Když padne otázka, co tyto dvě strany vlastně spojuje, odpovídá předseda lidovců Jan Kasal pouze obecně: "KDU-ČSL a Unii svobody spojuje snaha nabízet své vlastní recepty k překonání krize ve společnosti, rozhýbat politickou scénu a být alternativou ke stranám smluvně opoziční dohody." Šéf Unie svobody Jan Ruml nezastírá, že spolupráce s lidovci v rámci takzvané čtyřkoalice (kde jsou zastoupeny ještě ODA a DEU, jejichž preference jsou však v poslední době téměř nulové) skřípe, přesto si jí cení. "I když je to mnohdy komplikovaná spolupráce, je zapotřebí si jí vážit, neboť už sám fakt dohody se stal hodnotou v naší politice tolik potřebnou," prohlásil Ruml v únoru na sjezdu Unie svobody.
VLÁDA S ČSSD? JEDEN ČEHÝ, DRUHÝ HOT
Naprosto odlišný pohled na politiku předvedli lidovci a Unie svobody hned po červnových volbách. Zatímco pro unii byla zcela nepřijatelná představa společné vlády s ČSSD, pro lidovce byla právě tato varianta číslem jedna a marně se pro ni pokoušeli zlákat i Rumlovu stranu. Nakonec - po vzniku opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS - se lidovci i unie ocitli v opozici, což KDU-ČSL dodnes unii nezapomněla.
"Jsme skutečně přesvědčeni, že tehdejší postoj unie umožnil realizaci kroků, jejichž přímým důsledkem je dnešní politická krize," tvrdí předseda KDU-ČSL Jan Kasal.
Tyto výtky politiky unie rozčilují. "Je to naprosto absurdní.
Podobná obvinění používá ODS zase na adresu lidovců. Za současnou krizi nesou odpovědnost především ODS a sociální demokracie," reaguje Ruml.
Pro jeho stranu znamenala povolební jednání o nové vládě zkoušku ohněm. Nabídka šéfa ČSSD, aby ve vládě měli zastoupení jak lidovci (dokonce včetně postu premiéra), tak Unie svobody, byla pro některé lidi z unie velmi lákavá. Nakonec je od vstupu do vlády odradila pouze hrozba rozštěpení strany po pouhých pěti měsících existence.
"Právě to byl jeden z argumentů, který nakonec ovlivnil naše rozhodnutí," přiznává s téměř ročním odstupem poslanec Michal Lobkowicz, který patřil společně s dnešním místopředsedou strany Vladimírem Mlynářem k největším propagátorům vládní spolupráce s ČSSD a KDU-ČSL.
"Tehdy byla unie nová strana, lidé se v ní teprve poznávali - a najednou před ní stálo těžké rozhodnutí. V tu dobu přetrvával názor, že existují zdi mezi stranami, byl zde spor o to, zda pravicová strana může vůbec jednat s levicovou ČSSD o vládě. Dodnes jsem přesvědčen, že jsme tehdy do vlády vstoupit měli," tvrdí Lobkowicz.
Zastáncem opačného, většinového názoru byl například bývalý místopředseda unie Václav Krása. Ten trvá na tom, že vstup do vlády by byl znamenal pro unii záhubu: "Dnes bychom neměli takové preference, jaké máme." Připustil však, že v US od té doby zůstalo jakési vnitřní napětí mezi těmi, kteří se Zemanem vládnout chtěli, a těmi, kteří to odmítli.
BUDOU VOLBY MĚJME SE RÁDI!
Jakmile šlo znovu o hlasy voličů, lidovci a Unie svobody zapomněli na nesváry. Přibrali DEU a ODA a založili čtyřkoalici, s níž pak triumfovali v senátních volbách. Ze sedmadvaceti volebních obvodů, v nichž se rozdělovaly mandáty, uspěli ve třinácti.
"Vznik čtyřkoalice byl nejrůznějšími kritiky zpochybňován a prezentován jako čistě účelová záležitost zaměřená pouze na zisk křesel v Senátu. Samozřejmě, i tento záměr jsme sledovali," přiznal nedávno Kasal.
Sotva vyprchala euforie z volebního výsledku, vrátil se vztah obou stran do starých kolejí: lidovci dále tíhli k sociální demokracii, zatímco Unie svobody neopustila názor, že musí hájit pravicové zásady v tvrdé opozici vůči Zemanově sociální demokracii.
