Když Uherskohradišťskou nemocnici po Antonínu Karáskovi převzal Petr Sládek, už na začátku měl jasno v personálu. Chtěl dostat zpět odborníky, mimo jiné i radiologa Petra Vysloužila.
"S návratem jsem neváhal. Jak říkal můj táta: Domov je tam, kde jsou hroby. V Bavorsku hroby nemám," řekl Vysloužil v rozhovoru pro MF DNES.
Před čtyřmi lety jste byl jediný, kdo se v Hradišti v akci Děkujeme, odcházíme nebál zveřejnit jméno ani tvář. Připadal jste si jako rebel?
V žádném případě. Dělal jsem to, co jsem cítil, že dělat musím.
Myslíte jako předseda odborů?
Ano. A ten, kdo přesvědčil čtyřiačtyřicet doktorů, aby podali výpověď. Osobně jsem cítil, že za ně mám zodpovědnost.
Byl jste nucený k podobné aktivitě i v Německu, kam jste odešel?
Vůbec. Tam jsem měl dohodnuté podmínky a já i druhá strana jsme je respektovali. V Německu jsem poprvé viděl, co nám tady chybí.
Šéf odborů v HradištiPřed čtyřmi lety byl radiolog Petr Vysloužil tváří celorepublikové kampaně Děkujeme, odcházíme v nemocnici v Uherském Hradišti. Jako předseda místního Lékařského odborového klubu přesvědčil 44 lékařů, aby podali výpověď jako demonstrativní protest proti špatné situaci ve zdravotnictví. Právě tato nemocnice nakonec byla jediná v republice, jejíž ředitel Antonín Karásek odmítl po skončení akce vzít lékaře zpět. Jedním z nich byl také Vysloužil, který odešel do soukromé nemocnice v Bavorsku (více zde). Po výměně vedení v Hradišti se rozhodl letos v únoru vrátit zpět. |
A to je?
Něco jako lidskost. Protože tam se na sebe lidé usmívají a jsou k sobě vlídní, vycházejí si vstříc. Když jsem přišel, měl jsem dojem, že se mnou každá žena flirtuje.
Není to tím, že lékaři tam mají lepší podmínky pro práci?
Jistě, třeba finančně se to opravdu nedá srovnávat. Ale také přístupem zdravotníků i pacientů k lékařům. Pokud tam ukážete, že něco umíte, tak je to obrovská pocta. I ostatní pracovníci nemocnice si uvědomují, že jste to vlastně vy, kdo jim vydělává na výplatu.
Chovají se tak i vůči cizinci?
Samozřejmě. Mám třeba jednu historku. Měl jsem odevzdat vyúčtování důchodového zabezpečení, ale zapomněl jsem na to. Tak mi volala sekretářka ředitele, které jsem se omluvil a řekl, že jí to hned přinesu. A ona mi odpověděla, že není třeba, že se pro to ráda zastaví sama. Působí to jako banalita, ale obrázek o vzájemných vztazích si z toho uděláte jasný.
Chybí to u nás pořád?
Ano. My jsme proti nim skutečně banánová republika. Když jsem viděl, že v Hradišti mi pod ředitelem Karáskem pšenka nepokvete, chtěl jsem pryč a nejlépe do některé staré spolkové země Německa.
Mohl jste si vybírat?
Ano. Oni pořád shánějí lékaře. Neplatí se tam sice školné, ale dostat se na medicínu je v Německu docela problém. Mají něco jako bodový systém už na základní škole, a pokud ho někdo nesplňuje, má smůlu. Alespoň v Bavorsku. Navíc v této zemi jsou dost vysoké daně, takže lékaři jim utíkají pryč.
V jaké funkci jste tam působil?
Byl jsem na jedné ze zhruba dvaceti klinik, které provozovala soukromá společnost. A to v pozici vedoucího radiologa na dvou pracovištích. Když se rozjela publicita kolem situace v Hradišti, během týdne jsem začal dostávat nabídky z Německa, Rakouska, Anglie nebo Švédska. Pracovní agentury nelenily a nabízely práci nejen mně, ale pochopitelně i kolegům.
