Někteří se chtějí prodat jako sebrané filozofické spisy, jiní jako prací prášek. Poslední případ "reklamy", kterou si udělala Vlasta Parkanová svým Gagarinem udušeným praporem s hvězdami a pruhy, je příkladem nejednoznačnosti.
Nedávno uspěl jeden velký mobilní operátor s reklamou, která sama sebe shazuje. Malým psíkům nechal v náhlém vnuknutí přidělat legrační paroží a kolosální úspěch byl tady.
Jenže bylo jasné, že si telefonisté dělají legraci sami ze sebe a ze svých konkurentů. U paní Parkanové to jasné není.
Příjemci reklamy jsou ponecháni v nejistotě: Je tak rafinovaná, nebo tak jednoduchá? Taková reklama má samozřejmě taky své místo na trhu. Jenže v případě, že upozorňuje na neznámý produkt. (Kterým paní ministryně, která dlouhodobě vede žebříčky popularity, není.)
Svěží vánek Topolánek
Podobného triku s úspěchem použil jeden neznámý politik z Ostravska, když kandidoval do Senátu pod heslem Svěží vánek Topolánek. Voliči museli pořád přemýšlet: je tak prostoduchý, nebo tak pronikavý? Je to legrace na druhou, nebo stupidita? Aby se přesvědčili, zvolili ho. Topolánek nám však za dobu své hvězdné kariéry jednoznačnou odpověď na tu otázku nedal.
Jiní politici sázejí na jednoduchou, takzvanou produktovou reklamu. Ta působí například u pracích prášků. Krabice se perfektně vyfotografuje a přímočaře, aby to hospodyňky a hospodyňkové (nechť mají feministky a feministé radost) pochopili.
Stanislav Gross zaplavil zemi obřími plakáty se svou vyretušovanou tváří a nápisem Myslím to upřímně. To měla být komparativní výhoda proti ostatním politikům. Něco, jako když řeknete o pracím prášku, že vypere dočista do čista.
Nepřesvědčil, voliči poměrně záhy sáhli po jiném čisticím prostředku. K sebeprezentaci každé firmy patří též rozdávání drobných vtipných nebo nevtipných dárků pro potenciální klienty.
Většinou jsou to propisky, hrníčky a čepičky, občas trička. Bývá k nim přibalována i kniha na křídovém papíře s nemožnými fotografiemi a nudnými statistikami, která představuje úspěchy podniku.
Vrcholný kousek v umění rozdávat reklamní dárky se povedl Jiřímu Paroubkovi. Mohli jste od něj dostat čtyřkilovou knihu plnou jeho fotografií s nejvýznačnějšími mozky a těly světa plnou jeho moudrých řečí například o tom, jak na vojně dělal u proviantu a jak moc mu to dalo.
Nahá politička na billboardu rozdávala "sex"
Ani tady se nedají hledat žádné náznaky sebeironie. Ani jeden z našich politiků se však nedostal s uměním reklamy za hranice země. Zato třetiřadá belgická politička Tanja Derveauxová obletěla svět. Nechala se vyfotit nahá pod nápisem: I will give you 40 000 blowjobs.
Tedy že, do češtiny slušně přeloženo, poskytne čtyřiceti tisícům lidí potěšení z ústního milování. Tanja karikuje nesmyslné sliby velkých stran, které slibují 400 000 "jobs", tedy pracovních míst. Je v tom slovní hříčka, vyzývavost, hravost, sex – všechno, co má být v dobré reklamě.
Naši politici se sebepropagací zatím tak úspěšní nebyli. Možná kdyby se Gross nechal vyfotit nahý? Přiznejme jim však jednu polehčující okolnost. Většina potenciálních kupců si myslí dopředu, že zboží, které nabízejí, je mizerné. Co kdyby se toho některý politik chopil a nechal se vyfotit s pánví a nápisem: "Dočista vymaštěný"? Možná by pak zabodoval i ve světě.
