Čtyřiadvacetiletou zdravotní sestru přišla policie zatknout 27. února 1960 přímo do sušické nemocnice. Čtyři dny před tím při její službě na novorozeneckém oddělení zemřela dvě děvčátka.
"Při pitvách obou novorozenců bylo zjištěno, že bezprostřední příčinou smrti bylo těžké poranění mozku a u jednoho z nich pak navíc i zlomeniny rukou," uvádí autor internetového "muzea zločinu" a pedagog Střední policejní školy v Brně Miloslav Jedlička.
Marie Fikáčková při rekonstrukci činu ukazuje, jak smrtelně zranila novorozence
Celou noc po zatčení Marie Fikáčkové probíhal policejní výslech, při kterém se do té doby nadřízenými velmi kladně hodnocená zdravotnice přiznala, že jednomu dítěti 20 hodin po porodu úmyslně promáčkla hlavu a zlámala obě ruce a týž den stejným způsobem způsobila těžké zranění dalšímu pětitýdennímu novorozenci.
Přiznala také, že použila násilí proti asi deseti dalším novorozencům, ale ti - podle jejích slov - útok přežili.
Smutné dětstvíMarie Fikáčkové Pocházela z nemajetné rodiny, která se i po válce hlásila k německé národnosti. Její dětství nebylo šťastné. Otec byl alkoholik s násilnickým chováním a netajenou záští proti Čechům. Ani se svou matkou si příliš nerozuměla, v dospělosti se s ní velmi často hádala. V roce 1955 vystudovala Střední zdravotní školu v Klatovech s velmi dobrým prospěchem. V roce 1955 nastoupila do tehdejšího Ústavu národního zdraví v Sušici, v říjnu 1957 byla převedena na porodní oddělení. Na tomto oddělení byla její pracovní morálka hodnocena jako velmi dobrá. Při výslechu uvedla, že ji terorizoval mentálně postižený bratr. V době uvedených vražd byla vdaná, bezdětná a vedení nemocnice uvažovalo o jejím ustanovení do funkce vrchní sestry. |
Motivem jejího jednání byla nenávist k plačícím dětem. "Do protokolu doslova uvedla, že děti bila v době, když měla dostat menstruaci, anebo v průběhu menstruace, neboť ji rozčiloval pláč dětí, což v ní vzbudilo úplnou nenávist k dětem," cituje Jedlička ze starých policejních protokolů.
Připomíná, že soudní psychologové a psychiatři ji shledali jako příčetnou, avšak se sklony k depresím, hysterii a k nekontrolovaným výbuchům vzteku. Vyšetřovateli dokonce sdělila, že by udeřila i vlastní dítě, kdyby ji svým křikem uvedlo do stavu podráždění.
"Při stisknutí hlavičky jsem cítila, jak se mi prsty boří do hlavičky, ale necítila jsem v tomto okamžiku žádné praskání lebečních kostí, pouze jsem cítila, že hlavičku mačkám a že tato povoluje. Po krátkém rozrušení jsem se uklidnila a pracovala jsem dále ve skládání plen na inspekční místnosti," popsala obžalovaná soudu jednu z vražd.
Fámy o píchání špendlíků do hlaviček
Miloslav Jedlička podotkl, že zpráva o zatčení slušné, pracovité a oblíbené zdravotní sestry se roznesla nejen po městě, ale i po celém kraji. Tehdejší režim o případu zveřejnil jen kusé informace, což dalo základ léta trvajícím fámám, které neznaly mezí.
"Nechybělo doslova ani hororové líčení o vpichování jehel do očí a hlav novorozenců. Veškerá úmrtí novorozenců a malých dětí byla lidmi bez jediného důkazu přičítána zdravotní sestře," konstatuje Jedlička.
Promáčknutá hlavička jednoho za zabitých dětí při pitvě
Ten se brání tvrzení některých médií, které případ "sušické bestie" před časem oprášily v souvislosti s heparinovým vrahem Zelenkou a Fikáčkovou označily za nejmasovější českou vražedkyni novodobé historie, přičemž jí přisoudily nejméně deset obětí a řadu dalších doživotně postižených děcek.
Jedlička tvrdí, že pro tato tvrzení neexistuje jediný, byť nepřímý důkaz či indicie. Je přesvědčený, že na další vraždy by se přišlo při tehdejším podrobném vyšetřování všech podezřelých úmrtí. Navíc už tehdy platilo pravidlo, že u všech případů dětských úmrtí prováděl patolog pitvu.
Ať už byly oběti Fikáčkové "jen" dvě nebo daleko více, na ohavnosti skutků sušické bestie to nic nemění. Podle toho rozhodl i klatovský soud. I když se obhájce Fikáčkové dvakrát odvolal, na verdiktu trestu smrti nic nezměnil. Vykonán byl 13. dubna ráno v suterénu pankrácké věznice.
