Starostové říkají: "V tomhle dresu kandidovat nebudu. Raději složím úřad." Před pár týdny to byli starostové spojení s TOP 09, teď jsou to členové ODS.
Stranické tričko už není něco, na co jsou aspoň trochu pyšní, ale je to cejch.
Pamětníci si ještě vzpomenou na ODA, Občanskou demokratickou alianci. Vládla spolu s ODS na počátku devadesátých let a jejím čelným členem byl například Vladimír Dlouhý, který se se ctí ucházel o úřad prezidenta v letošní přímé volbě.
ODA měla svého času dosti voličů, leč málo členů. Říkalo se, že sjezdy pořádá ve výtahu. Zanedlouho může totéž platit i pro ODS, která byla založena jako nikoli intelektuální konzervativní buňka, nýbrž jako masová strana pravého středu.
Ještě jedno přirovnání se zdviží se nabízí: je pěkné být ve výtahu, který jede nahoru.
Ale není nic horšího než být v tom, který se utrhl a řítí se gravitační silou k zemi. Je to úplná bezmoc. A něco takového nyní zažívají členové ODS, kteří jsou schopni svou situaci reflektovat...
Impotentní nástupci
Na první pohled jsou na tom soupeři o mnoho lépe. ČSSD vede v průzkumech veřejného mínění. A díky spanilé jízdě Karla Schwarzenberga si polepšila i TOP 09. Obojí je krátkodobá záležitost. Ani jedna z těchto stran není schopna nést vládní odpovědnost. Tedy tak, aby pomohla modernizaci a prosperitě země. V tomto ohledu je poničená ODS stále připravena lépe.
Podívejme se nejprve na ČSSD.
Co by se muselo stát, aby nevyhrála příští volby? Nu, "konec světa" jsme přežili, ale musel by to být ten skutečný. Lidé, kteří se cítí současnými reformami ohroženi, budou hledat novou naději. Jenže co z programu sociálních demokratů takovou naději doopravdy skýtá? Větší zdanění bohatších a o něco větší přerozdělování ve prospěch chudších (možná) přece nejsou programem pro zemi.
Sociální demokracie nemá originální myšlenky, jak výrazně zvýšit prosperitu a jak se co nejrychleji přiblížit vyspělým zemím. Vládu kritizuje a "svrhává" při každé příležitosti. Kritika je to však čistě negativní a přehnaná. Jako by Nečas vedl zemi do pekla subsaharské Afriky a jako by jediným cílem bylo zničení této prý zločinné vlády a odstranění jejích poměrně měkkých modernizačních reforem. Chybí jakákoli velkorysost, rétorika spoluodpovědnosti. V plytkých promluvách pánů Sobotky či Zaorálka není nic, co by se odlišovalo od komunistického absolutního zatracování středopravé vlády.
Vyprázdněnost není jen myšlenková, ale i lidská. Ani Hašek, ani Sobotka nejsou vůdci moderní levice, pro něž by někdo mohl hlasovat emotivně. Obě postavy jsou spjaté především s nudným sněmovním životem a dennodenním politikařením. Nečas jistě není velký vůdce do těžkých časů, i on strávil nejlepší léta ve Sněmovně, Haška a Sobotku však pořád politickým formátem předčí.
A TOP 09?
Kalousek je velký stratég a člověk, který mnohokrát přežil politickou smrt. Zároveň jsou však reformy spojované s jeho jménem krajně nepopulární. TOP 09 se nevyhnula aférám. Sympatie pro Karla Schwarzenberga nebyly sympatiemi pro ni, ale právě pro osobnost, která se dokázala postavit Miloši Zemanovi, jehož politické metody jsou pro část národa nepřijatelné. Tato vlna brzy opadne a starostové se zase začnou stydět za kalouskovský dres.
A co dál, voliči?
Na politické scéně zeje díra. A fyzikální i politologická poučka zní, že každé vakuum musí být zaplněno. Jen se neví kým a čím.
Po rozpadu politického systému na Slovensku je zaplnil Fico. V Itálii Berlusconi. V Polsku mnohem seriózněji Donald Tusk. A to je i otázka pro Česko. Zaplní mezeru v nabídce vyprázdněných tradičních stran populista, nebo seriózní projekt vycházející ze snahy o poctivou, kompetentní a neideologickou politiku?
I když by nějakou nabídku voliči dostali, budou jistě váhat. Krach Věcí veřejných je zjevné varování. Otevřený prostor však za snahu politiků či občanských aktivistů stojí. Zatím se o jeho zaplnění seriózněji snaží jen Andrej Babiš. Není úspěšný, protože jeho pokus není profesionální. To se může změnit. Kdo by před rokem čekal, že Karel Schwarzenberg bude silným prezidentským kandidátem? A právě jeho čtyřicet pět procent může lákat. Tradiční strany upadají. Na Hrad dosedne silný levicový prezident. Jenže je tu skoro polovina lidí, kteří si přejí slušný, věcný a ne zcela levicový styl politiky. Buď se dokážou tradiční strany radikálně změnit, nebo přijde nová, která se těmto voličům nabídne.
