Ve výminku stojí kachlová pec, v ložnici je masivní dřevěná postel s peřinami naducanými husím peřím, na půdě pod oknem připomíná svého majitele velký lodní kufr a práci, které v hospodářství bylo pořád dost, zase máselnice.
Na dvorku Trchalíkovy usedlosti v Šumicích už se sice neprohánějí slepice, ale v dřevěné stodole voní sláma z doškové střechy, nechybí v ní mlátička a k funkčnímu žentouru scházejí už jen koně.
„Na šumické hody jsme tady v peci pekli buchty. Víte, že chutnají úplně jinak než z normální trouby?“ směje se Petr Janíček, syn dědičky nemovitostí Stanislavy Janíčkové.
Historie Trchalíkovy usedlosti v Šumicích, která se stala Lidovou stavbou roku ve Zlínském kraji, je dalekosáhlá. Janíčkovi předkové tady žili už od 18. století, stodola je stará 200 let. Rodina usedlost nikdy neprodala.
Před šesti lety majitelé zvažovali, že kvůli špatnému stavu budovy zbourají a postaví novostavbu. Jenže je napadlo oslovit památkáře a zeptat se, jestli mají budovy historickou hodnotu.
A nestačili se divit. Soubor tří budov byl z historického hlediska tak vzácný, že se Janíčkovi rozhodli je zrekonstruovat do původní podoby. Ukazují tak, jak se na Uherskobrodsku žilo před sto lety.
„Jde o typickou podobu zemědělského sídla v tomto regionu na přelomu 19. a 20. století,“ podotkla vedoucí oddělení památkové péče Zlínského kraje Alena Pospíšilová.
Poklady našli po celém stavení
Šedomodrá fasáda, dřevěná okna. Ze silnice byste na řadovém domě nic historického nečekali.
Už červená cedulka s číslem popisným a socha anděla ve výklenku ale napovídají, že nejde o běžnou stavbu a majitel si dával záležet na detailech.
Hned za dřevěnými vraty je to zřejmé. Zemi pokrývá kamenná štětová dlažba, kterou známe spíše z hradů. Je zachovalá hlavně proto, že minimálně 70 let byla schovaná.
„Vůbec jsme netušili, že tady je. Nad ní byl beton a v rámci opravy jsme ho chtěli nahradit dlažebními kostkami,“ vysvětluje Janíček.
Poklady našla rodina i jinde. Například na půdě objevili staré kachle, ze kterých řemeslník postavil ve výminku v přízemí funkční kamna.
„V minulosti tady byly, ale později byly vyměněné za klasické petry a elektrické topení. Naštěstí se nám velkou část původních předmětů nebo nábytku podařilo najít, takže současná podoba opravdu odpovídá přelomu předminulého a minulého století,“ vypráví Janíček.
Obnovili tradiční sušírnu ovoce
Sám si vybavuje, jak jako malý kluk jezdil do Šumic na prázdniny k prarodičům. A s dalšími vzpomínkami přicházeli během opravy obyvatelé obce.
Vzpomínali na Jana Trchalíka, Janíčkova pradědečka, jenž pracoval v Americe a vždy se vracel s velkým lodním kufrem, který dnes stojí pod oknem v patře výminku, jež dříve sloužilo jako sýpka. V jiné místnosti zase dávný život rodiny připomínají máselnice na výrobu másla, nádoby na mléko s cedulkou se jménem rodiny Trchalíkovy i dřevěnými formičkami.
K usedlosti patří kromě výminku, stodoly a vozovny na velké zemědělské stroje také tradiční sušírna ovoce.
„Lidé nám popisovali, že jako děti chodili do sušárny, sedávali na bobku u kamen a říkali tomu peklíčko. Pekli si tam brambory a z druhé strany se sušilo ovoce,“ ukazuje Janíček v replice původní sušárny za domem.
Podle historických materiálů a vzpomínek obnovili také dřevěnou stodolu s doškovou střechou. Má původní sklep i velkou část trámů a dřevěných stěn.
Oprava stála přes milion, přispěl kraj i stát
Památkáři chtěli zachovat z historie co možná nejvíc a majitelé se snažili jejich nárokům vyhovět.
Lidová stavba roku Zlínského krajePrvní ocenění získala v roce 2008 obnova vinohradnické budovy ve vesnické památkové rezervaci Veletiny - Stará Hora. V dalších letech uspěly usedlost v Komni, šenk z poloviny 18. století v Karolince, další obnovená vinohradnická stavba ve vesnické památkové rezervaci Veletiny - Stará Hora, Mikuláštíkovo fojtství v Jasenné, usedlost ve Zlámanci nebo dům v ulici Říčanská ve Vizovicích. Loni zvítězila obec Vlachovice díky záchraně jedné z původních usedlostí, která nyní slouží jako Muzeum lidové kultury a tradic Vlachovska. |
„Při obnovování se použily principy a zásady vhodné pro objekty tohoto charakteru. A majitelé také důsledně dbali na zachování maximální autenticity jak v použitých materiálech, tak i technologiích,“ poznamenala Pospíšilová.
Velká část všech tří staveb zůstala původní. Bylo ale potřeba odstranit necitlivé zásahy z minulosti.
„Předkové nepatřili k úplné chudině, takže střechy a vybavení bylo na slušné úrovni. Výminek je postavený z kotovice, ale i tam byly některé části už vyzděné,“ doplňuje Janíček.
Náklady na rekonstrukci budov přesáhly milion korun, pomohla ale státní i krajská dotace. Padesát tisíc korun, které za výhru v soutěži dostali Janíčkovi od Zlínského kraje, poslouží ještě na rekonstrukci dřevěné podlahy v kuchyni.
Trchalíkova usedlost je přístupná rovněž veřejnosti. Už teď láká například svatební páry kvůli fotografiím v neobvyklém, a přitom tradičním prostředí. Místní folkloristé tady občas pořádají různé kulturní akce. Veřejně přístupná byla nyní například při štěpánském koledování.
