Křivoklátsko – unikátní, pestrá krajina rozpínající se okolo řeky Berounky ve středních Čechách. Místní údolí lemují skály a obklopuje ho rozmanitý lesní komplex, největší v tuzemsku. V něm žijí necelé dva tisíce druhů rostlin a přes 150 druhů ptáků. Desítky ze zdejších organismů jsou ohroženy vyhynutím, mezi nimi například slavný mlok skrvnitý nebo čáp černý. Ochranáři již 14 let prosazují, aby větší část území dostala nejvyšší možnou ochranu.
Nyní se zde nachází chráněná krajinná oblast (CHKO). Její část by dle ochranářů měla tvořit pátý český národní park. Ministerstvo na konci ledna oznámilo jeho vyhlášení na 16 procentech plochy současné CHKO. Park má mít přes sto kilometrů čtverečních.
Základní rozdíl mezi národními parky a chráněnými oblasti spočívá v managementu. Zatímco CHKO podléhá zacházení místních zemědělců a lesníků pod dohledem Lesů ČR, parky směřují k takzvané bezzásahovosti – ponechání divočiny se samostatně rozvíjet. Tento režim je plně v rukou státu.
„Národní parky jsou rozsáhlá území s převažujícím výskytem přirozených nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů. Kompetenci pečovat na celém území má stát, na rozdíl od CHKO, kde hospodaří vlastníci zemědělské plochy či lesů. Posláním parků je postupná podpora přírodních procesů, divočiny či bezzásahovosti na převažujícím území,“ vysvětluje Vladimír Dolejský, náměstek pro řízení sekce ochrany přírody a krajiny ministerstva životního prostředí.
O nás bez nás?
Vyhlašování národního parku na Křivoklátsku naráží na odpor místních. Obce si stěžují především na přístup resortu. „Z ministerstva životního prostředí s námi nikdo nemluvil. O tom, že hodlá nyní začít vyhlašovat národní park, jsme se dozvěděli z médií,“ říká Iveta Kohoutová, starostka Karlovy Vsi. Ta je jedinou obcí, která leží přímo na území zamýšleného parku. Dle jejích slov ji pouze zástupci Středočeského kraje předložili jednostránkové oznámení.
„Ani nevíme, kterých obcí se to týká, jelikož jsme nedostali pořádné podklady do ruky. Vycházíme z deset let starých informací. Podle nich má park ležet v blízkosti sedmnácti obcí. U patnácti vím, že to nechtějí,“ doplňuje Libuše Vokounová, starostka městysu Křivoklát, který se nachází u hranic vytyčeného území.
Proti slovům starostek se vymezuje náměstek Dolejský. „Vše místní dostali černé na bílém již v brožuře z roku 2010 Křivoklátsko si národní park zaslouží, kdy se tři roky konala intenzivní kampaň. Od pololetí loňského roku po výzvě zastupitelstva probíhá několikaměsíční informování v zastupitelstvech.“
Experti: Nemá jít o zisk, ale ochranu přírody
Obě oslovené starostky říkají, že ochrana je nyní na území dostatečná v režimu CHKO. „Na Křivoklátsku jsou kulturní lesy, národní park má vznikat tam, kde jsou lesy bez zásahu lidí. Vše tady vzniklo péči lidí. Když zde přestaneme hospodařit jako doposud, bude to přírodě naopak na škodu,“ myslí si starostka Vokounová.
S tím odborníci nesouhlasí. Expert na ochranu lesů z Hnutí Duha Jaromír Bláha tvrdí, že zásadní obtíže nyní představují místní ekonomické zájmy. Ty staví režim CHKO do popředí. „Největší problém je způsob pronajímání lukrativních honiteb s intenzivním chovem zvěře na úkor lesa. A nejen lesa – přemnožená zvěř ničí i biotopy vzácných rostlin.“ Lesy ČR totiž v nynějším režimu pronajímají části území myslivcům, kteří zde loví. Přemnožená zvěř má pak negativní vliv na krajinu.
Zatím vede kult trofejí. Křivoklátsko se snaží získat statut národního parku |
S Bláhovými slovy souhlasí i náměstek Dolejský. „Současný způsob hospodaření (na Křivoklátsku – pozn. redakce) je ekonomický. Pokud zde hospodaří Lesy ČR, prioritou je zisk a to je legitimní. Avšak tento přístup se odráží na mnohých rostlinných a živočišných druzích, které se dostávají do krize.“ Jako problematické z hlediska ochrany přírody vidí odborníci kromě komerčního lovu i výsadbu lukrativních dřevin jako jsou smrky a borovice či kácení, kterým vznikají velké holé plochy.
Komerční aktivity by s vyhlášením národního parku skončily. Hospodaření by se soustředilo čistě jen na ochranu místní biodiverzity. Přínosy ochrany přírody podle Dolejského ekonomické ztráty výrazně převyšují. „Součet škod na biodiverzitě, vodním režimu, estetice lesa a dalších aspektech převyšuje vyčíslitelné ekonomické ztráty.“
Kromě toho 97 procent území je nyní ve vlastnictví státu. Pokud by byla způsobena újma vlastníkům zbylého území, například v souvislosti s ukončením ekonomických aktivit, musí dostat podle zákona plnou finanční náhradu.
