Jednou z menších překážek vzniku evropské armády je politická malost a sobeckost v oblasti vyzbrojování. Každá země by pro svoji armádu nejraději opatřovala „vlastní unikátní“ zbraně. Jako kdyby v každém kraji Česka měli útvary dostávat výstroj a výzbroj vyráběnou na jeho území. Princip volného pohybu zboží se ale podařilo zavést u uhlí, oceli, masa, ovoce a tisíců dalších výrobků, takže není důvod proč by jej nešlo rozšířit i na zbrojní materiál.

Hlavní námitka proti společné armádě vyplývá z citátu Carla von Clausewitz: „Válka je pokračování diplomacie jinými prostředky“. Členské země Unie se chovají jako sólisté, nemají totožný názor na mezinárodní otázky, nemohou tedy ani společně vést válku. Potom je i společná armáda k ničemu. Jsme schopni a hlavně ochotni vytvořit federaci, což by byl logicky krok v reakci na vnější ohrožení a potřebnost společné armády?

Možná jde ale o zákonitost. Jednotlivé kmeny sledující vlastní vnitropolitický, byznysový prospěch vydávaný za státní zájem nejsou z principu schopné se společně bránit a podléhají jednotným nájezdníkům. I když ti jsou daleko chudší, žijí v bytech se společnou kuchyní a v nemocnicích i školách mají suché záchody.

Zdroj: https://vilembarak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=783747

PS: Hysterické prosazování domácí výroby vede jenom ke zpoždění. Na to dojeli Poláci před 2. WW.

Že je to, že cizí výrobci dodávají klíčové komponenty a naši jen montují únavné? Spíš bych řekl že prolobované. Pokud už ne rovnou "promazané".

Přesně tak. Nehledejte za podobnými rozhodnutími nic jiného než peníze.