Politikem, který za kariéru vděčí mnohem víc náhodě, než vlastním schopnostem.
Navíc by se tato vláda, nedá se říci narodila, spíše převtělila do nové podoby se zátěží zášti a trapnosti, které provázely jednání o Grossově odchodu.
Jestliže byl Grossův kabinet jakýmsi stínem Špidlova, tento by byl zombií či upírem, kterého po sobě zanechal odcházející premiér a jeho rodina.
Grossova vláda vznikla jako pokus udržet u moci sociální a křesťanské demokraty spolu s unionisty a připravit jim výhodnou pozici před volbami. Místo toho je ČSSD na dně, předseda KDU-ČSL nepopulární a Unie svobody dodýchává. Paroubkův pokus tedy můžeme nazvat jen vládou záchranného kruhu.
Vládní strany se natolik děsí předčasných voleb, že snad budou schopny překonat i nános nenávisti, kterým si uzavřely cestu k normálním vztahům. Pud sebezáchovy je nejsilnější instinkt.
Život Paroubkova kabinetu může být stejně krátký, jako život toho Kohoutova. Tentokrát je naděje o něco větší. KDU-ČSL o píď u stoupila, sociální demokraté se už nemusí cítit tak poníženi.
Tak či tak je vítězství pana Kalouska, pokud Stanislav Gross opravdu odejde, úplné. Jeho boj proti nedůvěryhodnému premiérovi by slavil po neuvěřitelných peripetiích úspěch. Miroslav Kalousek však zaplatil těžkou daň, když se jeho majetkové poměry dostaly pod palbu a jeho důvěryhodnost je otřesena.
Představa, že by Paroubkův kabinet byl dobrý, patří spíš do fantastické literatury. Jednu nemalou výhodu proti Grossovu by však měl. Byl by bez Grosse.
