nebo plodin či odrůd s delší dobou vegetace, ale pokud není dostatek vody, může to reálnou vegetační sezonu naopak zkrátit. Například na jihu Moravy dochází k tomu, že sice kvůli oteplení vegetace začíná dřív, ale vodní zásoby ze zimy v půdě se vyčerpají již v červnu, tedy podstatně dřív a vegetace je pak odkázaná pouze na aktuální srážky a ty jsou nejisté.
Zvyšování teploty ovlivňuje charakter zimy. Zima je období, které se v důsledku klimatických změn proměnilo v České republice vizuálně nejvíc.V zimě padá zhruba stejně srážek, případně o něco málo více než v minulosti, z velké části jsou ale kapalné. Do osmdesátých let platilo, že nadpoloviční většina zim byla se sněhem, který vydržel až do jara, kdy docházelo k dosycení půdy. Ve sněhu je voda vázaná k půdě výrazně pevněji než u kapalných srážek. Tato voda může odtéct, vsáknout se do půdy anebo se vypařit. To, že voda není vázána ve sněhu, zbavuje krajinu „jarního pulsu“ z oblevy a také v průběhu zimy zvyšuje mobilitu vody a vede k rychlejšímu odtoku.
Dalším efektem klimatické změny je, že dochází k oteplování jádra vegetační sezony a atmosféra má větší výsušnou schopnost. Tyto všechny faktory dohromady zvyšují, při stejných srážkách, pravděpodobnost dnů, kdy rostliny mají nedostatek vody, a proto je zemědělské sucho častější, zvláště v dubnu až červnu.
Jaké jsou konkrétní projevy zemědělského sucha, jsou to především ztráty?
Ano, jsou to ztráty, nevyrovnanost a pokles kvality. Například u sladového ječmene, kde je třeba dosáhnout optimálního množství bílkovin, to v suchém období není možné zaručit. Podobně u pšenice klesá kvalita zrna a její pekařské parametry.
Nepředvídatelnost byla v tomto sektoru vždycky. Intenzivní zemědělství se ji snažilo částečně odtlačit a stabilizovat produkci vyššími vstupy. Jenže každá rostlina potřebuje kromě živin i vodu, produktivita a s ní rentabilita produkce v suchých obdobích proto padá. Problém je, že nástup sucha nedokážeme včas předpovědět, zemědělec pak vydá náklady a následně přijde o výnos.
Prof. Mgr. Ing. Miroslav Trnka, Ph.D.
 |
Na konvenční zemědělství míří i můj další dotaz. Často se hovoří o tom, že současný dominantní způsob zemědělské produkce devastuje půdu a ta pak není schopna zadržovat vodu. Hraje způsob hospodaření roli v tom, jaké jsou následky sucha?
Jakmile sucho přijde do střední Evropy, je víceméně jedno, který zemědělský systém zasáhne. V obdobích největšího sucha zaznamenalo Rakousko, kde se ekologické zemědělství využívá ve velké míře, srovnatelné ztráty jako my. Na druhou stranu když sucho odezní, půdní struktura a krajina se (při praktikování ekologického zemědělství - pozn. redakce) rychleji vrací do původního stavu. A lidem se v pestré a různorodé krajině Rakouska snáší sucho mnohem snadněji než v Česku.
Nelze tvrdit, že nějaký přístup je špatný, protože funguje na rozsáhlé ploše či ve velkých podnicích. Důležité je, aby se zemědělská produkce praktikovala udržitelným a šetrným způsobem. Jinými slovy záleží na tom, jak přistupují zemědělci ke střídání plodin, vytváření organické hmoty, zakrývání půdy vegetací, jak šetří vodu a jaké používají technologie. I velký stroj může za správného použití ničit půdu méně než malý, ale také naopak.
Zemědělci zpravidla krajinu ničit nechtějí. Často ale stojí před rozhodnutím, že mají možnost pěstovat buď plodinu, která jim zaručí výnos, nebo tu, která se nezaplatí. Dokud se nezmění nastavení v rámci dotací či zemědělské politiky, tak se podniky těžko budou chovat jinak. Jistý posun od devadesátých let k udržitelnějšímu přístupu ale viditelný je.
Miroslav Trnkabioklimatolog
Bohužel v našich podmínkách existuje omezený počet kombinací plodin. Ten často logicky zahrnuje například řepku, protože je to komodita, která má relativně vysoké ceny oproti plodinám ostatním a současně byla vždy považována za plodinu, která je v rozumném zastoupení pro osevní postup a půdu prospěšná. A to platí stále.
Na sucho se musíme připravovat, když zrovna není
Rád bych se vrátil ke zmíněným postupům. Jaké by měli zemědělci učinit kroky, aby byli připraveni na klimatické změny?
