Starají se o pacienty, kteří by před několika lety nežili. "Dřív takto nemocní lidé nebyli, prostě umřeli. Dnes se nám je daří vracet do normálního života," říká Ilona Lálová, staniční sestra koronární jednotky II. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Pacienti tady mají věkový průměr pětašedesát let, tým sestry Lálové nedosahuje ani poloviny. Jinak to nejde, sestry musejí být odolné, pružné, učenlivé.
"Takové množství techniky tady předtím nebylo," podotýká sestra Markéta Slavíková. Na jednotce intenzivní péče pracuje deset let. Než si vychovají do týmu novou posilu, trvá to dva roky. "Teprve poté je sestra samostatná a schopná pracovat bez dohledu," říká Lálová.
Některé sestry utečou, jiné zůstanou. Za nástupní plat osmnáct tisíc hrubého.
Redaktorka MF DNES strávila s personálem na koronární jednotce dvě dvanáctihodinové služby.
7.00 Noční zprávy
Je sedm ráno. Pět unavených sester pěti příchozím hlásí "noční zprávy". Jsou podrobné: o tom, kdo spal a kdo nezamhouřil oka. Kdo se převrací na špatnou stranu a koho je potřeba převrátit, obvázat, umýt, utěšit.
Sestry v ČeskuVyšší platy – V Česku je 90 tisíc sester. Syndrom vyhoření Začíná velkým očekáváním. Sestry mají vysoké cíle, aby vše důkladně zvládaly, cítí se nepostradatelné, práce je pro ně vším. V poslední fázi vyčerpanosti dráždí zdravotní sestru už jen pouhá přítomnost druhých lidí. Ztrácí veškeré nadšení a zájem, převládá únava a zklamání. "Vrchní" všech sester Prezidentka České asociace sester a nynější ministryně zdravotnictví Dana Jurásková říká: "Zvýšení platu je nepochybně úspěch. Problémem je však i neúčelný systém vzdělávání a prestiž povolání sester." |
K pacientům se tady chovají přívětivě. Ne všude však nemocní lidé narážejí na vlídnost. "Není čas na komunikaci, personál není vlídný, známky syndromu vyhoření jsou čím dál častější," postěžoval si pacient Juraj Repka ve svém dopisu MF DNES.
Vystihl podstatu časté neurvalosti zdravotních sester – syndrom vyhoření. Ten byl poprvé popsán právě na případu zdravotních sester. Agresivita, hrubost a necitlivost je důsledkem dlouhodobého vyčerpání, stresu a soucitu s pacienty, kteří se nechovají pokaždé uznale.
"Musíte být stále příjemná a na každého se usmívat. Zároveň jsme ty první, které odnesou všechny nepříjemné emoce od pacientů," popsala zdravotní sestra Šárka Voráčková.
11.00 Dohled 24 hodin denně
Není tu žádná místnost, která by měla zavřené dveře. Pod stálým dohledem je i pan Jaroslav, kterému vede z těla osm hadiček, každá k jinému přístroji. Dvě přivádějí směsi léků, třetí kape infuze, další tři monitorují srdce. Poslední je zakolíčkovaná.
"Tou nabíráme krev několikrát, do hodiny má lékař přesný rozbor a podle toho řídí i další léčbu," vysvětluje zdravotní "bratr" Karel Paták.
Sestra musí umět ovládat přístroje, dávkovat léky – a do toho ještě vynáší mísu, sleduje a zapisuje, kolik tekutin pacient přijímá a vyloučí. Je to víc práce, než kolik musely zvládat sestry za časů Dietlova seriálu Nemocnice na kraji města.
"Kvůli nízkému ohodnocení odcházejí z oboru nebo do zahraničí a ty, co zbývají, jsou přetěžovány," domnívá se pacientka Dana Smutná.
A přihlásí se právě syndrom vyhoření. Je to nemoc a literatura, která o ní pojednává, by zabrala několik polic.
