Sledovalo se i to, kolikrát byl kdo citován v tisku. Podle rozdělovníku úkolů z roku 2005 měl každý člen vedení na starosti určitou oblast a podle toho dostal "nálepku". Josef Dobeš měl třeba nálepku "guru pro školství a sport", ale také "šedá eminence".
DOKUMENT: Rozpis úkolů od Bárty a DobešeSeznam pro zastupitele Prahy 1 a spolupracovníky strany z roku 2005 |
Právě Dobeš plnění úkolů kontroloval. Podle zakladatelky VV Stanislavy Moravcové tyto metody přinesl už v roce 2004. "Pořád chodil s notýskem, každému dával body, peskoval ty, kteří neplnili. Přišlo mi to nevkusné a byl to hlavní důvod, proč jsem z VV odešla," vzpomíná.
MF DNES oslovila několik lidí, kteří ve vedení Věcí veřejných fungovali už v době jejích začátků, když to ještě byla miniaturní strana působící jen v Praze 1. Z jejich svědectví i z dokumentů, jež redakce získala, vyplývá, že už v roce 2005 řídil vedle oficiálního vedení stranu Vít Bárta. Ten se oficiálně stal členem VV až na jaře 2010, ale už dávno předtím měl rozhodující slovo.
Utajované porady se konaly v jeho bytě. Každý, kdo se jich účastnil, nejprve prošel takzvaným zasvěcením. Například 4. února 2005 bylo na programu koncepční porady "zasvěcení" dvou členů VV, Čestmíra Horáka a Aleny Fraňkové.
"To zasvěcení bylo seznámení s úzkou skupinou uvnitř VV. Zasvěcený člověk byl seznámen s tím, že zde existuje jistý Vít Bárta, který má na fungování strany zásadní vliv," říká jeden z tehdy zasvěcených členů VV. Nepřeje si uvést své jméno, ačkoli stranu opustil už před několika lety.
Porady u Bárty doma
Podle takzvaného Etického kodexu VV, o němž MF DNES informovala ve včerejším vydání, se tato skupina "zasvěcených" v roce 2009 nazývala koncepční radou. Bárta na ní se svými nejbližšími řešil, kam bude strana směřovat a jakými prostředky svých cílů dosáhne.
Názor MF DNES:„Krásný“ Bártův svět. Dokud ho poslouchají... |
"Tým VV plus nějací poradci existoval určitě historicky, držel kontinuitu od založení strany," řekla někdejší členka koncepční rady VV Markéta Vojtíšková. Potvrdila i to, že porady svolával Bárta k sobě domů, protože do sídla se straníci nevešli.
Porady se konaly pravidelně a byly dlouhé. "Slýchal jsem o Vítkovi, který je velmi zaneprázdněný a chodí se k němu na poradu jednou za čtrnáct dní v pátek. Začínala v sedm ráno a končila oficiálně ve čtyři odpoledne, ale spíš účastníkům říkali, ať počítají, že tam budou do šesti," vzpomíná Milan Šimáček, bývalý spolupracovník stranického časopisu Pražan.
Jen Horák tvrdí, že si na žádné zasvěcení nepamatuje a Bártu potkal prvně před dvěma roky.
