Žena má extrémně vychýlený malíček a oteklé předloktí pravé ruky, což ji podle jejích slov vyřazuje ze života. V civilním sporu se jí však nepodařilo prokázat, že ji třebíčští lékaři léčili špatně. Boučková už prohlásila, že se proti verdiktu odvolá.
Soudce Jan Hurdík při svém rozhodování vycházel ze dvou znaleckých posudků, které zanedbání lékařů z Třebíče nekonstatovaly. První posudek dodala nemocnice, druhý revizní posudek si zadal soudce sám. K dispozici měl ještě vyjádření specialisty, které si obstarala Boučková a jež naopak hovoří v její prospěch.
"Argumenty v této listině od paní Boučkové určité věci naznačují, ovšem vyvracejí je další dva posudky, které jsem měl k dispozici," konstatoval okresní soudce Hurdík.
"V řízení nebylo prokázáno, že by lékaři Nemocnice Třebíč porušili právní povinnost a že by škoda žalobkyně v podobě újmy na zdraví vznikla v souvislosti se zanedbáním této povinnosti," konstatoval soudce. Doktoři podle jeho slov postupovali v souladu s poznatky lékařské vědy.
Soudce je zlý člověk, prohlásila zklamaná žalobkyně
Sama Adéla Boučková ihned po vynesení rozsudku prohlásila, že je soudce Hurdík zlý člověk, který nemluví pravdu, opakovaně si na něj stěžovala u jeho nadřízených. Tvrdila, že rozhodoval předčasně, přestože není dořešeno její trestní oznámení na lékaře třebíčské nemocnice.
Nemocnice se vzdala práva na náhradu nákladů řízení, které se pohybují ve stovkách tisíc korun. Boučková nevěří ani advokátům, ani lékařům, u soudu se hájila sama.
K poranění pravé ruky došlo v srpnu 2008 při autonehodě. Zranění ošetřili lékaři v nemocnici. V průběhu následujících měsíců ovšem došlo k postupnému vychýlení malíčku na pravé ruce téměř do pravého úhlu, žena má rovněž oteklé předloktí.
"Když mě v Třebíči ošetřili, brali to jako řeznou ránu mezi malíčkem a prsteníčkem, kterou zašili dvěma stehy. Přitom mi ale zůstal výrazně vychýlený prst. Zřejmě šlo o tržnou ránu uvnitř ruky a poškozené kloubní pouzdro," popisovala Boučková.
Jak dále uvedla, i její obvodní lékařka Dagmar Miková z Okříšek v první zprávě, kterou vyhotovila po návratu ze špitálu, zmiňuje, že prst je vychýlený z postavení. "Pak se s tím ale nic nedělalo, až už bylo pozdě," upozornila u soudu naštvaná Boučková.
Pacientka si podle nemocnice léčbu zanedbala sama
V prosinci 2008, tedy víc než čtyři měsíce po nehodě, jí podle jejích slov lékař třebíčské ortopedie Leoš Novotný doporučil, ať se na doléčení obrátí na dvě pracoviště v republice. Ona nakonec volila vlastní variantu, obrátila se do Pardubic. Tam už jí nepomohli a neuspěli následně ani v Brně, ani v Olomouci.
"Všude konstatovali, že se to mělo léčit důkladně hned na začátku, ne s takovým odstupem času," upozornila žena. Podle ní jí doktoři navrhli i nevhodnou formu rehabilitace. "Navrhli mí vířivku a ultrazvuk, přitom co to je rehabilitace? Přece rozcvičování," divila se u soudu žalobkyně.
Advokát Nemocnice Třebíč Karel Neubert postavil svou argumentaci na tom, že si Boučková léčbu zanedbala sama, že se měla víc snažit, dříve navštívit specializované pracoviště, což odkládala.
"Nemůžu pracovat, nemůžu se o sebe postarat. S takovou rukou to nejde. Manžel uklízí, žehlí, dělá doma všechno. Zaměstnáním je zedník, což je sezonní záležitost, takže často nemáme peníze. Občas jíme jen tři rohlíky za den. Protože neseženu práci, nemám nárok na invalidní důchod. Trpím bolestmi a depresemi," popsala svůj současný život naštvaně žalobkyně.
Třetí soud pro třebíčské zdravotnické zařízení
U soudu zprostředkovaně zazněly i výroky lékaře Vladimíra Pacovského z 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, který se podílel na vypracování revizního posudku. Pacovský se mimo jiné zmínil, že "postavení malíku je zcela raritní, nedokáže si je zdůvodnit, ve své praxi se s tím dosud nesetkal".
Řekl, že úchop ostatních prstů není omezený. Že je postavení malíku zřejmě nepříjemné, ovšem není důvodem se o sebe nepostarat.
Pro třebíčskou nemocnici to bylo třetí soudní líčení v krátkém čase. Nedávno prohrála spor s rodinou Hlavatých z Myslibořic. Krajský soud v Brně a posléze i Vrchní soud v Olomouci vdovci s třemi dětmi přiřkl 3,5 milionu korun za smrt rodičky Jitky Hlavaté. K té došlo v roce 2006 vinou doktorů v třebíčské porodnici (více čtěte zde).
Nemocnice Třebíč už v nedávné minulosti vyplácela vysoké odškodné taky rodinám v případu zaměněných novorozenců. Tehdy z konta odeslala dohromady 3,2 milionu korun (více čtěte zde).
