Jak jste ty záběry získal?
Villu Certosa jsem sledoval několik let, vyfotil jsem tam tisíce snímků. Chtěl jsem zachytit, jak žije Silvio Berlusconi. Pana Topolánka jsem nefotil záměrně, byla to náhoda. Vůbec jsem nevěděl, že nahý muž na fotce je český předseda vlády. Dělal jsem reportáž o životě našeho premiéra. Rozhodně nešlo o bulvár nebo o nějaké drby. Jsem investigativní reportér, ne paparazzo.
Cenu Czech Press Photo získal BandžákZa snímek zraněné dívky na Haiti |
Ztratil jste práci, čelíte žalobám. Čekal jste tak bouřlivou reakci?
Propuštění ze zaměstnání jsem nečekal. Ale ve chvíli, kdy jsem zjistil, že i uvnitř mých novin jsou Berlusconiho peníze, jsem pochopil, že to byla nevyhnutelná věc. I tak to však stálo za všechny ty problémy. A rozhodně se za ty fotografie nestydím. Někdo dělá politika, já dělám reportéra. Když se někdo vystavuje nahý ve vládní vile, já mám nejen právo ho vyfotit, ale mám i povinnost ten snímek zveřejnit.
Kdybyste měl možnost se s Topolánkem setkat, co byste mu řekl?
ANTONELLO ZAPPADU"Když se někdo vystavuje nahý ve vládní vile, mám právo ho vyfotit i povinnost to zveřejnit." |
Jste tady jako člen poroty české fotografické soutěže Czech Press Photo. Nezdá se vám, že jsou soutěžní snímky stále drsnější?
Lidi baví válečné fotografie a krutost se dobře prodává. Vydavatel mi často říká, že jsem sice přinesl krásné fotky, ale chtělo by to nějaké drsnější. Vadí mi to, ale lidé to asi chtějí. Tak to ale bylo i v minulosti. Například slavný fotograf Robert Capa, když ve třicátých letech fotil španělskou občanskou válku, žádaly se po něm fotografie, na kterých byly mrtvoly.
Bojíte se při své práci?
Bojím se, to je přirozené. Když jsem fotil kolumbijské výrobce kokainu, byli jsme pod palbou. Vozil jsem s nimi lístky koky a jakýkoli pohyb mimo naplánovanou trasu mohl znamenat smrt. Byl jsem s nimi v tajných laboratořích, spal jsem tam, kde oni. Bylo těžké získat si jejich důvěru. Dáváte se všanc. I přesto bych asi raději fotil spíš ty výrobce drog než Mirka Topolánka.