Na komunální úrovni se tento rozpor projevil hned po listopadových volbách do obecních zastupitelstev. V Praze, kde čtyřkoalice kandidovala pod hlavičkou Unie pro Prahu, se lidovci snažili uzavřít koalici s ČSSD za podpory komunistů a lidé z Unie svobody vyjednávali s ODS. Nakonec se na složení radnice dohodla ODS a ČSSD, a lidovci i unie zůstali mimo hru.
Na parlamentní úrovni se lidovci a unie rozešli začátkem letošního roku při hlasování o rozpočtu. Poslanci KDU-ČSL hlasovali pro vládní návrh rozpočtu s více než třicetimiliardovým schodkem, a Jan Kasal dokonce na společné tiskové konferenci s Milošem Zemanem oznámil, že lidovci budou spolu s vládou připravovat rozpočet na rok 2000.
Unie svobody hlasovala proti rozpočtu a postoj KDU-ČSL ji vyprovokoval k úvaze o vypovězení koaliční spolupráce. Unie nakonec slevila - žádala písemnou dohodu s lidovci o společném postupu při hlasování.
"Jestliže se nedokážeme dohodnout na tak závažných politických věcech, jako je rozpočet, tak nevím, proč si pořád říkáme, jak jsme si blízko," prohlásil tehdy poslanec unie Václav Krása.
Požadavek unie na písemnou dohodu lidovci striktně odmítli.
"Nedovedu si představit, že by poslanec demokratické strany byl nucen hlasovat podle písemných dohod. Podobné metody měly zmizet z parlamentu společně s republikány," tvrdí Kasal.
Unii svobody neodradila od spolupráce s lidovci ani prohra v boji o jasně vymezená pravidla "soužití", ani to, že lidovci stále přemýšlejí o tom, jak vstoupit do vlády s ČSSD, a naopak odmítají pravicový kabinet s ODS, o jehož sestavení šel šéf unie Ruml před několika týdny jednat s Václavem Klausem.
"Nikdy jsme se netajili tím, že některé kroky našich kolegů z KDU-ČSL nepovažujeme za šťastné, mám-li to říci tím nejmírnějším způsobem," uvedl místopředseda unie Karel Kühnl, který si však spolupráce s lidovci cení: "Nejsme prostě jedna strana." Poslanec unie Michal Lobkowicz uplynulý rok hodnotí takto: "Bylo to opravdu nahoru a dolů, období horších a lepších vztahů." Podle jeho hodnocení nastává období "nahoru". Lidovci a unie se chystají opět společně do voleb: v doplňovacích senátních volbách v Praze 1, které budou koncem srpna, postaví opět společného kandidáta.
VLÁDA S ČSSD? JEDEN ČEHÝ, DRUHÝ HOT
Naprosto odlišný pohled na politiku předvedli lidovci a Unie svobody hned po červnových volbách. Zatímco pro unii byla zcela nepřijatelná představa společné vlády s ČSSD, pro lidovce byla právě tato varianta číslem jedna a marně se pro ni pokoušeli zlákat i Rumlovu stranu. Nakonec - po vzniku opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS - se lidovci i unie ocitli v opozici, což KDU-ČSL dodnes unii nezapomněla.
"Jsme skutečně přesvědčeni, že tehdejší postoj unie umožnil realizaci kroků, jejichž přímým důsledkem je dnešní politická krize," tvrdí předseda KDU-ČSL Jan Kasal.
Tyto výtky politiky unie rozčilují. "Je to naprosto absurdní.
Podobná obvinění používá ODS zase na adresu lidovců. Za současnou krizi nesou odpovědnost především ODS a sociální demokracie," reaguje Ruml.
Pro jeho stranu znamenala povolební jednání o nové vládě zkoušku ohněm. Nabídka šéfa ČSSD, aby ve vládě měli zastoupení jak lidovci (dokonce včetně postu premiéra), tak Unie svobody, byla pro některé lidi z unie velmi lákavá. Nakonec je od vstupu do vlády odradila pouze hrozba rozštěpení strany po pouhých pěti měsících existence.
"Právě to byl jeden z argumentů, který nakonec ovlivnil naše rozhodnutí," přiznává s téměř ročním odstupem poslanec Michal Lobkowicz, který patřil společně s dnešním místopředsedou strany Vladimírem Mlynářem k největším propagátorům vládní spolupráce s ČSSD a KDU-ČSL.
