Kornatění cév, cukrovka, vysoký tlak. Nemoci z obezity mají už i děti

Ve společnosti přibývá dětí, kterým chybí přirozený pohyb. Následkem je často obezita, která na sebe váže další zdravotní problémy. Nejčastěji jde o kožní potíže, ortopedické problémy nebo zvýšený krevní tlak. Některé případy jsou ale mnohem vážnější. Děti tak trpí nemocemi typickými pro seniory - kornatěním cév nebo cukrovkou.

Fotogalerie4

Ilustrační snímek | foto: Shutterstock

Čtrnáctiletá Jana se od svých pěti let potýká s vysokým krevním tlakem. Ale léky se tak malým dětem předepisují jen obtížně, lékař proto s Janou řešil hlavně změnu životního stylu. Dívenka byla totiž velmi obézní. Jenže ona i její rodina s lékařem spolupracovaly jen někdy. Na doporučení nedbaly, z lázní, kde měla zhubnout, ji rodiče odvezli záhy poté, co se jí začalo stýskat.

V devíti letech se však Janě začalo zvětšovat srdce a rozšiřovat stěny v levé komoře a dostala první léky. Zdravotní potíže vyvrcholily tím, že jako mladinká dospívající byla opakovaně hospitalizována a ve 13 letech jí lékaři potvrdili cukrovku II. typu. Dnes podstupuje masivní léčbu v kombinaci s léky na tlak. Obézní je ovšem dál, při 154 centimetrech váží 80 kilogramů.

Dětská obezita v čase

V minulých letech se však v Česku odehrál ještě jeden příběh. Osmnáctiletý hoch zemřel na nezvladatelné komplikace v souvislosti s monstrózní obezitou. Selhávaly mu plíce. 

Chlapec trpěl takzvaným Pickwickovým syndromem, u kterého právě kvůli obezitě dochází k hypoventilaci – to lze přirovnat k výšlapu ve vysokohorském prostředí. Při nedostatku kyslíku se začnou tvořit červené krvinky, a pokud jich je moc, srážejí se. Mladík tak zemřel na následky trombózy obou nohou. Příčinou byla obezita, protože při 160 centimetrech vážil víc než 130 kilogramů.

Příběhy obou mladých lidí jsou však spíš výjimkou, tak vážné komplikace většina obézních dětí nemá. Nejvíc trpí kožními potížemi, kdy vlivem tření kůže vznikají v místech zapářky plísně, mají ortopedické problémy či vysoký tlak. 

Paradoxně si tak za dohledu rodiny zakládají na potíže do budoucna. „Daní jsou cévní změny. V raném dospělém věku 30 či 35 let už mohou být zásadní. Jsou to první stadia aterosklerózy, tedy ukládání tuků pod výstelku cév,“ vysvětluje dětský lékař a kardiolog z České obezitologické společnosti Bohuslav Procházka.

Nadváha a obezita českých dětí podle věku (v procentech)

Při řešení obezity se však u dětí a dospívajících nikdy kvůli vývoji nenasazuje redukční dieta. Navrhují se režimová opatření, tedy pomalu hubnout, jinak se stravovat a hýbat se.

„Obezita není problém dítěte, ale celé rodiny. Musí začít fungovat spolu, jezdit na kole, chodit na procházky, všichni se lépe stravovat,“ vysvětluje Procházka. Kromě zčásti vrozených dispozic se totiž na obezitě dětí podílí i „dědičnost rodinného talíře“.

Nezdravý životní styl: Tlustý král Jiří z Poděbrad

Obezita není jen nemocí moderní doby. K tlouštíkům patřil i „husitský král“ Jiří z Poděbrad (1420–1471). 

Antropologický průzkum jeho ostatků ukázal, že trpěl velkou vodnatelností a obezitou způsobenou patrně poruchou látkové výměny. Měl i velký žlučový kámen. 

Jiří z Poděbrad zemřel v nedožitých 51 letech údajně na nemoc jater a ledvin způsobenou nezdravým životním stylem, tedy typickou nemoc dnešních moderních lidí.

K tomu přibývá dětí, kterým chybí přirozený pohyb. Kde se dřív vyšlo po schodech, je výtah, rodiče děti vozí do školy, na kroužky i sport.

Dle dat studie Zdraví dětí z roku 2016 je bez pohybu téměř pětina dětí. „Je však i mnoho těch, které mají normální BMI (ukazatel vypočítaný poměrem hmotnosti a výšky s ohledem na pohlaví a věk, pozn. red.) a hmotnost, ale přitom mají nadváhu, protože nemají žádnou svalovou hmotu. To je takzvaná utajená obezita,“ doplňuje Procházka. 

Navíc obezita je i psychosociální problém. Tlak okolí někdy vede dítě k depresím, protože se s ní potýká nejvíc v citlivém období dospívání, kdy se formuje i sexualita.

