Inspekce ve zprávě o začleňování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol za loňský školní rok zjistila, že bezbariérový přístup má jen 22,8 procenta základních a 24,7 procenta středních škol.
Na odstraňování překážek se v posledních třech letech soustředilo minimum škol (3,5 procenta ZŠ a necelých 5 procent SŠ). "Školy v materiálním rozvoji věnují větší pozornost úpravám základních prostor a dovybavení škol pomůckami a na bezbariérový přístup již pravděpodobně nezbývají finance," řekl iDNES.cz náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.
"Posun od revoluce je určitě znát, ale bezbariérových škol je samozřejmě stále málo," uvedl pro iDNES.cz Tomáš Lanc z Pražské organizace vozíčkářů, který má postižení všech čtyř končetin.
Školy-novostavby musejí být bezbariérové
Školy na bezbariérové úpravy často nemají dostatek peněz. Například děčínská ZŠ na Máchově náměstí se dočkala výtahu pro vozíčkáře až po desetiletém úsilí. "Nyní je škola plně bezbariérová, další stavební úpravy nepotřebujeme. Máme jednoho žáka, který má problém s chůzí," řekla iDNES.cz ředitelka Alena Tomášková.
Její kolegové sice mají možnost čerpat peníze z některých státních i soukromých projektů (například program Nadace ČEZ Oranžové schody je určený na nákup plošin, výtahů, schodolezů či zvukových a světelných naváděcích systémů), ty ale mají omezený dosah.
"Hodně záleží na přístupu radnice. Třeba Plzeň se snažila, aby v každém městském obvodu alespoň jedna základní škola byla přístupná pro děti s pohybovým postižením," podotkla Dagmar Lanzová, předsedkyně komise pro oblast bariér Národní rady osob se zdravotním postižením.
Stavební úpravy v mnoha případech komplikuje stáří budov. Školy byly často dostavované postupně nebo se v nich propojilo několik objektů. "Navazující části jsou v různých výškových úrovních. Je pak problém, aby byl bezbariérový přístup na celé škole a dělá se úprava jen v části," uvedla pro iDNES.cz Renata Zdařilová z Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava. Někdy je nutné hledat kompromis i s památkáři.
Problém by naopak neměl být u nově stavěných škol, kterým bezbariérový přístup nařizuje zákon. "Pokud to nesplní, nemůže jim být vydáno stavební povolení," dodala Zdařilová, jejíž tři studentky letos v diplomových pracích navrhovaly bezbariérové úpravy konkrétních škol.
Kromě výtahu či plošiny jsou ve škole nezbytné i úpravy učeben, jídelny či toalet. "Na WC musí být madla a dostatečná šířka dveří, aby vozíčkář mohl projet a otočit se. Důležitá je i dopravní dostupnost do školy, protože některé budovy jsou sice uvnitř dobře přístupné, ale je zase obtížné se k nim dostat," upozornil Lanc. Podle Lanzové někdy bývají potíže s plošinami, protože se pohybují velmi pomalu a žáci se během přestávek někdy nestíhají přesunout do jiné třídy.
Děti musí do bezbariérových škol často dojíždět
Řada handicapovaných dětí musí do vhodné školy daleko dojíždět, potíže bývají zejména v menších obcích. Někteří žáci kvůli nedostatku bezbariérových škol končí v internátech či praktických nebo speciálních školách, byť by intelektem na "normální" základku stačili.
"Kvůli své diagnóze potřebují speciální péči, kterou jim na běžné škole většinou nezajistí. To bývá často problém. Třeba člověku se svalovou dystrofií najednou vypoví svaly službu a spadne mu hlava. Někdo mu ji musí narovnat, protože si s tím neporadí sám. Není to tedy jen otázka technické připravenosti, ale i připravenost osob okolo," zdůraznil Lanc.
Na nedostatek speciálních pedagogů či asistentů učitelů upozorňují ředitelé škol ve zmíněném šetření inspekce. Podle materiálu ale začleňování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol roste. Zatímco v roce 2007/2008 bylo v základních školách individuálně integrováno 47,3 procenta ze všech dětí se zdravotním postižením, v roce 2012/2013 to bylo už 56,7 procenta.
 |
