Když Miloš Zeman nastoupil do funkce prezidenta republiky, bylo jednou z jeho prvních aktivit zřízení Nadačního fondu. Jeho cílem mělo být „snížení dluhového břemene České republiky, a to za využití dobrovolných příspěvků prezidenta republiky a dalších občanů“. Myšlenka poměrně zajímavá.
Zeman použil fond na splácení dluhu, klokánkům poslal 2,5 milionu |
Prezident začal přispívat třetinou svého platu. Vzbudit solidaritu se státem se však prezidentovi příliš nepodařilo. Expremiér a člen Bankovní rady ČNB Jiří Rusnok přispívá dvěma tisíci, v průměru však příspěvky nepřesahují několik stokorun.
Prezident však vyměnil solidaritu se státem za solidaritu s Fondem ohrožených dětí, s takzvanými Klokánky. Podporovat stát dnes není příliš zajímavé ani pro prezidenta, naopak podporovat organizace pomáhající dětem, to se vyplácí. V žebříčcích oblíbenosti se politik posune na vrchol a lid jej bude mít rád. V zemi, kde většina občanů sbírá plastová víčka na pomoc nemocným dětem, je prezidentův postoj logický. Lidový prezident se musí zalíbit lidu. A splácet státní dluh není nikdy dostatečně populární.
Kamil Švec |
Když prezident předal uspořených 2,5 milionu korun řediteli Klokánků, zradil tím všechny, kteří mu na splácení dluhu přispívali. Opravdu všichni souhlasili s využitím finančních prostředků v rozporu se zakládací listinou Nadačního fondu? Prezident opět porušil veškeré zásady, které si sám určil. Opět - a již poněkolikáté - se potvrdilo, že prezident neumí držet slib, nedodržuje pravidla, ani ta, která si sám stanoví. V konečném důsledku zrazuje i ty, kteří v dobré víře přispívali na snížení státního dluhu České republiky a podporovali prezidentem deklarované úsilí.
Peníze Klokánek do své kapsy přijal, zůstává však nezodpovězena jedna otázka. Začne se Fond ohrožených dětí zabývat snížením státního dluhu? Jen tak totiž má nárok na peníze Nadačního fondu.