Pokud pracují v odvětvích, kde potřebují hodně vody, musí si zajistit zdroje. V ideálním případě by měly být autonomní a lokální, měli by mít rezervy i mimo ty, které zajišťuje hlavní infrastruktura.
Druhé nutné opatření je často zmiňované zadržování vody v krajině. Voda, která přijde ve srážkách, je často jediná, kterou má zemědělec k dispozici. Musí s ní potom hospodařit tak, aby ji neztrácel. K tomu se nabízí bezorebné technologie obdělávání půdy, které ji co nejméně odkrývají.
Místo běžek horko, sucho a migranti. Budoucnost Prahy už dnes zažívá Gruzie |
Je třeba mít na paměti, že roky v budoucnu nebudou jenom suché. Zemědělec by měl mít plány na suché a vlhčí roky. Oba mu totiž umožňují provést jiná opatření. Například při těch vlhčích se může zemědělec pustit do zlepšování celkové prostupnosti půdního profilu, v suchých letech naopak do půdy zasahovat nemá. K střídání postupů je třeba mít vhodné technické vybavení. Technologickou linku, která umožňuje hospodařit oběma způsoby, ale není jednoduché pro podniky vybudovat.
Když vezmeme v úvahu sucho v posledních pěti letech, dává velký smysl intenzivně snižovat všechny operace, které vedou ke ztrátě vody. Při vlhčích letech bychom se měli na další sucha připravit tím, že se budeme snažit vytvořit na půdě vrstvu organické hmoty, která v suchých letech bude půdu krýt a pomůže zlepšit její úrodnost. Takovou příležitost představoval například loňský rok.
Miroslav Trnkabioklimatolog
Poslední rada je snažit se rozšířit portfolio plodin nebo přinejmenším spektrum odrůd a způsob pěstování.
Mluvil jste o tom, že změna hospodaření může nastat až v tu chvíli, kdy to bude rentabilní. Ministerstvo zemědělství v rámci programu Společné zemědělské politiky EU pro roky 2023 až 2027 podpoří menší zemědělce, zastropuje výše vyplácení dotací a část má jít i do ekologického zemědělství. Je to krok správným směrem?
Všechny vlády jsou v poměrně složité situaci. Aktuální systém zemědělské produkce není úplně optimální (s ohledem na udržitelný rozvoj - pozn. redakce) a je třeba ho změnit v konkurenčním prostředí. Nejhorší, co se může stát, je, že zemědělství přestane fungovat a přestane ekonomicky dávat smysl.
Rozšíření podílu ekologického zemědělství je krokem ke zmíněné větší diverzitě. Není důvod, aby i velké podniky neměly ekologické farmy. Stačí k tomu najít správný byznys model.
Proč se potom Agrární komora a Zemědělský svaz, kteří zastupují hlavně velké podniky, proti změnám bouří?
Protože předchozích 15 až 20 let optimalizovaly systém na nějaké nastavení, které podle hospodářských výsledků funguje a oni ho nechtějí měnit. Je to logická reakce, stejně tak automobilky nejsou nadšené, že musí měnit výrobní postupy a například přejít na elektromobilitu.
Na druhou stranu si myslím, že je správné, aby agrární sektor byl různorodější, než je v současné době. Ekologický typ hospodaření dává možnost, že krajina bude pestřejší, a to přesně potřebujeme. Ideálně bychom měli dosáhnout stavu, kdy je intenzivní zemědělství využíváno pouze udržitelně a v místech, kde dává smysl. Naopak místa, která z produkčního pohledu jsou okrajová, by měla mít jiné využití. Vědecké studie z nám blízkého Německa ukazují, že právě taková krajina má jednak dostatečnou diverzitu a odolnost, a přitom je možné vyprodukovat dostatek potravin a dalších komodit.
Vichr i záplavy. Extrémní počasí bude častější, předpokládá klimatolog |
Zemědělce je třeba k ochraně krajiny motivovat
Co je špatně na současném systému podpor?
Domnívám se, že příliš spoléháme na direktivní řízení. Chápu, že potřebujeme efektivně kontrolovat, zda jsou opatření dodržována, ale myslím si, že by bylo vhodné hledat cesty, jak hodnotit zemědělce až za výsledek.
Dnes často zemědělcům předepisujeme, co mají do kdy udělat. Jinými slovy aby získali peníze, musí splnit daná kritéria. V některých případech a v konkrétních letech to často nedává smysl a je proti selskému rozumu. Systémy jsou nastaveny obecně, pro celou Českou republiku, to však nemůže fungovat v kontextu každé farmy či všech sezonním meteorologických podmínek. Některé doporučené nebo povinné zásahy pak působí nelogicky a právě tyhle sporné nebo dokonce nesplnitelné povinnosti si ve výsledku zemědělci pamatují nejvíce.