"K těm nejnáročnějším oborům se řadí onkologie, jednotky intenzivní péče a přibyly i další obory jako psychiatrie a neurologie," říká psycholožka Ingrid Matoušková.
Jak se léčit? Sestra se musí odreagovat – zaměřit se na rodinu, přátele, koníčky.
15.00 Aby srdce fungovalo
Pokud Pražan zkolabuje na ulici, dostane se s velkou pravděpodobností právě sem – na koronární jednotku VFN. "Tlak na lůžka je obrovský. Po infarktu tu lidé zůstávají dva až tři dny, pak je přeložíme na lůžkové oddělení," popisuje staniční sestra. Nebo umírají. Když sestry odcházejí po službě domů, vědí, že už se s pacientem možná nikdy nesetkají.
Lidé, kteří se uzdraví, se občas vrátí. Poděkovat. "Často přijdou příbuzní pacientů, kteří tady zemřou. Že jsme se o ně pěkně starali," říká sestřička Markéta.
Na vedlejším pokoji je klid. Pacientku uspí a pak jí defibrilátorem "opravují" srdeční rytmus. Pacienti většinou nevnímají, co je drží při životě. O tom, že dýchají, vypovídají srdeční vlny na obrazovkách.
19.00 Hlášení pro další službu
Sedm večer. Pacient D4 i přes rozsáhlý infarkt nechce přestat kouřit. D1 blouzní: "Byl jsem s vámi na pláži," usmívá se bezzubě na sestřičku. Dvě postele jsou volné. Zatím.
Čtyři ženy a jeden muž v bílém mají za sebou dvanáctihodinovou směnu, rychle doplňují dokumentaci. "Co není napsáno, není hotové," říká sestra Ilona. Někdo zvoní. D4 chce jít na záchod.
Co napsali pacientiStížnosti a pochvaly O ranním budíčku "Je neuvěřitelné, že existuje něco, čemu já osobně říkám ranní teror – měření teplot a ranní uklízení. Možná by úplně stačilo, kdyby se sestry střídaly až v sedm ráno. Mimochodem, proč mám být nasnídaný v sedm, když se až do devíti nic neděje? Toto ranní vstávání najdete většinou už jen v zemích postrakouských, ale nikde na západ od našich hranic. Takže téměř všechny důvody, proč to nejde, budou spíš neochotou." O nepříjemných pacientech "Mám pocit, že sestřičky budou mít jednou svatozář, protože nejvíce práce oddřou stejně ony a ne vždy to mají jednoduché, pacienti nejsou vždy dobře naladěni, zvlášť když je něco bolí a to nejen fyzicky." O neochotě personálu "Nejotřesnějším zážitkem pro mě bylo, když jsem vezla svoji mámu na pohotovost na specializované oddělení. Máma každou chvíli omdlívala, motala se jí hlava, bylo jí hrozně špatně. Sestra nás hned na chodbě odbyla, že si musíme počkat, než přijde doktorka, a nechala nás tam půl hodiny sedět." "Mám fantastického gynekologa, jsem s ním spokojena až na jednu vadu – jeho sestru. Evidentně byla vychována v socialistickém zdravotnictví, chová se k pacientům s neskutečnou arogancí a přezíravostí. Byla jsem svědkem toho, jak seřvala anglickou studentku za to, že jí dobře nerozuměla. Nechápu, proč tak milý doktor má tak nepříjemnou sestru." O profesionálním přístupu "Má žena podstoupila operaci štítné žlázy koncem letošního dubna. Po celou dobu hospitalizace celý tým zdravotníků pracoval profesionálně a hlavně lidsky." "Před pár měsíci jsem šla poprvé v životě do nemocnice na docela vážnou operaci páteře. Od první chvíle, co jsem vešla na oddělení, jsem byla udivena ochotou, pomocí, pozitivním přístupem ze strany sestřiček a ostatního personálu. Kdykoliv jsem potřebovala s něčím pomoci, stačilo zazvonit a sestřička či bratr s úsměvem přišli." |