Byly jen nabídky ze zahraničí?
Ne. Volal mi třeba primář Tesař ze zlínské nemocnice, že mohu nastoupit hned.
Nechtěl jste?
Bez ohledu na kvalitu českých nemocnic, bral jsem to jako výzvu a říkal jsem si, že když už půjdu pryč, tak do zahraničí. Tak jsem si vybral Bad Kissingen, lázeňské městečko schované v lesích, krajina podobná podhůří Šumavy.
Jaké podmínky vás tam čekaly?
Příjmy je obtížné srovnávat, protože způsob výpočtu mzdy a systém přesčasů je zcela odlišný. Ale mohu říct, že teď po návratu do Hradiště se pohybuji asi na třetině příjmu v Bavorsku. Na druhou stranu je pravda, že daňová zátěž je tam velká. V mé kategorii to dělalo asi šedesát procent ze mzdy.
Pracovní vytížení bylo stejné jako tady?
V Hradišti jsem dělal někdy až třicet CT vyšetření denně. Když jsem jich v Německu udělal deset, tak už laboranti nadávali, že je moc práce. Faktem je, že vyžadovali o něco preciznější a detailnější práci. Ale jinak tam byl klid.
Potkával jste české kolegy?
Vedle Čechů, kteří mají mimochodem v Německu docela vysoký kredit, jsem potkával také kolegy z bývalého Sovětského svazu, Srbska i Polska.
O odchodu z hradišťské nemocnice jste se rozhodoval dlouho?
Hodně jsme o tom diskutovali se ženou. Kvůli rodině jsem byl ochotný vydržet cokoliv, ale když proběhla druhá podpisová akce, ve které primáři požadovali odvolání ředitele, tak jsem se dověděl, co pan ředitel vůči mně provádí v zákulisí. Pro mě z toho vyplynulo, že už tady zůstat nemůžu.
Někdejší ředitel nemocnice v Uherském Hradišti Antonín Karásek.
Ale někteří lidé tehdy s ředitelem Karáskem, který jako jediný v republice výpovědi lékařů přijal, souhlasili.
Vidíte a my jsme mu přitom předem říkali, že to není nic proti nemocnici ani jejímu vedení. Že jde pouze o celorepublikový tlak na změnu systému. Dodneška to jeho chování nechápu. Nevím, proč to vzal osobně.
Co rozhodlo, že jste se z Bavorska po třech letech vrátil?
Rodina.
A přišla i nabídka, ne?
Když odvolali ředitele Karáska, ještě ten den mi volal primář Dujka a druhý den nový ředitel Sládek. Ale v té době jsem měl v Bavorsku podepsanou smlouvu s šestiměsíční výpovědní dobou a k tomu tři měsíce opce. Takže jsem tam musel zůstat dalších devět měsíců.
Jenže vrátil jste se do stejného systému zdravotnictví, proti kterému jste protestoval, ne?
Jistě, ale s tím nic nenadělám. Nikdo tady nechce lidem vysvětlovat, jak to ve skutečnosti je. Že zdravotnictví je příšerně drahá věc. Ani ty nejbohatší státy světa, jako je Švýcarsko, Spojené státy, Německo nebo Hongkong, nemají na to, aby špičkovou péči dostali všichni bezplatně. U nás je zdravotnictví hrozně poddimenzované.
Cítíte nějakou změnu alespoň v hradišťské nemocnici?
Ano. Lidé tady už neklopí oči, ale navzájem se zdraví a jsou veselejší než tehdy.
Na to stačilo vyměnit vedení?
Ředitel Karásek to asi nemyslel špatně. Ekonomicky to zvládl perfektně, ale odešli mu kvalitní lidé. A to nemyslím sebe. Zlikvidoval kolektivy. Přitom špitál dělají hlavně lidé. Vystupoval z pozice síly, byl hodně nekompromisní. A to na pozici ředitele asi není dobré.
Vrátil jste se na stejné místo?
To úplně ne. Tehdy jsem byl na pozici zástupce primáře, teď jsem řadový lékař. A do funkcí už se tolik nehrnu.