U chlapců vyšší hmotnost stoupá až do třinácti let, u dívek vrcholí v devíti, u obou pohlaví přetrvává minimálně do 17 let.

„Obezita dívkám urychluje nástup menstruace do jedenácti let a z chlapců dělá (ne)muže s utopeným pohlavím v tuku a velkými prsy,“ vysvětluje obezitolog Zlatko Marinov. „Osmdesát procent dětí s nadváhou ji převede do dospělé obezity. Stanou se chronicky obézními se závažnými zdravotními následky,“ dodává.

Chybějí data

V péči o obézní děti by mohla už příští rok přijít ještě další změna. Znovuzavedení antropologických výzkumů, které se v Česku prováděly každých deset let od roku 1951 na vzorku desetitisíců dětí. Poslední se uskutečnil v roce 2001. Díky tomu lékaři věděli, jak současná populace vypadá, zda děti vyrůstají v normě, upravovaly se růstové grafy. 

Jak se vyvíjí počet dětí s nadváhou a obezitou

„Dnes nemáme ucelená data, ale je příslib, že by se snad povedlo prostředky na průzkum najít. Nesmírně bychom to přivítali,“ vysvětluje člen sekce pediatrické obezitologie České obezitologické společnosti JEP obezitolog Jan Boženský.

Obezita jsou i peníze, podle náměstka Všeobecné zdravotní pojišťovny Davida Šmehlíka vyjdou výdaje na léčbu rozvinutých onemocnění souvisících s obezitou na desítky až stovky milionů korun ročně.

Dítě musí být na léčbu obezity zralé

Psychoterapeutka Jana Divoká se cíleně věnuje obézním dětem

Dítě je nešťastné, začíná mít problémy ve škole. Ústrky a posměšky spolužáků často vedou k úzkostem, někdy i k sebepoškozování. Obezita totiž není jen problém těla. „Obézní děti jsou častěji vystrkované z kolektivu, který jim dává najevo, že jsou vadné, a to i víc než tělesně handicapovaným,“ říká psychoterapeutka Jana Divoká, která se obézním dětem cíleně věnuje.

Jak samy děti vnímají svoji váhu?
Málokterému dítěti je to jedno, a pokud ano, je to spíš u chlapců. Společnost na ně tolik netlačí kvůli vzhledu jako na dívky, u nichž se předpokládá, že budou štíhlé a krásné. Obézní děti mívají nízké sebevědomí, spíš si myslí, že zhubnout nezvládnou. Bývají v kolotoči, kdy se jim to jednou povede, jednou ne.

Proč se jim nedaří zhubnout?
Jídlo je základní lidská potřeba, představte si pyramidu lidských potřeb, jídlo je na základně. Uprostřed jsou blízkost, bezpečí a přijetí. A nahoře je sebepřesah. Když však máme nějakou díru v životě, saháme k primárním potřebám, jako bychom ji chtěli „zaplácnout“. A teď si představte, že dítěti vezmete to jídlo a ono už díru nemá čím nahradit. Navíc nezhubne ze dne na den. A vydržet to, než zhubne, aby to ti druzí viděli, není lehké. Většinou se pak naučí reagovat bojem, utíkají, stahují se do sebe nebo se vztekají či jsou agresivní.

Hrozí u obézních dětí víc riziko sebepoškozování?
Sebepoškozování je v současné době, co vím od dětí, velký fenomén, který se mezi nimi předává ve stylu, jestli ti je blbě, řízni se a uleví se ti. To je veliká kapitola, kdy toto používá dítě jako úlevnou metodu místo jídla. Děti v tu chvíli potřebují adrenalin a většinou tehdy, kdy se cítí ohroženy, jsou v přetlaku a nevědí, co dělat. Většinou se nechtějí zabít, ale může se stát, že to přeženou. Nadváha snižuje sebevědomí, a když je sebeúcta poškozená, s dítětem se musí pracovat.

Jak to děláte?
Jde to pomalu a většinou zkusíme metodu postupných kroků. Musíme si i vyjasnit, jestli na to je dítě připravené, abychom neudělali ještě větší paseku. Pracuje se na motivaci, dohodneme se na malém úkolu, že se třeba změní snídaně. Pracujeme i rodinně a na podpoře sebeúcty.

Které děti hubnou nejlépe?
Závisí to na věku, rodině, na hloubce problému a vyzrálosti dítěte. Vysledovali jsme, že dobře na režimová opatření reagují holčičky už kolem 13. roku, motivace je oblečení a líbit se klukům. S věkem rostou morálně volní vlastnosti, uvědomují si problém a umějí s jídlem nakládat. U chlapců to bývá v době přechodu ze základní na střední školu.