Časté dezinformace
V souvislosti s vyhlašováním národních parků se ve veřejném prostoru objevují nepřesné informace, které pak vzbuzují mezi místními obavy. Jsou to například domnělé zákazy vstupu a omezení aktivit na území parku. Nic takového dle Dolejského nehrozí.
„Opakujeme to stále dokola. Lidé budou moci sbírat lesní plody, houby a klestí jako nyní, bude zde pokračovat samovýroba dříví, zůstanou stejné podmínky stavební činnosti, budou se rozšiřovat cyklostezky.“ Jediné omezení se týká klidových zón, které budou tvořit 6 procent z celého území a do nichž bude možné vstoupit pouze po vyznačených cestách. To ale není zákaz vstupu.
Křivoklátsko jako paleta barev: poznejte nejlepší túry do nitra listnatého ráje |
Často se objevuje tvrzení, že území už nejvyšší ochranu má díky místní národní přírodní rezervaci. Ta je nicméně pouze na 6 procentech plánovaného parku. „Ano, národní přírodní rezervace mají stejnou úroveň ochrany jako národní parky. Ale v případě Křivoklátska jde o pouhý zlomek území. Tuto nejvyšší ochranu je třeba rozprostřít na 102 kilometrů čtverečních ze současných sedmi,“ říká Dolejský.
Park by měl být tvořen několika zónami, přičemž první, přírodní má chránit divokou přírodu bez zásahů. Ta by mohla tvořit dle Dolejského asi pětinu parku. Na dalších zónách se pak provádí taková opatření, aby se postupně přibližovaly k režimu v zóně první.
„Na převládající ploše bude vymezena zóna soustředěné péče, což je les, ve kterém se nehospodaří tradičními lesnickými postupy, ale pečuje jemnými zásahy a postupně se převádí člověkem pozměněný les, často monokulturní, do lesa přírodě blízkého, tedy prostorově a druhově diverzifikovaného,“ popisuje Dolejský.
Orientační návrh vymezení Národního parku Křivoklátsko. (31. ledna 2022)
Problém do budoucna může představovat turismus. Zvýšení návštěvnosti v důsledku vyhlášení parku se obávají místní. „Vyhlášením národního parku by se zvýšil nápor turistů. Zdejší obce na to nejsou připraveny,“ uvádí starostka Kohoutová. Odborník z Hnutí Duha Bláha souhlasí, že lze nárůst očekávat. Dodává, že by z něj mohly profitovat samotné obce, jak se ukazuje na příkladech jiných národních parků.
„Regulace návštěvníků bude nezbytná, aby nedošlo k poškození vzácné přírody, sezonní zpoplatnění vstupu do některých míst je jednou z možností, které bych se nevyhýbal,“ tvrdí Bláha. Ministerstvo podle tiskového oddělení o této možnosti uvažuje, konkrétní realizace nicméně nyní prý není na pořadu dne.
Inspirace do budoucna
Národní parky mohou být lépe připraveny na klimatické změny. Ekonomický způsob hospodaření v lesích často charakterizují zmíněné monokultury, neboli části vysázené jedním druhem stromů, například smrky. Ty se s častějším suchem a vyššími teplotami těžko vypořádávají a mohou pak nastávat scénáře jako například kůrovcová kalamita v minulých letech. Divoká krajina s velkou diverzitou, kterou národní park zajišťuje, má být vůči těmto vlivům mnohem odolnější.
„Již nyní se ukazuje na základě dat, která dlouhodobě monitorujeme, že národní parky jsou příkladem pro vhodná adaptační opatření (proti klimatickým změnám, pozn. redakce),“ říká Dolejský. Osvědčené přístupy z parků se pak mohou použít i pro udržitelnější hospodařeních v jiných lesích či na zemědělských plochách.
Klimatická krize přinese další sucha. Čeští ekozemědělci mohou mít výhodu |
„Národní parky a vůbec území ponechaná samovolnému vývoji jsou nesmírně důležitá proto, abychom viděli, jak se přírodní ekosystémy proměňují v závislosti na změnách prostředí. To nám žádný teoretický model neukáže,“ doplňuje Bláha. Právě Křivoklátsko by mohlo podle něj poskytnout cenná data do budoucna, kdy můžeme očekávat intenzivnější dopady klimatické změny.
Pokračování debat
Ministerstvo životního prostředí se chce do regionu znovu vydat a obce se pokusit přesvědčit. „Na místa budeme vyjíždět dále a budeme se snažit vše místním trpělivě vysvětlovat a věřím, že ke konsensu dojdeme,“ myslí si Dolejský.
Postoj oslovených starostek se však zdá být definitivní. „Žádný argument, který by nás přesvědčil, neexistuje. Národní park prostě nechceme, nepřinese nic dobrého, ani více neochrání zdejší přírodu,“ tvrdí starostka Vokounová.
Bláha z Hnutí Duha se domnívá, že by se k názorům okolních obcí mělo přihlédnout. Rozhodnutí je ale podle něj v rukou státu, jelikož je i většinovým vlastníkem pozemků. „Obce nemohou rozhodovat o samotné existenci či neexistenci národního parku. Národní park je vyhlašován na pozemcích státu, nikoliv obcí, stát by tedy měl mít rozhodující slovo,“ uzavírá.
