Mládě totiž po vylíhnutí zůstává až 110 dnů v dutině stromu společně s matkou, samec se oběma stará o potravu. Ven mládě vylétá až v okamžiku, kdy je schopné se samostatně pohybovat ve větvích.
To letošní přišlo na svět v únoru a nyní je stejně velké jako dospělá samice. Návštěvníci je rozeznají podle toho, že mládě ještě nemá na horní straně zobáku typický žlutě zbarvený násadec. O jeho funkci nemají odborníci zcela jasno, převládá názor, že slouží jako rezonátor hlasu.
Zlínská zoo je jediná na světě, kde se daří pravidelné odchovy těchto ptáků. Ve volné přírodě jich neustále ubývá, protože se zmenšují plochy pralesů, a tím i možnosti k hnízdění. A odchov mláďat v zahradách je mimořádně komplikovaný. „Zoborožci jsou monogamní a velmi inteligentní ptáci, ve volné přírodě si svého partnera na celý život vybírají z několika desítek jedinců,“ vysvětluje zoolog Václav Štraub.
Takový výběr jim zahrady nedokážou nabídnout, proto může trvat sestavení chovného párku i mnoho let či se nemusí zdařit vůbec. U zoborožců se navíc často vyskytuje vnitropárová agrese, která může skončit až zraněním jednoho z ptáků.
Ve zlínské zoo pomohlo štěstí a chovný pár se sešel hned napoprvé, v roce 2010. Letošní mládě už je třetí v pořadí, do historie se však zapíše jako první, které je odchované světově unikátní metodou asistovaného odchovu.
Předchozí odchovy totiž ukázaly, že samice nedokáže krmit maličké mládě. První dvě proto odchovávali uměle, což se sice podařilo, není to však optimální metoda.
Tasanne, v překladu Malý zázrak, proto odebírali z hnízda jen na dobu nezbytnou ke krmení a zase ji vraceli zpět. Kolegové je od této metody zrazovali. Ve Zlíně ovšem vyvinuli tréninkový systém, několik let s chovným párem pečlivě cvičili a dokázali, že to možné je. „Tasanne velmi dobře prospívá,“ ujistil Štraub.
Projekt Karibuni je vizionářský, chválí zlínskou zoo britský odborník |
Dvojzoborožec indický je největším asijským druhem zoborožce s délkou těla až jeden metr a hmotností kolem 3 kilogramů. Ve volné přírodě obývá tropické pralesy západní a severní Indie, žije také ve Vietnamu nebo na Sumatře.
Tito zoborožci létají málo a těžkopádně, v korunách stromů nejčastěji poskakují z větve na větev. V době námluv se samci ozývají daleko slyšitelným hlasem připomínajícím hýkání osla. Hnízdí v dutinách velkých stromů, kde samec svou partnerku doslova zazdí výkaly a blátem. Nechá přitom v přepážce jen malý otvor, kterým ji a později i mláďata krmí po celou dobu hnízdění.
Na jídelníčku dvojzoborožců je především ovoce, různé plody, listí stromů, ale také drobní obratlovci a hmyz. Zlínská zoo aktuálně chová deset druhů zoborožců, z toho šest už se podařilo rozmnožit.
