Zakladatelka Alena Sadílková uvedla, že ambicí projektu je výrazně snížit počet sexuálních trestných činů, ale i křivých obvinění. V aplikaci si mohou lidé domluvit souhlas, či nesouhlas s různými sexuálními praktikami. Lze si v ní nastavit kontaktního člověka pro situace v ohrožení, má i mechanismus proti udělení souhlasu pod nátlakem.
XPass poslouží jako důkaz, říká autorka aplikace na souhlas se sexuálním stykem |
Odborníci na danou problematiku se po jejím uvedení na trh shodují, že se jedná spíše o nesmysl. Sadílková v reakci na to uvedla, že s kritikou počítala. „Ale už to, že jsme svou aktivitou diskuzi o sexuálním násilí znovu rozvířili, je za nás pozitivní zpráva. S odborníky bych ráda vedla spíše věcnou a racionální diskuzi, protože některé reakce byly založeny na domněnkách a nepravdách,“ uvedla na dotaz iDNES.cz s tím, že funkčnost počátku konzultovala s odborníky z řad právníků, sexuologů, pedagogů, kriminologů i obětí sexuálního násilí.
Jak však podotýkají Pavel a Jasmína Houdek z Moderní sebeobrany, která se problematice sexualizovaného a genderově podmíněného násilí věnuje, z právního hlediska je udělení souhlasu v aplikaci bezvýznamné. Zejména proto, že souhlas, konsent, funguje tak, že platí v daný moment a jde ho kdykoli odvolat. To sice podle aplikace možné je, ale automatické přednastavení je však platnost na jednu hodinu. V šedesáti minutách se však může stát cokoli.
Konsent musí vznikat z dialogu a interakce, v každý jednotlivý moment, jinak to není souhlas.
Pavel Houdekprávník a instruktor sebeobrany
„Aplikaci proto považuji spíše za nebezpečnou, protože v ní můžete pod vlivem prvního dojmu nebo vášně odklikat cokoli, ale za pět minut už to může být jinak. Můžete se rozmyslet, chcete jít domů, druhý udělá něco, co vám nebude příjemné... Ale bude odkliknutý souhlas a druhá strana nemusí koukat napravo nalevo. Konsent musí vznikat z dialogu a interakce, v každý jednotlivý moment, jinak to není souhlas,“ zdůrazňuje právník Pavel Houdek.
To potvrzuje také spolek Konsent: „Souhlas není o podpisu lejstra ani o zaškrtnutí políčka v aplikaci, ale o tom, že si normálně lidsky všímáte, jestli s vámi druhý chce mít sex, komunikujete a společně si to užíváte,“ uvedl spolek s tím, že spolupráci na aplikaci po oslovení odmítli.
Stejný názor má také advokátka a specialistka na trestní právo, rodinné právo a domácí násilí Lucie Hrdá: „Apliakce jsou nesmysl, naopak jsou velmi nebezpečné. Všichni, kdo dělají v oboru, před nimi varují. V potenciálním pachateli to může vzbuzovat myšlenku, že má souhlas ke všemu nebo k něčemu konkrétnímu, protože má něco písemně,“ varovala. Když oběť uprostřed praktiky nebo před ní řekne, že nechce, bude se pachatel právě na předem daný souhlas odvolávat, ačkoli se na dané věci vůbec nevztahoval.
Lidé budou moci vyjádřit souhlas se sexuálním stykem přes aplikaci |
Obviněný nemusí dokazovat nic
V souvislosti s aplikací se zároveň objevilo tvrzení, že „aplikace reaguje na trend legislativy západních zemí a Evropské unie o povinnosti obviněné osoby ze sexuálního násilí zajistit důkaz o tom, že k danému sexuálnímu aktu byl udělen souhlas“.
To zopakovala i sama Sadílková v rozhovoru pro iDNES.cz, ve kterém říká, že „dnes musí člověk, který je například obviněn ze sexuálního násilí, dokázat, že ten druhý říkal ano, což je stejně absurdní, jako když musí oběť dokázat, že říkala ne. Když někdo bude vědět, že nemá souhlas, každopádně se snižuje šance, že vám něco udělá, jelikož případný útočník ví, že bude existovat důkaz o tom, jak to celé bylo.“
V žádné z těchto zemí však neexistuje institut obráceného důkazního břemena; tedy že osoba obviněná ze sexuálního násilí musí sama dokazovat, že k násilí nedošlo. „Obrácené důkazní břemeno je velmi vzácná věc. Z principu trestního řádu platí zásada ‚v pochybnostech ve prospěch pachatele‘, tudíž pokud panují pochybnosti, vždy musí být vyloženy ve prospěch obviněného,“ objasnil dále Houdek.
Jako tisková konference v době koronaviru
Podobné aplikace existují v jiných západoevropských zemích, například v Dánsku. Aplikace má název iConsent. Stisknutím tlačítka v ní získají partneři či partnerky povolení k „jednomu pohlavnímu styku“, který je platný 24 hodin a lze jej kdykoli odvolat. V zemi se však setkala s chladným přijetím, přičemž jeden ze zpravodajských serverů ji popsal tak, že je „anti-sexy jako další tisková konference o pandemii“.
Vývojářský tým uvedl, že aplikace dává lidem možnost zdokumentovat souhlas s pohlavním stykem tím, že umožňuje milencům posílat a přijímat žádosti prostřednictvím telefonů. Dodávají však, že souhlas v aplikaci nemůže nikdy stát sám o sobě a že je na dotyčné dvojici, aby zajistila svůj souhlas před, během a po pohlavním styku.
Absurdita realitou?
Aplikace na udělení souhlasu už i v ČR?
