Jednou tak, podruhé onak. V současnosti nejdiskutovanější ze jmenovaných staveb je Nákladové nádraží Žižkov. Už dvakrát se stalo kulturní památkou, pokaždé se proti rozhodnutí ministerstva kultury majitel odvolal. A tak se stále neví, co se s významnou industriální stavbou ze třicátých let minulého století stane. Návrhů padlo již několik: zbourat hlavní budovu a namísto ní vybudovat čtyřproudou komunikaci Jarovskou spojku; vystavět novou obytnou čtvrť s parky a administrativními budovami; využít stávající objekt pro kulturně-vzdělávací účely. Poslední návrh, blížící se kompromisu, je propojit obytnou čtvrť s původní budovou, která by se opravila a mohla sloužit veřejnosti – buď jako výstavní prostor nebo by se mohla pronajmout Národnímu filmovému archivu, který o ni již dříve projevil zájem.
Žižkov čeká na ministerstvo kultury
Světlo do dlouhého sporu (změna územního plánu běží už pět let) by mělo přinést rozhodnutí ministerstva kultury, které nyní řeší námitky investora. Mělo by rozhodnout, do jaké míry tento objekt určí jako kulturně chráněnou památku. Jinými slovy, zda bude památkou celá budova nebo pouze její část. To je pro osud nádraží klíčové. Pokud by ministerstvo vyhlásilo status památkové péče na celý objekt, došlo by podle ředitele výstavby Leoše Anderleho ze společnosti Sekyra Group, spolumajitele objektu (spolu s Českými drahami), k omezení vlastnických práv a nemohlo by dojít například k plánovanému vybudování promenád na dlouhých střechách nádraží.
Investor zároveň dodává, že není problém budovu zachovat, ale je jí třeba vdechnout nový život a dohodnout se na jejím funkčním využití právě s ministerstvem kultury. „Ministerstvo kultury však nekoná a neustále si přehazuje stanovisko z jednoho orgánu na druhý a zdržuje tak jakýkoli pokrok,“ říká náměstek primátora hlavního města Prahy Tomáš Hudeček. „Byli bychom mnohem dál, kdyby ministerstvo již rozhodlo,“ souhlasí zástupce starostky Prahy 3 Matěj Stropnický. Zúčastněné strany se shodly na tom, že je nezbytné budoucnost chátrajícího areálu vyřešit co nejdříve.
Kdo se má dívat na Vyšehrad
Když druhá městská část počátkem letošního roku odsouhlasila novou, přepracovanou podobu nádraží Vyšehrad, vyjádřil to tehdejší starosta Jiří Paluska (odstoupil v březnu) slovy: „Zvolili jsme menší zlo.“
Nádraží Vyšehrad prošlo rukama několika majitelů, vloni bylo vyhlášeno kulturní památkou. I přesto od šedesátých let, kdy ukončilo provoz, stále chátrá. Před pěti lety 2007 prodal tehdejší majitel České dráhy areál společnosti TIP Estate za necelých 43 milionů korun. Ta proslula protizákonným zbouráním chráněné čekárny a zabetonováním průchodu, který čekárnu spojoval s hlavní budovou. Stav památky tak pod „správou“ TIP Estate, nyní RailCity Vyšehrad, nepřestávala upadat.
Majitel nereagoval na připomínky, doporučení, ani na uložené pokuty, proti nimž se odvolával. Věci se začaly hýbat roku 2008, kdy RailCity ve spolupráci s ateliérem Omicron-K předložily projekt navrhující propojení hlavní budovy s dvěma prosklenými věžemi, v nichž by se nacházely kanceláře, obchody a wellness centrum. Projekt Městská část Prahy 2 odmítla. Připojili se i aktivisté a veřejnost. Hlavním protiargumentem bylo, že budovy mění ráz nádraží, jsou příliš objemné a překážejí ve výhledu na Vyšehrad. Investor proto „předimenzovaný“ projekt, jak se tehdy vyjádřili odborníci, upravil, a k údivu nespokojených občanů ho městská část letos v únoru schválila. Čeká se tak na vydání územního plánu, jehož příprava právě běží.
