On dneska málokdo tuší, v čem byl vlastně ten spor Husa s tehdejší církví. Ono to je velmi složitá teologická otázka, zejména spor o remanenci, tedy zda při eucharistii dochází k transsubstanciaci chleba a vína v hmotném smyslu, nebo je to jen duchovní symbol, tedy směr nazývaný konsubstancialismus, což zastával Hus. Dalším sporem byla otázka predestinace, tedy předurčení, jednoduše řečeno, zda je dopředu dané, že někdo spáchá nějaký hřích, a vševědoucí Bůh to ví "dopředu" a tudíž nemá smysl se snažit o změnu a čistý život, když je dané, jak se člověk bude chovat. A nebo zda má člověk svobodnou vůli se rozhodovat a tedy ten hřích nespáchat, což ovšem je poněkud v rozporu s Boží vševědoucností. To ale dnes nikoho nezajímá, přesto tohle byly ty body, které Hus odmítal odvolat a právě proto byl odsouzen jako kacíř.

Pokud vím, ohledně remanence byl Hus naprosto pravověrný a nebyl v žádném rozporu s tehdejším oficiálním učením církve. Tak aspoň píše jeho přítel Petr z Mladoňovic. To, že "vševědoucí Bůh ví dopředu, co se stane", by ještě nebylo tak zlé, totéž si myslí i značná část současných teologů i laiků. Husovo učení o predestinaci bylo mnohem tvrdší - Hus hlásal, že Bůh předem URČIL, kdo bude spasen a kdo zavržen. První článek z Husova učení vybraný do žaloby na něj zněl: "Toliko jedna jest svatá církev obecná, jež jest obec předzřízených." Takže podle Husa "viditelná" církev je podvod, neboť jediná skutečná církev je souhrn těch, které Bůh předem určil ke spáse. Takže vlastně nemůžeme vědět, zda určitý papež, biskup, kněz nebo laik včetně krále a císaře je vůbec členem církve, takže nemůže být povinné ho poslouchat. Takovou pitomost si snad nyní už nikdo na světě nemyslí.

Však taky Husův záměr původně nebyl zakládat nějakou novou církev, ale očistit a obrodit tu stávající. Až když to nešlo prosadit po dobrém, byla později založena de facto nezávislá kališnická (husitská) církev.

Ale přece kostnický koncil byl svolán právě za účelem očistit a obrodit stávající církev. A nepochybně se mu to podařilo. Odsouzení Husa na kostnickém koncilu nemělo nic společného s někdejší snahou Husa očistit a obrodit stávající církev (ta by byla koncilu sympatická), ale s jeho extrémním teologickým učením, zvláště o predestinaci, které převzal od Wiclefa. Pokud chtěl Hus očišťovat a obrozovat církev, neměl se současně zaplétat do teologických bludů, tím sám sobě podrážel nohy.