"Nejsou tu jen zástupci vlád, ale i zástupci opozice, parlamentů a dokonce i zemí, které nejsou členy unie," připomněl bývalý evropský komisař Leon Brittan a varovně dodal: "Tento přístup dosud nikdo nevyzkoušel a já vůbec nezávidím Giscardovi d'Estaing, který se musí snažit zjistit, zda může dostat z členů Konventu nějaký kompromis."
Však také potíže začaly už první den: nečlenské země daly najevo nespokojenost nad svým zastoupením ve vedení Konventu, kde nemají žádného zástupce. A pak se proti vedení postavili i ostatní delegáti: zdálo se jim, že "předáci" si uzurpují příliš mnoho moci.
To vše je ještě maličkost ve srovnání s propastí, která zatím zeje mezi představami různých politických proudů o unijní budoucnosti. Širší shoda je vlastně jen v jediném bodě: více moci by měli mít napříště volení zástupci lidu. Ti totiž tvoří dvě třetiny členů Konventu.
Názorové rozdíly zatím nejjasněji demonstrovali šéfové vlád, když během loňského roku přednesli obsáhlé projevy o budoucí podobě Evropy na německý, britský, francouzský, ale třeba i rakouský či řecký způsob. Tyto rozdíly nemohou být větší.
Zatímco Británie žádá mocnou Radu ministrů, tedy orgán zástupců států, Němci jsou pro posílení nadnárodní Evropské komise a pro přímou volbu předsedy této "vlády" EU. A Španělé jsou podezříváni, že by vše nejraději nechali při starém podle zásady "Když to funguje, tak nač to měnit".
Silná komise má podporu i u řady malých států EU, které v ní vidí nástroj pro udržení velkých zemí na uzdě. Nemají dost váhy, aby se prosadily jinak. To však Francii (a nejen jí) nevoní. Paříž v tom vidí cestu do pekel - k evropské federaci, což je něco, co vyvolává odpor řady účastníků Konventu. Šéfové vlád EU předem odmítli myšlenku, že by jednání Konventu navrhlo evropský superstát nebo všemocné unijní instituce, které strkají do všeho nos.
Vlády unie a jejich šéfové však nebudou jen přihlížet tomu, co Konvent dělá na "hřišti", které mu vymezili. Mezi delegáty mají celkem patnáct členů. Je to sice jen jeden hlas na každou členskou zemi EU, ale to úplně stačí. Jak uvedl evropský komisař Hans Fischler, proti vůli delegátů vyslaných vládami nelze dospět ke shodě.
Fischler proto nešetřil obavami, že už z tohoto důvodu nedokáže Konvent vypracovat jeden společný dokument. Tváří v tvář všem těmto problémům zbývá unii jen jediné: doufat, že všechno dobře dopadne.