Osobně bych se více snažil hodnotit zemědělce za to, zda se jim daří dlouhodobě zlepšovat vlastnosti půdy. Například stanovit bonusy, které se budou vyplácet po několika letech, pokud zemědělec měřitelně zlepší kvalitativní parametry půdy. Současný systém je totiž nemotivuje dost k tomu, aby udělali něco navíc, aby přemýšleli o tom, jak udělat věci chytře a efektivně. Nikdo ale nezná farmu a půdu tak dobře jako samotný hospodář.
Miroslav Trnkabioklimatolog
A je možné tyto změny provést na vnitrostátní úrovní, nebo hovoříte o chybách v celkové koncepci Společné zemědělské politiky EU?
Každý stát si některé parametry může vyjednat. Na první pohled máme konkurenční nevýhodu, která se obrací proti nám v tom, že máme velké farmy a v nich málo pracujících. Na druhou stranu jsou ve vedení vzdělaní lidé s dlouhou praxí, kteří si dokážou poradit s celou řadou opatření. Když dokážeme tyto lidi motivovat k tomu, aby se jim vyplatilo přemýšlet nad zlepšením retence, nad ukládáním uhlíku do půdy, nad šetřením hnojivy a pesticidy, tak věřím, že čeští zemědělci budou pro ochranu krajiny dělat více. Zvlášť když se z toho stane otázka jejich profesní cti.
VÝVOJ SUCHA 2014-2019Současné dlouhé období sucha velmi pozvolna započalo již v roce 2014, kdy však ještě jeho projevy nebyly významné, případně téměř žádné. První vrchol suchého období tak nastal až během velmi teplého a suchého letního období 2015. Období s nedostatkem srážek v červenci a srpnu 2015 bylo doprovázeno vlnami extrémně vysokých hodnot teploty vzduchu (často i nad 35 °C). Na některých vodních tocích bylo dosaženo historických průtokových minim, případně došlo k jejich úplnému vyschnutí. Vláhy v půdě bylo také velmi malé množství a výrazně zaklesly i hladiny podzemních vod. Sucho vyvrcholilo ve 32. a 33. týdnu, ale hladiny podzemních vod zůstaly podnormální i nadále. V roce 2016 sucho pokračovalo, především podzemní vody místy zaklesly ještě více než v roce 2015, a také povrchové vody, zejména v povodí Labe, klesaly opět na historická minima. Rok 2017 již nebyl z hlediska sucha tak extrémní, ale suché období pokračovalo dál, a to hlavně opět na podzemních vodách a v některých regionech i na povrchových vodách. V roce 2018 suché období vygradovalo. Tento rok byl jako celek teplotně mimořádně nadnormální, nejteplejší od roku 1961. Zároveň byl srážkově silně podnormální, stejně jako sněhové zásoby v zimním období 2017/18. V důsledku vysokého výparu docházelo k nedostatku půdní vláhy a poklesu průtoků ve vodních tocích opět až k historickým minimům. Období malých průtoků navíc trvalo velmi dlouho, od letních měsíců až do zimy! Z hlediska podzemních vod můžeme rok 2018 hodnotit jako nejsušší od začátku systematického pozorování, tj. od toku 1971. Vydatnosti pramenů se na silně až mimořádně podnormální hodnoty dostaly v červenci a hladiny v mělkých vrtech v srpnu. Tento stav také přetrval až do konce roku 2018. Hydrologické sucho v roce 2018 svými parametry ještě překonalo rok 2015! Rok 2019 již nebyl z pohledu jednotlivých projevů sucha tak extrémní, ale zejména sucho na podzemních vodách pokračovalo i nadále. Z hlediska agronomického sucha a sucha na povrchových vodách byl velmi důležitý chladný a deštivý květen. Poté již v letních měsících nedošlo k takovému prohloubení sucha jako v předešlých letech. Zimní sezona 2019/20 byla opět v nižších a středních polohách velmi chudá na sněhovou pokrývku, ale alespoň se zejména v únoru vyskytlo velké množství srážek, a tak to na rychlý nástup sucha nevypadalo. Již v březnu ale srážky ustaly a v dubnu se téměř nevyskytovaly, a tak se sucho opět velmi rychle obnovilo, a to ve všech jeho podobách. Stupňovalo se cca do 18. týdne, a poté dorazila podobná změna jako v roce 2019. Měsíce květen a červen byly srážkově velmi bohaté, a tak bylo sucho přerušeno. V dalších týdnech se srážky vyskytovaly především v jihovýchodní polovině území, a tak se sucho v severozápadní polovině území, i vlivem vysokých teplot a vysokého výparu, znovu prohlubovalo. |
