Hned po jeho slavném vystoupení na dvouhodinové tiskové konferenci v lednu 1976, které se zúčastnilo 137 zpravodajců ze šestnácti zemí a kde se Státní bezpečnost rozhodla (traduje se, že pro jeho přílišnou horlivost v osnování pumových atentátů) prozradit a se vší parádou prodat konspirační působení svého agenta ve „štvavé mnichovské vysílačce Svobodná Evropa“, vyšel sborník Návrat rozvědčíka (Naše vojsko, 1976) se záznamem z této konference, dalšími Minaříkovými vystoupeními pro televizi i rozhlas, s jeho rozhovory pro různé tehdejší tiskoviny i s oslavnými články z té doby.
Těžký, statečný, neochvějný a konspirativní boj
On sám pak napsal knihu Pohled za oponu (Nakladatelství Smena, 1987), která vyšla ve slovenštině. Coby šéfredaktor Signálu si pak ještě (jako přílohové čtení k tomuto časopisu) vydal brožurku Alasca House (Naše vojsko, 1988). Ve všech svých literárních výtvorech líčí jedno a totéž: svůj těžký, statečný, neochvějný a konspirativní boj proti imperialistickému nepříteli v zahraničním rádiu, jehož necenzurované zpravodajství (i přes rušičky, lidově nazývané „moskevské boogie“) poslouchali lidé v jinak takřka hermeticky uzavřené Československé socialistické republice druhé půle 20. století.
Z dnešního pohledu jde o docela neuvěřitelné čtení, nejen prkenně i šroubovaně psané, jak bylo pro tehdejší politickou publicistiku zvykem, ale tak plné očividné nenávisti i opravdového nesmiřitelného nepřátelství. Až se člověk nemůže ubránit myšlence, že některé knihy by měly být trestné, a to i po mnoha letech a nepromlčitelně.
Autorovi zmíněných publikací se podařilo v naší polistopadové justici vyvléct ze všech činů proti Rádiu Svobodná Evropa, kde připravoval pumový útok, který v roce 1981 provedli rumunští agenti (a těžce zde zranili čtyři zaměstnance rádia). Nezbývá než počkat, zda se alespoň teď - u brněnského soudu - ve věci Minaříkovy hospodářské kriminality (opět v polistopadové republice) nenakloní vesmírné rameno spravedlnosti mravnějším směrem.
Škodolibost a závist
„Firt (Julius, ředitel českého oddělení Rádia Svobodná Evropa - pozn. red.) a Ivo Ducháček (spolupracovník RSE - pozn. red.) věděli, že jedovaté šípy jsou právě specialitou P. Tigrida,“ popisuje Minařík v kapitole Zrod koncepce RSE údajné boje o post šéfredaktora této stanice, „vždyť to dokázal doma svými články z let 1946 až 1948.
Tigrid byl zárukou, že bude schopen ve funkci šéfa českého vysílání udělat z připravovaného rozhlasu Američany skutečnou laboratoř jedu. Nehledě na to, že Tigrid skýtal ještě jednu a v tomto případě nejdůležitější záruku - dobrou a bezproblematickou práci a absolutní podřízení se požadavkům a přáním americké špionáže.“ (Alasca House - str. 92)
Proč v tomto boji bylo vítězství už předem přichýleno na stranu Pavla Tigrida, dokládá Minařík nepokrytě antisemitskou poznámkou: „Kohák si patrně při psaní těchto řádek neuvědomil, že Tigrid se dříve jmenoval Schönfeld a Firt se dříve psal Fürth a že i tato drobná příbuznost již předem rozhodla v Tigridův prospěch.“ (Alasca House - str. 91)
Ovšem ještě daleko zákeřnější, protože na strunu lidské škodolibosti a závisti směřované, jsou Minaříkovy komentáře k uveřejněným materiálům od jednotlivých pracovníků RSE, v nichž řešili různé provozní, programové a finanční detaily.
