„Museli jsme předělat byt pro invalidní vozík, cestovat mohu jen s někým a na poštu mi chodí manželka s plnou mocí, protože jinak bych se musel dostat s protézou po schodech do druhého patra. A to nezvládnu,“ povzdechne si čtyřiašedesátiletý Vladimír B., jemuž v únoru amputovali levou nohu.
Člověk na vozíku se najednou dívá na svět z metru a půl, bez výjezdu je problém dojet i na dvorek a každý schod je nepřekonatelná překážka. Pak není divu, že zdánlivě banální návštěva pošty může být pro handicapovaného člověka nadlidský výkon.
Česká pošta má celkem 3 232 poboček, z nich je 1 265 bezbariérových a dalších 1 846 má zvonek na přivolání obsluhy. Zbylých 121 poboček je s bariérami a bez obsluhy, takže si zákazníci musí poradit jinak.
„Záleží na konkrétní službě, ale například vyzvedávání zásilek je umožněno někomu jinému v případě, že má zřízený průkaz příjemce. V případě hospitalizace se dají například změnit parametry dodání. S většinou služeb ale pomůže handicapovaným přivolaná obsluha,“ říká Ivo Vysoudil z České pošty.
Posledních deset let se dělá hodně, pokulhávají regiony
Podle předsedy Národní rady osob se zdravotním postižením ČR (NRZP) Václava Krásy je u nás zhruba každý desátý člověk nějak tělesně znevýhodněný, těžce mobilních je zhruba půl milionu lidí.
„Do toho je ale potřeba započítat také seniory, kteří se těžko pohybují nebo maminky s kočárky. Tělesně postižení však nejsou jen vozíčkáři, ale také lidé s vrozenými vadami, problémy se sluchem či nevidomí a řada dalších. V případě nevidomých poslední dobou více tlačíme na jejich podporu. Na zrekonstruovaných nádražích jsou tak například rozmístěné hlasové majáčky, hmatové štítky nebo informace v Braillově písmu,“ říká Krása.
Často je nedostupná řada památek už jen proto, že se stavěly jako nedobytné a dnes je složité je bezbariérově zpřístupnit. I tak ale Národní památkový ústav spolupracuje v rámci memoranda s NRZP tak, aby se k prohlídkám hradů a zámků dostalo co nejvíce návštěvníků.
„V některých památkách je elektronický průvodce ve znakové řeči pro neslyšící, letos jsme představili haptické (dotykové) půdorysy českých památek UNESCO včetně několika objektů v naší správě – Zahrady pod Pražským hradem, Lednicko-valtický areál a na Bečově máme haptický model relikviáře sv. Maura,“ vyjmenovává mluvčí Národního památkového ústavu Jana Hartmanová.
Každý nový vůz je nízkopodlažní, říkají dopravní podniky
Jedním z největších problémů pro lidi s handicapem je cestování. Nejhůře je na tom podle Václava Krásy příměstská doprava a železnice. I tam se ale situace pomalu mění k lepšímu.
Bezbariérovou cestou míří například Správa dopravní železniční cesty (SŽDC), pod kterou spadají nádraží. V současnosti je 54 procentech nádraží v Česku bez bariér, po připravovaných modernizacích by se měl tento podíl do roku 2025 ještě zvýšit na více než 72 procent.
Svět bez bariér
|
V dnešní době je podle NRZP zhruba 80 procent MHD ve velkých městech pro handicapované dobře dostupná. Bezmála tři čtvrtě takových vozů má brněnský dopravní podnik, nejvíce autobusů.
„U nich podíl bezbariérových vozů dosahuje 87 procent. Důvodem je mimo jiné rychlá obměna vozového parku. Bezpečnost a komfort cestujících je pro nás prioritou, tedy i pro občany s omezenou pohyblivostí a maminky s kočárky. Všechny nové vozy, které nakupujeme, jsou proto bezbariérové a všechny zastávky, které prochází rekonstrukcí, rovněž,“ říká mluvčí Dopravního podniku města Brna Hana Tomašková.
Cestování MHD po Ostravě usnadňují tělesně znevýhodněným lidem nízkopodlažní vozy, kterých je 77 procent. Bezbariérový je každý trolejbus a většina autobusů i tramvají. V terénu jsou podle mluvčí Karolíny Ryckové také asistenti přepravy, kteří méně pohyblivým cestujícím pomáhají.
Dopravní podniky už při nákupu tramvají z pravidla požadují, aby byly stoprocentně nízkopodlažní.
Na tom trvá také Praha, kde jich je bezbariérových skoro čtyři sta. Z 1 152 autobusů je nízkopodlažních 1 025 a se stejnými požadavky se nakupují i všechny další nové stroje.
Vyzkoušeli jsme, jak se vozíčkářům cestuje pražskou MHD:
13. července 2011 |
