Za tři měsíce nasazení stačil Jan Darmovzal vyhrát všechny organizované běžecké závody. „Zúčastnil jsem se třech kol běžecké ligy a také maratonu. Pokaždé jsem byl nejrychlejší. Těch zlatých medailí si vážím ani ne tak kvůli sobě samotnému, ale především proto, že jsem mohl v mezinárodních závodech reprezentovat české barvy,“ okomentoval svoje úspěchy na Slovensku desátník Darmovzal.
Maratonského běhu se po celém světě účastní pravidelně. Za nejexotičtější považuje maraton v Severní Koreji.
„Místní obyvatelé nejsou vůbec na turisty zvyklí, takže každý cizinec byl pro ně výjimečný. Chtěli se se mnou fotit a povídat si. Při závodech mě strašně moc povzbuzovali. Prostě skvělá atmosféra.“
Z Bornea na Kilimandžáro
Mezi jeho další extrémní zážitky patří i jeden z celosvětově nejtěžších horských běžeckých závodů na nejvyšší horu Malajsie na Borneu Mount Kinabala.
„Vybíhali jsme z nadmořské výšky 1 500 metrů až na vrchol, který byl ve výšce 4 100 metrů. Začal jsem se připravovat už tři týdny před začátkem. Chodil jsem s místními nosiči a nosil plynové bomby na chatu pod vrcholem, abych se trochu aklimatizoval,“ popsal svoji krátkou přípravu aktivní záložník z Chrudimi, který nakonec skončil na 18. místě s časem 2:46 hodin.
Jan Darmovzal (32 let)Vystudoval Sportovní studia na Masarykově univerzitě v Brně. Během pětiletého působení v Singapuru dálkově vystudoval právo na Londýnské univerzitě. Po návratu pracoval necelé dva roky pro agenturu CzechTrade, která spadá do působnosti ministerstva průmyslu a obchodu. K aktivní záloze u 43. výsadkového pluku Chrudim nastoupil v roce 2019, kde působí na pozici staršího střelce (kulometu). „Práce v armádě pro mě vždy byla velkým lákadlem a po zkušenostech z nasazení na Slovensku velmi vážně uvažuji o tom, že vstoupím do armády na plný úvazek.“  |
Nejvyšší horu, kterou ale Darmovzal pokořil, bylo Kilimandžáro. „Nikdy jsem v 6 000 metrech nadmořské výšky nebyl a překvapilo mě, že i s dobrou fyzičkou tam nahoře jdete krok sun krok, protože rychleji to nejde. Spousta dobrých sportovců musela výstup vzdát, protože výšková nemoc si nevybírá,“ vzpomíná.
Zdolat nejvyšší horu Afriky trvalo desátníku Darmovzalovi 5 dní, což je minimální doba, která se může v Národním parku Kilimandžáro strávit. Ze sedmi tras si vybral tu nejkratší, ale zároveň i nejpříkřejší „Měl jsem s sebou jednoho nosiče, průvodce a kuchaře. Obzvláště jeho služeb jsem si po náročných dnech výstupu hodně vážil.“
Jak sám říká, po tomto dobrodružství zapíchl namátkově prst do mapy a díky tomu se dostal do potápěčského centra v Mozambiku. „Centrum vlastnili manželé z Finska, kteří tohle místo náhodou objevili při své cestě kolem světa. Je to jediné potápěčské centrum, kde je možné certifikovat instruktory. A protože už jsem měl za sebou kurz divemastera z Indonésie, tak jsem si tady dodělal i instruktora,“ přiblížil jednu ze svých dalších životních etap Darmovzal.
O armádě nejdřív slyšel to negativní
Zároveň dodal, že tam zůstal jako externí zaměstnanec a nějakou dobu pomáhal s výukou potápění. „Rád na tuto dobu vzpomínám, protože celý mosambický průliv je extrémně bohatý na podmořský život a to zejména díky silným oceánským proudům, které přináší velké množství mikro planktonu. Tím se živí zejména žraloci velrybí a manty, kterých je tam opravdu hodně.“
Zakončení kurzu potápěčského instruktora v Mozambiku
Cestování je pro Honzu hnacím životním motorem a velkou motivací. Jak sám ale přiznává, přišel čas se zase vrátit domů.
„Díky mému cestování jsem viděl skutečnou chudobu, obzvláště v těch afrických zemích. Až potom si začnete vážit komfortu, který máte doma a jste za to patřičně vděční. Možná i proto jsem vstoupil jako záložník do armády, abych své republice mohl vrátit to, co mi doteď dala a umožnila. Navíc v současné době vzhledem k situaci na Ukrajině to beru jako krok správným směrem,“ popsal svoje důvody pro vstup do aktivní zálohy Darmovzal.
Záložáci nejsou banda, co běhá s puškou po lese, říká jejich propagátor |
I proto příliš nezaváhal, když dostal možnost odjet na 3 měsíce do zahraniční operace na Slovensku. „Než jsem vstoupil do armády, tak jsem o ní slyšel spíš negativní informace. Ale zkušenost v Chrudimi a přímo tady v misi otočila moje vnímání armády o 180 stupňů. Systém má samozřejmě i stinné stránky, ale brečením člověk nic nevyřeší. Mnohem víc se osvědčilo problémy vyřešit jako tým, navzájem si pomoci, táhnout za jeden provaz – a to si v armádě člověk zažije jako nikde jinde.“
