V dokumentu je mimo jiné definován status nemocničního kaplana, jeho pověření a kvalifikační předpoklady, stejně jako zásady jeho činnosti. Na druhé straně z dohody plynou i povinnosti pro zdravotnické zařízení, které musí kaplanovi zajistit kancelář a místnost pro duchovní činnost s označením kaple.
„Záleželo velmi na osvícenosti a moudrosti personálu toho kterého oddělení,“ vzpomínal Daniel Ženatý na dobu, kdy jako farář docházel do nemocnic. Někde se podle něj duchovní setkávali s prostorovými nebo časovými omezeními. Službu museli provádět v nedůstojných podmínkách, třeba na chodbě. Personál také nevěděl, na co má nebo nemá farář právo.
„Myslím, že dohoda tím, že dává standardy a určuje rámec, skýtá bezpečné prostředí pohybu a chování pro obě strany,“ doplnil Ženatý.
Dohodu uzavřelo ministerstvem zdravotnictví s Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v ČR. „Je to určité vyvrcholení procesu, který trvá zhruba od roku 2007,“ uvedl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Přibližně v té době začala být v nemocnicích poskytována duchovní služba. „Jdeme ve šlépějích jiných resortů, které už takové dohody mají,“ dodal Vojtěch.
Duchovní podpora není jen pro věřící
Nemocniční kaplani a kaplanky neslouží jen věřícím, nýbrž nabízejí duchovní podporu všem, kteří ji potřebují. Těmi jsou kromě samotných pacientů jejich rodiny, ale i zaměstnanci nemocnice.
Před dvěma lety ministerstvo zdravotnictví představilo metodický pokyn, na jehož základě byla zřízena Rada pro duchovní péči ve zdravotnictví. Připravila mimo jiné návrh trojstranné dohody, projednávala standardy kurzu Nemocniční kaplan, dále se zabývá tématy eutanazie nebo hospiců.
Prvním zdravotnickým zařízením, kde nemocniční kaplanství začalo před více než deseti lety fungovat, byla Fakultní nemocnice Motol. Také v Thomayerově nemocnici je duchovní péče už roky součástí služeb pacientům, jejich příbuzným i personálu. Podle údajů ministerstva zdravotnictví momentálně působí ve zhruba 100 nemocnic a hospiců na 140 kaplanů z deseti církví.