"Tehdy byla unie nová strana, lidé se v ní teprve poznávali - a najednou před ní stálo těžké rozhodnutí. V tu dobu přetrvával názor, že existují zdi mezi stranami, byl zde spor o to, zda pravicová strana může vůbec jednat s levicovou ČSSD o vládě. Dodnes jsem přesvědčen, že jsme tehdy do vlády vstoupit měli," tvrdí Lobkowicz.
Zastáncem opačného, většinového názoru byl například bývalý místopředseda unie Václav Krása. Ten trvá na tom, že vstup do vlády by byl znamenal pro unii záhubu: "Dnes bychom neměli takové preference, jaké máme." Připustil však, že v US od té doby zůstalo jakési vnitřní napětí mezi těmi, kteří se Zemanem vládnout chtěli, a těmi, kteří to odmítli.
BUDOU VOLBY MĚJME SE RÁDI!
Jakmile šlo znovu o hlasy voličů, lidovci a Unie svobody zapomněli na nesváry. Přibrali DEU a ODA a založili čtyřkoalici, s níž pak triumfovali v senátních volbách. Ze sedmadvaceti volebních obvodů, v nichž se rozdělovaly mandáty, uspěli ve třinácti.
"Vznik čtyřkoalice byl nejrůznějšími kritiky zpochybňován a prezentován jako čistě účelová záležitost zaměřená pouze na zisk křesel v Senátu. Samozřejmě, i tento záměr jsme sledovali," přiznal nedávno Kasal.
Sotva vyprchala euforie z volebního výsledku, vrátil se vztah obou stran do starých kolejí: lidovci dále tíhli k sociální demokracii, zatímco Unie svobody neopustila názor, že musí hájit pravicové zásady v tvrdé opozici vůči Zemanově sociální demokracii.
Na komunální úrovni se tento rozpor projevil hned po listopadových volbách do obecních zastupitelstev. V Praze, kde čtyřkoalice kandidovala pod hlavičkou Unie pro Prahu, se lidovci snažili uzavřít koalici s ČSSD za podpory komunistů a lidé z Unie svobody vyjednávali s ODS. Nakonec se na složení radnice dohodla ODS a ČSSD, a lidovci i unie zůstali mimo hru.
Na parlamentní úrovni se lidovci a unie rozešli začátkem letošního roku při hlasování o rozpočtu. Poslanci KDU-ČSL hlasovali pro vládní návrh rozpočtu s více než třicetimiliardovým schodkem, a Jan Kasal dokonce na společné tiskové konferenci s Milošem Zemanem oznámil, že lidovci budou spolu s vládou připravovat rozpočet na rok 2000.
Unie svobody hlasovala proti rozpočtu a postoj KDU-ČSL ji vyprovokoval k úvaze o vypovězení koaliční spolupráce. Unie nakonec slevila - žádala písemnou dohodu s lidovci o společném postupu při hlasování.
"Jestliže se nedokážeme dohodnout na tak závažných politických věcech, jako je rozpočet, tak nevím, proč si pořád říkáme, jak jsme si blízko," prohlásil tehdy poslanec unie Václav Krása.
Požadavek unie na písemnou dohodu lidovci striktně odmítli.
"Nedovedu si představit, že by poslanec demokratické strany byl nucen hlasovat podle písemných dohod. Podobné metody měly zmizet z parlamentu společně s republikány," tvrdí Kasal.
Unii svobody neodradila od spolupráce s lidovci ani prohra v boji o jasně vymezená pravidla "soužití", ani to, že lidovci stále přemýšlejí o tom, jak vstoupit do vlády s ČSSD, a naopak odmítají pravicový kabinet s ODS, o jehož sestavení šel šéf unie Ruml před několika týdny jednat s Václavem Klausem.
"Nikdy jsme se netajili tím, že některé kroky našich kolegů z KDU-ČSL nepovažujeme za šťastné, mám-li to říci tím nejmírnějším způsobem," uvedl místopředseda unie Karel Kühnl, který si však spolupráce s lidovci cení: "Nejsme prostě jedna strana." Poslanec unie Michal Lobkowicz uplynulý rok hodnotí takto: "Bylo to opravdu nahoru a dolů, období horších a lepších vztahů." Podle jeho hodnocení nastává období "nahoru". Lidovci a unie se chystají opět společně do voleb: v doplňovacích senátních volbách v Praze 1, které budou koncem srpna, postaví opět společného kandidáta.