Tak k uveřejněnému dopisu jednoho z ředitelů RSE Miroslava Koháka, kde píše o anglicismech a anglickém slovosledu jednoho ze spolupracujících emigrantů, přičiní Minařík popisku „Stížnost M. Koháka J. Firtovi na jazykovou úroveň rukopisů spolupracovníka Svobodné Evropy... I vedoucí pracovníci si uvědomovali nízkou úroveň programů RSE...“ (Alasca House - str. 138).
Hamižní zaprodanci
Nejúčinnějším argumentem pro mravní marasmus kolegů se však rozvědčíkovi stalo jejich spojení s americkou špionáží a touha po špinavém americkém dolaru, které neopomenul vidět v kdečem a dokládat je nejneuvěřitelnějšími spojeními.
„Tato stanice je ochotna měnit obsah svého vysílání z hodiny na hodinu a plnit příkazy, které jsou vypracovávány ve štábech CIA.“ (Návrat rozvědčíka - str. 5 až 6)
Takové nařčení pro něj funguje jako tak jasný důkaz zaprodanosti, že - jak občas píše - „dalších komentářů netřeba“. (Návrat rozvědčíka - str. 10) Často jeho text hraje také na dobře účinkující strunu lidské podezíravosti a hamižnosti. Tak v popisce k dopisu Pavla Tigrida neopomene připsat žalovatelnou lež: „Přátelství s Charlesem Katkem (pracovníkem americké zpravodajské služby) se upevnilo právě za jejich společného mnichovského pobytu. Přesto Tigrid musel později opustit Mnichov z důvodu prokázaných finančních machinací.“ (Alasca House - str. 114)
A že prostředky zaprodanců z emigrace byly nejen špinavé, ale i nemalé, uvádí text například v popisce „P. Zenkl oznamuje písemně J. Firtovi skutečnost, na které se dávno domluvili. J. Firt bude rozhodovat o finančních prostředcích rádoby vlády v exilu.“ (Alasca House -str. 105)
O svých spolupracovnících z RSE ostatně říká, že se „mezi nimi najdou lidé víc než pochybní“, což dokládá zjištěním, že tamní „agent-chodec americké zpravodajské služby zastává názor, že nacisté měli právo vyvražďovat lidi v koncentračních táborech“, nebo „schvaluje také návrat sudetských Němců do Československa“.
Jiné odhalil coby „funkcionáře Hlinkovy gardy v období tzv. Slovenského štátu“ nebo přímo „velitele jednotek SS, válečného zločince“ (Návrat rozvědčíka - str. 17). Ty všechny spojuje podle Minaříka „touha po penězích, které dostávají od Američanů, i ztráta všech iluzí“, neboť „jsou to kariéristé, lidé, kteří ztratili vlast“ (tamtéž - str. 18).
O kádrovém profilu sebe samého neměl však kapitán Minařík nejmenší pochyby, což patrně platí až do dnešních dnů (ostatně ho v tom utvrdil i osvobozující rozsudek polistopadové justice).
Vysvětlení podává například v tomto rozhovoru: „Jsi komunistou?“ „Ano, jsem členem Komunistické strany Československa.“ „Co pro tebe členství v komunistické straně znamená?“ „Všechno. Nerad používám frází, ale opravdu vše. Právě vědomí, že jsem komunista, mně pomáhalo překonat těch sedm dlouhých let.“ (Návrat rozvědčíka - str. 26)
. Dopis Svobodné EvropěVy, co jste po nocích ladili dráty,
JOSEF LAUFER Text písně ze 70. let oslavující komunistického rozvědčíka Pavla Minaříka za špionáž v Rádiu Svobodná Evropa bude už nejspíš vždy přičítán jejímu interpretovi, dnešnímu muzikálovému zpěvákovi a celebritě nejrůznějších večírků Josefu Lauferovi. Možná jej však napsal režimní veršotepec Václav Hons, v té době redaktor rozhlasové stanice Hvězda a člen tehdejších cenzurních orgánů nazývaných schvalovací komise. |