Důvod, proč tak radikálně změnila radnice svůj názor, je jednoduchý. „Dá se říci, že majitel městskou část tak trochu vydíral. Střecha hlavní budovy je v havarijním stavu a je třeba, aby se oprava provedla okamžitě. Jinak by pád střechy nenávratně poničil interiéry. Developer řekl, že střechu okamžitě opraví pouze za podmínky, když mu město schválí jeden z jeho návrhů. A tak se přesně stalo,“ vyjádřil se o smutném osudu vyšehradského nádraží Jáchym Jakeš, organizátor projektu Oživte si barák. (O tristním stavu některých našich památek se dočtete v rozhovoru s Jakešem, který najdete pod tímto textem).
Bušení do Bubnů
Nádraží Bubny bylo roku 2004 prohlášeno za kulturní památku. Jenže: čtyři roky poté developer předložil vizi, jak by měl objekt vypadat, město souhlasilo a ministerstvo kultury prohlášení o památce stáhlo. Náměstek primátora hlavního města ale dříve pro iDnes uvedl, že je to poslední velké rozvojové území uvnitř metropole, takže ho město nemůže nechat napospas výstavbě, ale ani je nechat ladem. Jinými slovy, Praha chce projekt vyhovující obyvatelům dané městské části.
Areál si mezi sebe rozdělilo několik majitelů. Část mezi stanicemi metra Vltavská a Nádraží Holešovice vlastní Orco Property Group, která chce vystavět živou čtvrť s obchody, zdravotnickým zařízením, parky a dokonce i s vysokoškolským kampusem. Zastávka Praha-Holešovice a železniční trať stále patří státu. Ten plánuje dostavit železnici až do Ruzyně, což by umožnilo cestujícím pohodlně se dopravit k letišti.
Místní jsou s názory ohledně toho, co by se s nádraží Bubny mělo dít, opatrní. Shodnou se v zásadě na tom, že město by mělo tyto pozemky smysluplně využít.
Na pozemcích dlouhodobě platí stavební uzávěra. Developerská společnost Orco chystá kvůli tomu na magistrát žalobu. Část areálu totiž vlastní již od roku 2006 a když nestaví, přichází o peníze. Zastupitelé měli už několikrát hlasovat o změně územního plánu, nikdy se nedohodli. Pokud Orco s žalobou uspěje a uzávěru město zruší, stavět by se mohlo začít do dvou let.
RozhovorJáchym Jakeš: Když se instalovaly blbé „kostky“ na Karlův most, všichni to řešili. Památek tu máme ale mnohem víc O Jáchymovi Jakešovi jste se poprvé mohli dočíst letos v květnu, kdy v rámci projektu Oživte si barák spolu s umělci rozpohyboval fasády několika chátrajících domů. Pomocí tzv. videomappingu, tedy světelnou show promítanou na zdech baráků, chtělo občanské sdružení A2 upozornit na alarmující stav objektů v širším centru metropole a zároveň tím zburcovat veřejnost, aby vůči svým klenotům nebyla lhostejná. Ve spoustě případů se můžeme dočíst, že je chátrající objekt kulturní památkou. Co to v praxi znamená? V čem přesně by se mohl celkově systém sankcí zpřísnit? Dále jste zmínil vyvlastnění. Jak to probíhá u nás v České republice a proč k němu stát nepřistupuje? Jaký je záměr majitelů cenných objektů, kteří si stavbu koupí, ale následně se o ni nestarají? Na stránkách vašeho projektu tvrdíte, že nejefektivnější způsob jak s touto problematikou bojovat, je boj zezdola. Co tím přesně myslíte? Dejme tomu, že se to podaří dostat do povědomí. Co dál? Díky čemu dosáhnou změny? Existuje nějaké další řešení „shora“? Když už ke sporu mezi developerem, městem a památkovým ústavem dojde – vidíte nějakou cestu, jak z toho ven? Na druhou stranu, když si necháme zbourat historii, nebudeme ji mít. |