Akorát, že vůbec!
Více v příspěvku...
#konsent #aplikace #xpass #mythbusting #hoax #fakenews
Ve Spojených státech pak funguje aplikace Good2Go. V ní je možné zaškrtnout mimo jiné, zda jsou partneři „střízliví, mírně opilí, opilí, ale připravení“ nebo „velmi opilí“. Při poslední možnosti je protějšek informován, že ve stavu takové opilosti nemůže být udělen souhlas.
Pokud partner udělí předběžný souhlas, aplikace ho požádá o telefonní číslo a na jeho zařízení zašle potvrzovací kód, kterým potvrdí svou identitu. Poté se musí vrátit k původnímu telefonu a zadat potvrzovací kód — teprve potom je souhlas považován za legitimní.
Jak se ubránit sexuálnímu nátlaku? Pomůže demytizace i nouzové věty |
Vývojáři aplikací tohoto typu se shodují, že hlavním cílem je usnadnit komunikaci mezi potenciálními sexuálními partnery. S tím souhlasí i Houdek, podle kterého by aplikace měla být k prospěchu v případě, že by se jednalo spíše o manuál, nad kterým si partneři před stykem pohovoří o tom, co od sebe čekat, co je jim příjemné a co ne.
Přestože je podle výzkumů neziskových organizací v Česku ročně znásilněno 12 tisíc lidí, z nichž 90 procent tvoří ženy, nahlášeno je podle statistik každý rok jen zhruba 600 případů. Průměrně tak dochází k 34 znásilněním denně, přičemž policii je ohlášeno jen jedno či dvě z nich. Zákon o redefinici, který se snaží prosadit neziskovky, má již dvanáct evropských států – Belgie, Chorvatsko, Kypr, Dánsko, Německo, Řecko, Island, Irsko, Lucembursko, Dánsko, Švédsko a Velká Británie. Redefinice však neobsahuje nutnost, aby pachatel dokazoval, že druhá strana udělila souhlas. |
Podle kritiků pak problém nastává i proto, že se partneři mohou pokusit nahradit skutečnou komunikaci automatizovaným a digitálním procesem. Problematické může být zároveň shromažďování osobních dat, které obsahují citlivé údaje o sexuálním životě dotyčných.
Brett Sokolow, ředitel organizace NCHERM Group, která se v USA zabývá sexualizovaným násilím na univerzitních kampusech, byl k aplikaci podobně skeptický. Podle citace serveru Business Insider místo toho doporučil Circle of 6, aplikaci, která umožňuje vybrat si šest blízkých přátel, kteří jsou informováni v případě, že se uživatel či uživatelka cítí v nebezpečí. Zároveň umožňuje sdílet polohu, případně zavolat na specializované krizové linky.
Seznam specializovaných organizací obsahuje také aplikace XPass, která podle Sadílkové může oběti pomoct rychle a jednoduše se zorientovat v tom, jak postupovat dál, na koho se obrátit o pomoc, aby měla co největší šanci vyhrát žalobu na pachatele a zotavit se z traumatu.
Chcete sex? Tak jen přes souhlas v aplikaci, navrhuje australský policista |
Souhlas jako šálek čaje. Lze jej odvolat. Kdykoli
Myšlenku aplikace zvažovali také v Austrálii. I tam experti a expertky varovali před zneužitím. „Násilník může oběť jednoduše přinutit, aby použila aplikaci,“ k udělení souhlasu, podotkla organizace Women Safety NSW. Docent práva Andrew Dyer z Univerzity v Sydney vyjádřil obavy, že aplikace napáchá více škody než užitku. „Pokud by se souhlas v aplikaci stal důkazem při soudním řízení, pak by mohl být použit proti ženě k její diskreditaci.“
„Potřebujeme reformu zákonů o souhlasu, potřebujeme holistické vzdělání, potřebujeme zastavit, aby muži měli dojem, že mají nárok na cokoliv, chtějí „Nepotřebujeme aplikaci,“ napsala tehdy na svůj Twitter poslankyně Jenny Leongová.
Největším problémem aplikací je odvolatelnost souhlasu. Ten si dotyční mohou rozmyslet kdykoli během styku. Přestože jsou aplikace navržené tak, aby zohledňovaly zájmy obou stran, mohou z nich profitovat spíše potenciální pachatelé než oběti.
Jak podle serveru Independent zdůrazňuje Brett Sokolow, ředitel organizace NCHERM Group, která se v USA zabývá sexualizovaným násilím na univerzitních kampusech, zatímco odpovědi poskytnuté uživateli nejsou právně závazné, mohou být použity jako důkazy při vyšetřování, pokud by později vznikl spor. Tímto způsobem aplikace klade veškerou odpovědnost – a implicitně i veškerou vinu – přímo na uživatele, který aplikaci sdělí, že je „good2go“, ať už je, nebo není.
„Komunikace před pohlavním stykem je žádoucí a chtěná. Dovedu si představit, že aplikace bude startovací bod nějaké komunikace. Pořád však platí, co jsem zmiňoval – že souhlas musí jít kdykoli odvolat,“ dodává Houdek s tím, že když se na tu aplikace dívá, obtížně se mu chápe, že ji tvůrci dělali z dobré vůle. Případů, kdy je nahlášeno falešné znásilnění, je totiž dlouhodobě minimum – zhruba tři procenta.
„Na první pohled z toho vyplývá spíš ochrana ‚falešných’ pachatelů a oběť se tam velmi ztrácí,“ uzavírá s tím, že deklarované cíle nemůže naplnit, ale dává velkou munici do rukou odpůrcům změn v oblasti sexualizovaného násilí.
